Pod jednou střechou

Dramatické, životní, roztomilé × příliš americké. Takový utahaný to bylo, ten začátek byl teda otřesný, jako brečet na začátku filmu to je docela síla. V průběhu filmu se řeší soužití a výchova dítěte, což mi přijde docela "dospělé", pak se do toho samozřejmě zaplete romantika a je to vyřízený. Holčička byla úžasná. Film dobrý na jedno skouknutí. ..ale bydlet si takhle skoro v lese, to musí být príma, dělaný jako pro horor a kriminální zločiny.. (13.03.2011)

50% Cizí dítě ve společné péči dvou protikladů může být zábavná podívaná, pokud je dítě obdařeno vnitřním voice-overem, který posílá do háje všechny okolo jako v Kdopak to mluví. Jenže tohle nemluvně ale nemá pro děj filmu žádný smysl- prakticky nemluví, roztomilostmi neplýtvá a jeho roli ve filmu by lépe ztvárnilo štěně labradora jako v Marley and me. Katherine Heigl zvládá svoje role upjatých husiček natolik přesně, že se neodbytně vrací myšlenka, že tyhle blonďaté control-freaky vůbec "nehraje". Josh Duhamel má ten typ toho prázdného rošťáckého charakteru, na který se dobře dívá- a nic dalšího za ním není. Proč tedy mířím relativně vysoko? Ve scenáristickém týmu byl zjevně jeden talentovaný pisálek, který do banálního plastikového marastu kolem nasypal ostrou dávku hlášek a verbálních přestřelek. Ze života, jak ho známe. :) (25.01.2011)

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

║Rozpočet $38miliónov║Tržby USA $53,374,681║Tržby Celosvetovo $105,887,837▐ Tržby za predaj DVD v USA $16,541,220 //počet predaných kusov 1,155,974║ Zaujímavé obsadenie v dosť rozpačitom deji, prevažne ide o dosť obohranú príbehovú šablónu scén ktoré ako tak boli ešte v tomto prípade stráviteľné, čistý priemer. /50%/ (16.01.2011)

Je to príliš emotívny príbeh. Aspoň sa teda snaží budiť ten dojem. Celý film nevie čím by mal byť. Či drámou, či komédiou alebo romantickým filmom. Ani jedna zo zložiek nefunguje úplne a ani jedna neobsahuje nejaký výraznejší moment. Najviac zamrzí fakt, že si vypožičiava len to najhoršie z rôznych filmov podobného razenia a pritom sa zaoberá omnoho citlivejšou témou ako len témou lásky. Medzi dvojicou to iskrí a to je vlastne jediné pozitívum, ktoré robí film pozerateľným. Greg Berlanti na poste režiséra sklamal. Do nemastného, neslaného scenára z dobrým nápadom, ale príšerným prevedením nevložil žiadny osobitý prvok a o duši ani nehovorím. Rutinne zaznamenal všetko čo scenár ponúkal bez toho aby boli zábery pospájané do atraktívnejšieho celku. Posledným výsmechom je pomalá ženská verzia sweet child of mine od GNR na konci. (20.12.2010)