Ztracen ve vesmíru

CITÁT - Snad tento příběh bude hoden k zapamatování......... Úvodní scénky z války dají tušit o co v příběhu půjde. Ale to až později. Velkou část příběhu, kterou budeme sledovat bych klidně označil jako "one man show". Kosmonaut, který uvízne v kosmické stanici ISS. Jednoho dne se Země (Houston) odmlčí. Je to cvičení? Nebo ne? Zkouška psychické výdrže? Samota však začíná být zdrcující. Podstupují se fáze, kdy nikdo neví co je sen a co realita, co přání a co skutečnost. A to vše vede k šíleným myšlenkám a činům. Za A: Už mi dávno odešel úsudek a za B: .... za B už jsem zapomněl.......... Nádherná fotografie, která se objeví v příběhu je kosmonaut sedící na autobusové zastávce. (42 minuta) CITÁT - Na někoho čekáš?.......... Povedené jsou také přechody z kreseb do reality (45 minuta). Halucinogenní příběh, který však místo stupňující ho se napětí, začal po padesáti minutách nudit. Kdo však vydrží uvidí ještě několik (třeba 63 a 73 minuta) krásných záběrů. CITÁT - Každý chce být milován........ Původní originální název filmu je Love (Láska). (28.09.2012)

Ryzí pocitovka. Pokud jste lační po nějaké sci-fi akci, rychle si dejte odchod. Pokud čekáte pěkný, oku lahodící devadesátiminutový videoklip, tak taky zapomeňte... Love je - jak už tu někteří správně podotkli - taková ta pocitově-filosoficko-meditativní věc alá Kubrick, Malick (a možná Tarkovského Stalker) - nebo lépe řečeno pokus o něco takového. Ono to přes všechnu svou řemeslnou a atmosférickou působivost totiž působí taky trochu "nedomr(d)le". Nicméně i tak Love hodnotím hodně kladně, v závěru (už vyloženě očividná inspirace 2001) mi naběhly i ty legendární zimomravky - přičemž nutno dodat, že hlavně v důsledku hudby A&A. (31.12.2011)

Myslím, že by mi stačilo tak cca. 10 dní, aby se Houston neozval a hráblo by mi. Jsme sociální tvorové, když je někdo sám a nestýká se s ostatními, tak má pokřivený vnímání reality. Líbí se mi ta posloupnost když chlap začne hnít, nejdřív se přestane holit, pak mýt, uklízet. Běžně myslí na kundičky chvilku, pak už stále-"Tobě nevadí, že nejsme skutečný?"- Závěr je předvídatelný, ale i tak z toho mrazí .. (10.04.2015)

Absolutní překvapení. Dostal jsem to, co jsem se nečekal. Ale co se vlastně dá očekávat? Astronaut zůstává opuštěn na vesmírné stanici. Obsahově se tedy z toho vymáčknout nedalo v podstatě nic a právě proto mne tento snímek navnadil. Režijní vyřádění na úkor upozadění děje mne totiž snad ještě nikdy nezklamalo. Opuštěný Wright je místy velice přesvědčivý, jeho zkroušený výraz dokonale zapadá do postupně vytvářeného depresivního prostředí. To, co bylo jeho snem, se mění v jeho opuštěný hrob. Naděje se ztrácí, zdroje životních potřeb dochází a divák je tak napnut až k prasknutí, co si režisér na závěr vymyslel. Aby totiž konec nebyl předvídatelný nebo klišovitý bylo značně obtížné, ale Eubank z toho vybruslil parádně a navrch přihodil ještě piruetu. Necelou čtvrthodinku před koncem se totiž dějový podtext dělí a celá pointa tak není skrytá, ale vzniká z nich několik dalších. Člověku tedy není rozuzlení naservírováno, nebo není donucen, aby si ji našel. Je mu dána volnost a má tak možnost si celý film vysvětlit po svém. To se někomu nemusí líbit, nebo si to vyloží špatně a snímek odsoudí, ale pro mě to byla zachraňující třešnička na závěr. No a zmiňovat se tu o nadpozemsky krásné hudbě A&A by bylo zbytečné. Nejlepší soundtrack z filmu 80% (18.05.2013)

Co se stane, když spojíte Vesmírnou odyseu s Fontánou a do toho přihlíží Terrence Malick? L )VE. Meditativní pocitové umění, které kromě vystříbeného vizuálu a hypnotického soundtracku nabízí i filosofické otázky a boží závěr. Nízkorozpočtovost nevadí a Gunner Wright je nesmírně charismatický člověk. __ Celkové hodnocení je důkazem toho, proč být zlý na popcornové výkaly pro ovce. (23.09.2012)