Zdrojový kód

az na ten koniec, ktory mi prisiel ako z inej dimenzie (v negativnom slova zmysle), to bol celkom zaujimavy pocin. Na Jakea a Michelle sa vyborne pozeralo, boli prirodzeni a o mojej milovanej Vere ani nevravim. kazdopadne, film zaujal, ale hudba, tak ta mi teda trhala usi a do rana som z nej mala nocne mory :D (24.07.2011)

Je mi sympatické, že Duncan Jones prodává naprosté banality jako malé nevtíravé indie kousky, u kterých mnozí (oprávněně!) vykřikují slova o spasiteli inteligentního sci-fi, apod. U Zdrojového kódu se však nemůžu ubránit tomu, že kdyby se celá látka zpracovala jako čtvrthodinový kraťas, výsledek by byl lepší než tenhle celovečerák, který sám sobě škodí tím, jak se mermomocí snaží hrát na několika hřištích najednou (časové paradoxy, vojenské trauma, milostná linka). Navíc, hrdina má možnost zmáčknout tlačítko „load“ tolikrát, až je vám nakonec jasné, že se mu to jednou podařit musí, podobně jako když v PC hře vyrážíte poněkolikáté od stejného checkpointu a doufáte, že tentokrát už definitivně nezařvete. 3 a ½. (01.09.2011)

Jako kdyby mě někdo stopadesátkrát vrátil do vymrzlýho skřípajícího vlaku na trase Jihlava - České Budějovice, to bych se mu na nějaké pátrání po bombě mohl z vysoka vybodnout. Ostatně, kdo by taky umisťoval trhavinu do vlaku Českých drah, že... při útočníkově smůle by stopro vybouchla, když by byl vlak prázdný, jelikož v úseku Počátky/Žirovnice - Kardašova Řečice je opět výluka a všichni frčí rozmlácenou karosou... jj, uživatelé hromadných dopravních prostředků v ČR nemusí mít strach z atentátů... zpět k filmu... vůbec jsem neřešil otázku techniky, paralel, neptal jsem se, jak je to možné a podobně... prostě jsem seděl a užíval si, jak výborný Gyllenhaal opakovaně nakládá s životem osm minut před jeho koncem. Je to zajímavé, napínavé, když se zamyslím nad údělem kapitána Stevense, tak hodně psychicky náročné, herecky poutavé, závěrem americké, ale nevadilo mi to. Duncan Jones má talent, víc takových filmů! 32 miliónů dolarů(rozpočet)/147 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (17.12.2012)

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)

Vhoďtě do mixéru Inception, trochu Matrixu a třeba Daybreak (Butterfly efekt, Na Hromnice o Den Více, nebo prostě podobnej film, kde se děj točí kolem neustále se opakující události) a dostanete tenhle film. Dívalo se na to pěkně a dokázalo mě to udržet u obrazovky, ale ve výsledku sem postrádal špetku originality. Kdybych cestou z kina neshlídnul bitku houmlesů, tak bych byl možná celkověz večera lehce zklamanej. (10.07.2011)