Dům snů

Aj mysteriózny thriller treba vedieť napísať a natočiť... Ten, čo ho vymyslel a napísal, spáchal sadistickú konštrukciu na divákovi, lebo nie príliš originálny námet spestril neuveriteľnými nelogickosťami. A ten, čo ho natočil sa síce snažil navodiť chladnú zimnú atmosféru, ale čakal by som viacej filmárskej poctivosti. Takto vznikla dramaturgicky nevyvážená story, na ktorú sa dobre díva, ale veľmi rýchlo vyšumí. Aj priemer si treba zaslúžiť. (03.11.2011)

Fakt nevim, na co tu vsichni nadavaj, ja jsem spokojenej. Ze zacatku sice nijak vyjimecny drama o rodince, co se nastehovala do domu, kde bydlel vrah, ale solidne natoceny. Dalo by se rict i solidne zahrany, ale na me proste postavy pusobily takovym divnym dojmem. Nekdy v polovine filmu tu je ale necekanej a perfektni zvrat, kterej da celymu filmu jinej smysl a az do trochu prehnanyho finale si to udrzuje napinavou atmosferu. Zkratka druha polovina to vytahla na slusny 4*. (29.04.2012)

Těžko říct, zda-li více pomohla (lahvová) plzínka v kombinaci s dobrou večeří, absence shlédnutí traileru (nikdy nedělám) nebo zdejší komentáře, ale (popravdě) čekal jsem o poznání větší průser. Ostatně už v osobě režiséra J. Sheridana (stejně jako samotném hereckém obsazení) byla záruka jisté kvality. Na druhou stranu to ještě nutně nemusí znamenat (a také neznamená) plnohodnotný filmařský zážitek. Nebudu tu hořekovat nad tím, že snímek je jedním velkým plagiátem (to je drtivá většina současné produkce) stejně jako skutečnosti, že „šokující“ pointu přináší tvůrci už v polovině filmu (člověk nemusí mít nutně nakoukáno, aby mnohem dříve pochopil, jakým směrem se vše ubírá). Problém je, že (tvůrci) musí mít v zásobě plnohodnotný „přídavek“, což Dream house bez jakýchkoliv pochyb nenabízí (tj.postrádá). Když už se tu hojně skloňuje jméno velkého Martyho a jeho Shutter Island, nabízí se příměr: „když dva dělají totéž, nemusí to ještě nutně znamenat totéž“. Byť přiznávám, srovnávat oba snímky není zcela fér. Na druhou stranu, co je v životě fér, takže...když pominu fakt, že filmařsky, (alespoň co se žánru týče, je Marty o pořádný krok vepředu, přičemž stále platí přímá úměra, čím dál je Jim svému rodnému Irsku, tím více ztrácí půdu pod nohama, to i v případě jeho nedávného blízkovýchodního výletu) je to právě ta „nadstavba“ v podobě poslední věty, která Scorseseho snímek vystřeluje nad hranice žánru, zatímco v případě Sheridana a jeho Dream house je to právě druhá polovina resp. posledních 15 min, které kazí dosavadní převážně pozitivní dojem z umně budované atmosféry a dobře hrajících herců. Neříkám, že přímo odporuje logice (naopak), jen mi to přijde (zbytečně) laciné, překombinované a zejména kontraproduktivní. Když budu mluvit za sebe, cítil jsem, že se mnou bylo vyjebáno a to bohužel nikterak uspokojivě. Ten snímek jakoby (na divákovi) vyžadoval více pozornosti než si ve výsledku zaslouží. Jednoduše řemeslně poctivě odvedený („zakázkový“) produkt (troufám si tvrdit i lehký nadstandart současné produkce) avšak bez větší přidané (osobité) hodnoty. Přičemž mám lehké dilema, zda-li na vině je více scénář nebo samotná režie. Zatímco v případě (mnohovrstevnatého avšak pevně držícího pohromadě) Shutter Island mně snímek „nedal spát“ i druhý den po projekci, (přičemž se to Mártymu ani na okamžik nevymklo kontrole, přesně věděl, co chce natočit) a já se tak těším na každou další (opakovanou) projekci, v případě (roztříštěného) Dream house nemůže být o něčem podobném ani řeč. K repete jsem si nenašel jediný opodstatněný důvod a mám silný pocit, že ani samotný Jim dodnes neví, kde přesně se mu to vymklo kontrole. Přičemž svádět vše na střižnu by bylo příliš jednoduché a laciné. Výsledný resultát: Na jedno (oddechové) použití snímek „neublíží“. Otázkou ovšem zůstává, zda-li bych byl tak shovívavý i v případě kinoprojekce. (04.12.2012)

Zábavný mysteriozní thriller, který má přesně tu správnou atmosféru, jenž dokáže vtáhnout už od začátku. Divák od startu cítí, že je něco špatně a zoufale touží zjistit, o co tady jde. Dojde na zvrat v polovině a stejně tak na konci, a ačkoliv se zdálo, že po prvním zmíněném už film nebude mít moc co nabídnout, konec mě přesvědčil o opaku. Fajn film na nudné odpoledne, který sice v paměti dlouho neutkví, hlubší přesah (bohužel) nemá a divák si bude pamatovat jen to, že zde šlo o jakýsi mindfuck, ale na momentální zabavení víc než dostačující. (20.01.2022)

Hororové i nehororové tvůrce, mezi něž patří Jim Sheridan, asi hned tak nepřestanou lákat příběhy o mysteriozních domech, do nichž se stále nastěhovávají noví nájemníci, aniž by tušili, co se za jejich zdmi v minulosti odehrálo. Will a Libby se svými dvěma malými dcerkami se právě do takového domu před časem nastěhovali a ten zanedlouho vydá své děsivé tajemství. Jakýsi šílenec jménem Peter Ward tady kdysi vystřílel svoji celou rodinu, pak se po něm slehla zem. Film se odlišuje od svých příbuzných tím, že svoji (velmi troufalou) pointu vytasí už přibližně v polovině, nikoliv na konci, jak se to tak obvykle dělává. Ten, kdo si poslední dobou stěžuje, jak je dnes výjimečné se u hororu bát, dostane svoji možnost v první působivě strašidelné půlce, a ta druhá po odhalení pointy, kterou jsem mimochodem neuhodl, je spíše taková psycho jízda, ale naznačit, o co přesně v ní jde, moc nemůžu, protože bych vyzradil to, co je na filmu zajímavé a působivé. Jim Sheridan je proslulý tvůrce dramat všeho druhu, ale horor ještě nikdy nenatočil. A jako debutant v této oblasti si vede velmi zdatně. První polovinu strašil a brnkal na nervy a v druhé polovině nastavil psycho atmosféru, které přece jen k dokonalosti něco chybělo. Vydatně mu přitom pomáhali tři herci, respektive jeden herec a tím je Daniel Craig a dvě herečky, oscarová Rachel Weizs a na Oscara nominovaná Naomi Watts. Všichni tři jsou perfektní. Je sice pravda, že podobný námět se už objevil před několika lety v jiném hororu, ale ten tady záměrně nebudu jmenovat, a tenhle se mně přece jen líbil víc. Tenhle horor není z rodu těch, který by diváka nějak znechutil, a je z něj cítit návrat k hororovým kořenům v moderním hávu. 100% (22.12.2011)