Zkouška

Tak tu máme subžánr jednomístnostních/prostorových thrillerů, které mají modulovat modely změn psychiky malé skupinky lidí vystavené nějaké mezní situaci. Potud v pořádku. Celovečerní debut Stuarta Hazeldinea však spíše moduluje takové chování, které se odchyluje od toho, čemu můžeme říkat reálné. Takovýhle typ filmu má smysl pouze v případě, když si divák může říci - ano, takhle nějak by se to mohlo stát...a jak bych se na místě hrdinů asi choval já? Stuart Hazeldine je možná nadaný režisér, ale napříště by se měl zbavit nutkání adaptovat své scénáře. Po (při troše shovívavosti) slibném a originálním začátku se totiž jeho scénář zvrhne do naprostého konstruktu, přičemž věrohodný je snad jen fakt, že herci mluví anglicky. :-) Režisér a samozvaný scénárista se přitom ale zjevně inspiroval v legendárním Stanfordském vězeňském experimentu, na který však narouboval tolik svého, že se pak v jednom snímku potká postmoderní Albert Schweizer s postavami z Lost, navíc to celé vypadá spíše jako Hranice nemožného. Jestliže chcete fungující drama daného subžánru, pak bych doporučoval strhující Telefonní budku, anebo thriller Pohřbený. Možná je to tím, že tam je v uzavřeném prostoru hrdina zcela sám. Anebo tím, že jejich scénáře nenapsal Stuart Hazeldine... (26.02.2011)

Nečekala jsem, že budu mít možnost vidět další moc zajímavej kousek z klaustorofobického prostředí, který možná mnohé zklamal, ale mě rozhodně ne. Nekonalo se žádné odbíhání uvařit si třeba kafe a podobně, jak mě to výběrové řízení chytlo a nepustilo až do konce. A přitom bylo docela předvídatelný, že při množství osmi adeptů musí nutně dojít k určité selekci a to bylo právě to, na co jsem vždycky čekala a jaký to bude způsob, co každého jednotlivce vyřadí. A to nemluvím o té otázce, která po celou dobu poletovala ve vzduchu a byla tím hlavním vyřazovacím činitelem. Taková komorní psychologická Rubikova kostička s kterou si celou dobu pohráváte, abyste ve výsledku byli spokojení, když to do sebe v závěru bezvadně zapadne. 80% (25.12.2012)

5.7.2010 ~ 80 minut, 8 kandidátů, 1 odpověď a žádné otázky, co je to? Zkouška. Pro mě i tak trochu trpělivosti. ~ Osm účastníků výběrového řízení ve velké a mocné společnosti je uvrhnuto pospolu do sterilní uzavřené místnosti. Je jim vysvětleno co lze a co nelze a jsou ponecháni osmdesáti minutám řešení jedné jediné otázky. Ta leží před nimi. Vše vypadá jednoduše, tak o čem ten film vlastně je? ~ Nečekaně, je ohledání otázky, nikoliv pouze odpovědi. Před každým z účastníků leží papír s pořadovým číslem kandidáta. Na papíru ale není napsáno nic .Aby tak někdo byl schopen odpovědět na otázku, musí se nejdříve nalézt ta otázka. Během filmu se tak nedostaneme nikam jinam z místnosti a pouze sledujeme chování lidí. Jejich reakce na druhé, pokusy o spolupráci či osobní zisk, to, čím doopravdy jsou. Výběrové řízení tak vypadá spíše jako hra. ~ Bohužel výše popsané je také negativem filmu. Pokud film nechce aspirovat na nejnudnější výtvor historie, je jasné, že se něco dít musí a děj gradovat a to jakkoliv. A také je jasné, že když zavřete do místnosti 8 lidí, budou nějak reagovat a utopistická pomoc jeden druhému to zrovna nebude. Film má tak poměrně málo překvapivých momentů a je dlouhý. Na to, že se vše odehrává pouze v jedné místnosti a vše stojí a padá na nápadu a dialozích, je to vskutku dost dlouhé. A protože je předem jasné, že výsledek bude až na konci filmu, tak jsem se už někdy v polovině přistihl, že mě ani moc nezajímá samotné pátrání po otázce a stavy a životní osudy oněch kandidátů, jako to, kdy už bude konec a co o jde. Aneb nedokázalo to udržet moji pozornost natolik, aby mě "pozadí" příběhu nějak nepřestalo zajímat. Jde dozajista o zajímavý a levný nápad, co se rozpočtu týče, ale přirovnal bych to tak trochu ke kostce bez morbidních smrtí. Uzavřený počet lidí v uzavřené místnosti, pachtící se za jediným cílem. (24.03.2013)

8 kandidátov, 1 miestnosť, 80 minút, 1 neznáma otázka. V jednoduchosti je často krása. Nápad s typologicky odlišnými ľudmi v jednej miestnosti síce nie je úplne nový ale spracovaním obstojí. Scenár diváka spočiatku necháva tápať a až s pribúdajúcim časom odhaľuje viac nielen o kandidátoch, ale aj o o spoločnosti, ktorá tento test pripravila, či okolistom prostredí v ktorom sa film odohráva. Postupné stupňovanie napätia tak funguje a hoci záveru chýba väčšia údernosť, zároveň je sympatické, že nehrá vyložene na efekt. Hlbšie zamyslenie nad samotným konceptom dokonca do istej miery odôvodňuje aj správanie postáv a posúva túto minimalistickú psychologickú konverzačku niekde inde.70% (09.06.2010)

Pěkné. Jde (víceméně) o jeden z těch filmů u kterých je lepší nečíst komentáře a skočit rovnou do vody bez váhání. Člověk v opačném případě pak celou dobu přemýšlí jestli má film nějakou pointu, zvrat... nebo nemá... jestli bude z rozuzlení zklamán/potěšen jako ostatní komentující, etc. ... No, však víte. Anyway. Líbili se mi charaktery. Komorní děj byl sympaticky poutavý a i přes poměrně jasnou průhlednost, (come on... takhle relativně originální film málem zabít něčím tak neoriginálním? A nebo možná ne :) Třeba to bylo originální :P Ha, teď jsem vás zmátl :) ) jsem byl zvědavý jak to celé dopadne. Mělo to fajn atmosféru, takže co chtít víc? Pět hvězdiček je možná kapku overkill, ale mě to prostě bavilo. Nemám rád filmy, které se tváří chytře a chytré ve skutečnosti nejsou. Exam mě v tomhle naštěstí ani moc nezklamal, takže palec nahoru. (12.06.2010)