Režie:
Eva DahrKamera:
Harald Gunnar PaalgardHrají:
Mikkel Bratt Silset, Harald Rosenstrøm, Annie Dahr Nygaard, Emilie K. Beck, Thorbjørn Harr, Rebekka Karijord, Glenn Erland Tosterud (více)Obsahy(1)
Georg žije se svojí matkou Veronikou v Oslu. Ke svým šestnáctým narozeninám dostane dlouhý dopis od svého otce, Jana Olava, který napsal před svou smrtí, když Georgovi bylo pouze šest let. Tentýž den jede Georg do hor, aby vyfotografoval vzácný nebeský úkaz. Dopis jeho otce ho velmi zasáhne a vzpomínka na něj mu přinese rozpolcené pocity. Přesto si ho vezme s sebou. Na cestě do hor ve vlaku potká Stellu, která je ve stejném věku jako on. V dopise se ho otec ptá na základní existenční otázku: Jaký je vlastně smysl života, když stejně všichni umřeme, dokonce i když jsme momentálně na jeho vrcholu? Chtěli bychom se narodit do tohoto světa, kdybychom měli možnost výběru? Ale dříve než Georg bude moci odpovědět, bude mu jeho otec vyprávět příběh o Dívce s pomeranči, kterou potkal v roce 1982. (Severská filmová zima)
(více)Videa (2)
Recenze (43)
Velmi solidní romantické drama, které nenudí a díky úžasnému severskému prostředí má skvělou atmosféru. Příběh je velmi zajímavý, a i když to po chvíli divákovi doklapne, vůbec to není na škodu. Zajímavá kamera a nádherná krajina plná sněhu hrají prim. Sympatičtí jsou také všichni herci, mezi kterými funguje chemie a jejich vztahy jim lze bez problému věřit. Zmínil bych ale Annie Dahr Nygaard, která je fakt kouzelná a charismatická. Na můj vkus to šlo moc po povrchu a hlavně vztah toho mladého kluka s tou holčinou z kurzu je trošku navíc, ale chápu to. Solidní a příjemné drama s romantickým nábojem. 70% ()
Pozměnit scénář oproti předloze nebyl vůbec špatný nápad, těm co knihu nečetli to může být jedno a ti co ano dostali něco navíc. Prolínal se tak starý známý příběh Jana Olava a poupravená linie s Georgem. Zásadní problém filmu je, že vše působí příliš uspěchaně a instantně, tedy jako pravý opak toho co nám nabídl Jostein Gaarder. Magická atmosféra se nemá čas utvořit, dívka s pomeranči (ač dobře obsazená) nepůsobí tajemně ani pohádkově. Zatímco konec knihy silně zapůsobí, tak film akorát skončí. Jako romantika slušné, jako adaptace Dívky s pomeranči průměr. 70%. ()
Neměla jsem možnost číst knižní předlohu a tak nemůžu srovnávat, ale celý snímek mě dostal do jakéhosi euforického rozpoložení a 84 minut jsem přemýšlela o křehkosti bytí, o hvězdách, o lásce, o přítomnosti a minulosti, která se nedá vrátit, ale možná lépe pochopit. Celé to bylo takové pohádkově křehké a jemné s moc hezkým hudebním podkresem. ()
Takhle nějak by se měly adaptovat knížky. Předlohu jsem četla nedávno a kupodivu nepřišlo po shlédnutí filmu rozčarování, jak tomu obvykle u adaptací bývá. Vystřihnutí některých scén z knihy, filmu prospělo, stejně jako přidání některých konfliktů a postaršení Georga. Vše mělo vést (a vedlo) k dosažení stejné atmosféry jako v knize. Jen ta norština je lehce šílená :) ()
Jostein Gaarder napsal knížku, z které posadit se na prdel není ostudou. Naproti tomu Eva Dahr natočila film, z kterého se nepozvracet je ostudou. Vzít originálně pojatý romantický příběh z knihy a vypiplat z něho jen tu omáčku polibků a zjihlých pohledů není zrovna um z nejvyšších. Pokud se štáb rozhodne zničit knihu, měl by ji ničit s úctou k oné knize. Ne ji pohladit, s úsměvem rozevřít stehna, znásilnit a spokojeně odkopnout. Norský film postižený americkým pojetím. Kam to v tom potrácení vlastních osobností dojde? V hajzlu už to je. Kam dál? ()
Reklama