Zkouška

Nečekala jsem, že budu mít možnost vidět další moc zajímavej kousek z klaustorofobického prostředí, který možná mnohé zklamal, ale mě rozhodně ne. Nekonalo se žádné odbíhání uvařit si třeba kafe a podobně, jak mě to výběrové řízení chytlo a nepustilo až do konce. A přitom bylo docela předvídatelný, že při množství osmi adeptů musí nutně dojít k určité selekci a to bylo právě to, na co jsem vždycky čekala a jaký to bude způsob, co každého jednotlivce vyřadí. A to nemluvím o té otázce, která po celou dobu poletovala ve vzduchu a byla tím hlavním vyřazovacím činitelem. Taková komorní psychologická Rubikova kostička s kterou si celou dobu pohráváte, abyste ve výsledku byli spokojení, když to do sebe v závěru bezvadně zapadne. 80% (25.12.2012)

Spoilery! Znovu jsem v rámci filmu doplatil na to, že jsem prudce inteligentní krásný mladý muž, když jsem prokoukl s pomocí příliš patrných indícií i kouzelné brýle, ve kterých pán civěl na papír i pána samotného, kým opravdu je. Nechci to ovšem svádět pouze na svoji inteligenci, neboť v tom má svůj podíl i to, že mám rád filmy, kde se v rámci uzavřeného komplexu skupinka lidí pokouší vyřešit problém, či se jen dostat ven, takže jsem správně vytušil odkud vítr vane. Když přihlédneme k tomu, že se jedná o debut Stuarta Hazeldineho, tak snad každý musí připustit, že v tomto tvůrci něco je, protože jako debut to rozhodně špatné nebylo. Zde bychom ovšem měli hodnotit kvalitu jako takovou, a ta oslňující není. Nejlepší z celého filmu bylo úvodních 30 minut, kdy divák moc netuší, kterým směrem se děj bude vyvíjet a postavy se chovají vcelku příhodně situaci. Až s přibývající stopáží se všichni začínají chovat jako parta kreténu na míle vzdálená logicky uvažujícím bytostem a v rámci děje se objevuje stereotyp a nuda. Celkově tedy nedám víc než pěknější 2 kousky. (19.01.2020)

Bohužiaľ s ubúdajúcimi členmi ubúda rozumná argumentácia postáv, film sa čoraz únavnejšie naťahuje a poslednú pol hodinku už divák len čučí na odpočet časomiery, čaká na konečnú odpoveď (otázku) a dúfa, že keď niekto konečne zodvihne brýle zo zeme (to bolo okaté), tak sa pointa zvrtne v niečo úplne iné, než akým smerom sa to uberá. K pointe len toľko, že potešila a vyplatilo sa počkať. (12.02.2013)

5.7.2010 ~ 80 minut, 8 kandidátů, 1 odpověď a žádné otázky, co je to? Zkouška. Pro mě i tak trochu trpělivosti. ~ Osm účastníků výběrového řízení ve velké a mocné společnosti je uvrhnuto pospolu do sterilní uzavřené místnosti. Je jim vysvětleno co lze a co nelze a jsou ponecháni osmdesáti minutám řešení jedné jediné otázky. Ta leží před nimi. Vše vypadá jednoduše, tak o čem ten film vlastně je? ~ Nečekaně, je ohledání otázky, nikoliv pouze odpovědi. Před každým z účastníků leží papír s pořadovým číslem kandidáta. Na papíru ale není napsáno nic .Aby tak někdo byl schopen odpovědět na otázku, musí se nejdříve nalézt ta otázka. Během filmu se tak nedostaneme nikam jinam z místnosti a pouze sledujeme chování lidí. Jejich reakce na druhé, pokusy o spolupráci či osobní zisk, to, čím doopravdy jsou. Výběrové řízení tak vypadá spíše jako hra. ~ Bohužel výše popsané je také negativem filmu. Pokud film nechce aspirovat na nejnudnější výtvor historie, je jasné, že se něco dít musí a děj gradovat a to jakkoliv. A také je jasné, že když zavřete do místnosti 8 lidí, budou nějak reagovat a utopistická pomoc jeden druhému to zrovna nebude. Film má tak poměrně málo překvapivých momentů a je dlouhý. Na to, že se vše odehrává pouze v jedné místnosti a vše stojí a padá na nápadu a dialozích, je to vskutku dost dlouhé. A protože je předem jasné, že výsledek bude až na konci filmu, tak jsem se už někdy v polovině přistihl, že mě ani moc nezajímá samotné pátrání po otázce a stavy a životní osudy oněch kandidátů, jako to, kdy už bude konec a co o jde. Aneb nedokázalo to udržet moji pozornost natolik, aby mě "pozadí" příběhu nějak nepřestalo zajímat. Jde dozajista o zajímavý a levný nápad, co se rozpočtu týče, ale přirovnal bych to tak trochu ke kostce bez morbidních smrtí. Uzavřený počet lidí v uzavřené místnosti, pachtící se za jediným cílem. (24.03.2013)

Velmi jednoduchy namet se od prvnich minut vyvyjel zajimave, takovou vtipne dramatickou linkou. Nicmene zlom nastal, kdy pan cerny dal panu bilemu ranu do zubu. Odtud se to zacinalo pretvaret v psychologicky thriller, coz dost zamavalo s psychologii postav a nadech vtipneho aroma byl fuc. A rozuzleni? Samozrejme nebudu prozrazovat, ale takova pitomost me taky mohla napadnout. . . (24.08.2010)