Zkouška

Exam nie je nijak zvlášť objavný triler, lenže táto schéma, zopár ľudí v jednej miestnosti a pred nimi nejaká záhada, funguje takmer vždy. Exam je ďalším dôkazom. Málokedy však dokáže aj prekvapiť nejakým hlbším posolstvom, alebo zásadnou myšlienkou, respektíve prekvapiť vôbec. Exam je opäť toho príkladom. Takže napätie funguje a to zastiera fakt, že logika už menej, skúsme sa zamyslieť, prečo prebieha výberové konanie práve takto a nie inak a prečo sú podmienky prijatia také, aké sú. Asi ani v takto koncipovanej budúcnosti by si to firmy podobne nekomplikovali. Mimochodom tá zmienka o okolitom svete a s tým spojené rozvinutie fantázie diváka je najväčším kladom filmu. (12.09.2014)

1 místnost, 1 otázka, 8 lidí, 80 minut. Pravidla jsou vcelku jednoduchá a dokud se úchazeči o práci chovají racionálně, dokáží vás spolehlivě udržet v němém očekávání dalších událostí. To ale trvá pouze do určité doby. Pak, během několika málo minut se vše neuvěřitelně vyhrotí a všem jakoby najednou přeskočilo. V okamžiku lidé ztrácí všechny zábrany a pak už se jen každý zaškatulkuje do přidělené role a vy zjistíte, že ona zkouška není tak moc promyšlená, jak se zpočátku tvářila. Některé události jsou přítomné pouze za účelem toho, aby mohly být vytáhnuty ve flashbackovým závěru. Vzhledem k tomu, kolik věcí se mohlo stát uplně jinak, to pak ale nepůsobí geniálně, spíše vykonstruovaně. // 60% (08.07.2010)

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)

Tento subžánr mám rád, dokonce i britské přízvuky jsou pochopitelně kvalitní na poslech. Bohužel ale pro mě Hazeldinův režijní debut selhává hlavně co se týče délky. Přílišná délka pro mě dala příliš prostoru pro teorie, takže výsledné rozuzlení (které jsem do jisté míry očekával, že to skončí nějakým typickým slovíčkařením toho, co řekl zkoušející, který tam byl jen chvilku), ale přistoupil jsem na hru, ovšem posledních několik minut mi přišlo jako podobný syndrom co měla hra Fahrenheit - fajn psychologicko-inteligentní podívanou přerušily nadpřirozené žvásty a výmysly typu "léčících kulek" pana CEO. Takže při velké fantazii se člověk začne nudit, přeci jen osm lidí je velký počet a ke konci už jakékoliv rozuzlení člověka zklame, protože to nebylo "to jeho". Rozhodně bych to ale nenazval thrillerem, nebál jsem se dostatečně. Ono je otázka udržet napětí jinak než postupnou eliminací postav. Možná to chtělo postavám dodat určitý (byť malinký nebo dokonce úplně falešný) pocit postupu směrem k výsledku. Takhle se lidé plácají na mělčině a většinu času se řeší věc v jednom rozměru. Nepomohlo tomu ani to, že nakonec uspěla osoba, které jsem fandil nejméně, úmyslně nebudu psát která. Vidím také vesele ironický podraz v tom, že po podvodu od samotného CEO, který víceméně v off-screenu posunul hodiny, se nemocný White chtěl zastřelit tou jejich zázračnou kulkou, leč nedostalo se mu té radosti. (20.06.2013)

To, co se zajímavě a poutavě rozjelo, se přehouplo v samoúčelnou a nenápaditou fádnost. Dobrý nápad tak ve výsledku vyzněl jako nuda a šeď. Vše zůstalo vlastně tak nějak na půli cesty - polovina herců skvělá, druhá polovina zoufale přehrává, první část filmu je napínavá, druhá nudná, snaha šokovat je chvílemi na místě a chvílemi je zcela absurdní... Takhle bych mohl pokračovat dál (nemluvě potom o skutečně delikatesním závěru založeném na, s prominutím, blbém chytáku typu "když předběhneš druhého, kolikátý budeš?"), ale jelikož mám slabost pro filmy "z jedné místnosti" přikláním se nakonec ke 3*. // Rada na závěr: nevytvářejte si oblíbence - máte-li štěstí, jako já, skončí váš favorit velmi brzy ;) (04.08.2011)