Bakemonogatari

Tak jsem se rozhodl napsat tedy ten komentář. Inu Bakemonogatari, Když jsem viděl první díl, doslova jsem ztuhnul. Co to má k čertu být? Wtf grafika, opening, a pak mi to nějak došlo. S oblibou jsem toto anime nazval ''futuristickým'', neboť cokoliv co tu autoři načrtli je nereálné a až bizardně zajímavé. K prostředí tedy nemám absolutně žádné připomínky, a teď přejdeme k postavám. Araragi je vlastně takový hybrid člověka. Byl vyléčen Oshimem, stejně jako další z mnoha dívek, a shodou náhod, právě jedna dívka s ''problémem'' Senjougahara, se do něho zamiluje řekněme lehce netradičním způsobem. A protože to není bůhví jak romantické anime, ani se na ten vztah moc nehraje. Ikdyby byly postavy sebevíc blbé, barvy, obrazce, prostředí celého anime a jeho docela pomatený příběh vše zachrání! Proto - 97% :) (11.12.2012)

Odkud bych se tak pustil do hodnocení... Japonština jako jazyk je znakově orientována. Nikoli jen, že se znaky zapisuje, ale s velmi omezeným počtem slabik a jen minimálním (proti většině asijských jazyků) tonálním rozdílem je opravdu hodně slov stejně vyslovovaných. Poměrně logické jsou hříčky postavené na zápisu znaků v kombinaci s obratem, o který kráčí. Nejspíš většina slovních hříček v japonštině je založena na rozebrání znaků na součásti, nahrazování radikál, alternativním čtení znaků... Tohoto aspektu se vám v Bakemonogatari dostane hodně. Ba ještě více, vizuální podání seriálu je až takové, že typicky osoba něco říká (slovní hříčku) a je vám to esteticky hezky předloženo napsané, rozepsané, vyfázované... Obyčejně je i samotná zápletka či logika (magie v ději) postavena na vysvětlení souvislosti znaků. Náročné na sledování, ale nijak zvlášť to neprudí. Potud by to bylo triviální... Bakemonogatari tento nápad (již ne úplně nový, viz Sayonara Zetsubou Sensei a Pani Poni Dashi) dotáhl do vysoké míry vizuální stylizace. Animace je skoro vypuštěna, děj se skládá hlavně z obrazů. Místy skvěle nakreslených, spousty hrátek s geometrií, úhly záběru a perspektivou a tak dál. Zástupné obrazy – používají se zařazení situací a nálady dle čísel a barev. Do toho osoby hovoří... Někdy dráždivě či vulgárně, někdy inteligentně, někdy dadaisticky nesmyslně, sebeironicky, někdy zajímavě. A někdy hloupě, to se nedá nic dělat. Hrátky se přenesou i na základy žánrů a archetypů v anime (tsundere, moe atd., navíc jsou tyto aspekty výslovně rozebrány) i styly animace. Inu, je toho až moc (čili trochu únavné), nicméně zcela úmyslně. Pro člověka úplně nedotčeného japonštinou to bude jiný zážitek než pro dotčeného, možná až na vizuál i trochu nestravitelný. Pro mě to bylo místy fascinující. (29.06.2012)

Shrnutí jednou větou, by se dalo asi říci nějak takhle: „Úchylná kozovina“. Jo a strašně mi vadili ty rychlé vyskakující texty, nedalo se to přečíst, všechna čest překladateli. Jinak teda ani příběh mě moc nechytl, přišel mi nemastný neslaný, nic zajímavého. [PS: Původně jsem chtěl říci chujovyna, ale v seriálu byly spíš vidět jen zakryté poprsí a vagíny v těsných tangách či šortkách (aby byly zakryté a nebyli vidět), což mě teda naprosto nevzrušuje a nechává mě chladným. Nemám ani nejmenší tušení, jak jsem na tento seriál narazil..] (16.07.2013)

Městská fantazy neohromí příběhem, který je prostě jen: bojujeme s démony a vždy je nějak porazíme. Překvapí ale animací. Nápaditou, proměnlivou, s rychlými střihy (někdy až moc). Střídají se různé úhly pohledů, záběry na velké detaily (hrdinovo vytřeštěné oko přes celou obrazovku zahlédneme mnohokrát), fotografie i film, grafika … (řekla bych, že hodně se pro diváka jako já - nepříliš poučeného japonskou kulturou - ztratí, protože mu nedojdou narážky). _______ Rozčilující hudba podkresluje industriální záběry a navozuje přesnou atmosféru tepajícího města, v jehož ulicích a parcích se prohánějí prastaří démoni s někdy zlou a jindy jen poťouchlou povahou. ____ Čeká nás jednoduchý milostný příběh loosera a tsundere. A tahle mu tedy nakládá: klidnými slovy ho deptá do pekel, aby ho vzápětí nepokrytě sváděla a pak ho vyvezla na asi nejpříšernější první rande (aspoň ze začátku). Moc mých sympatií si nezískala, protože k takovému chování neměla žádný důvod. Dívek se kolem hrdiny motá vícero, takže ten milostný motiv na dlouho zapadne a skoro to vypadá, že to zas tak velká romance nebude, protože si zjevně víc rozumí s některými z nich než s tou „svou“. SHRNUTÍ: Když se animátoři utrhnou ze řetězu a vyzkoušejí všechno, na co mají chuť a co je napadne. /// /můj komentář č. 2 888 //// (23.04.2019)

Problémy s duševním zdravím, psychickou pohodou mohou na sebe bráti různé podoby. V Bakemogatari je to setkání s mystickým zvířetem, které, v jistém slova smyslu, člověka zakleje. S takovým prokletím se žije obtížně, ovšem zbavit se ho pouze nápravu stavu duše. V příběhu prvním se hlavní hrdina Araragi setkává s dívkou Senjougaharou, jež má následující problém: váží 5 kg. Proč se tak stalo a jak ji pomoci, to je oč tu běží. O obsahu Bakemonogatari však nemá valného smyslu mnoho hovořit, neboť skýtá dle mého názoru veskrze průměrný, ba chvílemi až podprůměrný zážitek. Originální, efektní výtvarné řešení však tento nedostatek je schopno vynahradit. Co tu máme? Výrazně barevné, tu jednolité, tu složitě vzorované, mnohokrát až zářivé barevné plochy, prokládané rozsáhlmi plochami černými, bílými i jinými, vždy však v jednom záběru pouze jedné barvy. Volba barev neodpovídáí realitě, ale píše atmosféře scény. Pestrá volba úhlů "záběru", rychlý střih mezi statickými obrazy či scénami s minimem pohybu (často se hýbe jen jeden objekt či skupina podobných objektů). Geometrie je při kresbě vzývána jako bůh - používá se různých perspektiv a projekcí, čáry se kříží ve stejných úhlech a zase v nekonečnu, rozbíhají se v jednom bodě, utíkají směrem k horizontu a důrazně se podřizují úběžníkům. Vhodná volba ambientní hudby spolupomáhá navodit tu pocit každodenní škloní roztěkanosti, jindy zase napětí a obav. Celky se náhle střídají s velkými detaily. A co chvíli si animátoři postaví hlavu a nečekaně použijí úplně jinou techniku animace. Je to neotřelé, ale dokonale to na mě zafungovalo jen v prvním příběhu (který je v tomto ohledu asi nejlepší), v druhém se i přes stacatto relativně slušných dialogů dostavil pocit, že tohle vidět nemusím a po něm pro mě Bakemonogatari skončilo. Silné ***. (30.11.2009)