Pod jednou střechou

Násilné soužití dvou nespojitelných lidí, na pozadí tradičních hororových starostí o čerstvě pobíhajícího mimiňáka, obsahovalo příliš životních pravd na to, abych dokázal vypnout svůj život a nezávazně se pobavit. Navíc je mi Katherine Heigl natolik nesympatická, že se jí, v průběhu její dosavadní tvorby, podařilo pouze jednou neznechutit mi film svým falešným úsměvem. (06.06.2012)

Hovínko v plenkách. Hovínko na obličeji. Hovínko v kšiltovce. Nějak jsem nepochopila, co je na tomto filmu vtipné, ani kam se mezi hlavními představiteli podělo ono "cosi", co by mě donutilo uvěřit, že mezi nimi vzniká něco jako láska. Na počátku podzimu jsem ještě byla ochotná jít díky originálnímu vývoji na průměrné hodnocení, v závěrečné etapě jsem se ale už jen prokousávala nudou a doufala, že vše rychle skončí. Nedůležitá závěrečná poznámka: Hláška: "Vybrali nás, protože ty, já a Sophie dohromady jsme rodina," je nejen zdaleka to nejodpornější hraní na city, jaké jsem ve filmu kdy zaslechla, ale vzhledem k tomu, jak Life As We Know It vyznívá (aneb příběh dvou lidí, kteří se dali dohromady jen a pouze proto, aby vytvořili rodinu dítěti), ani nedává smysl. Scénárista by si v tomto případě zasloužil své dílo řádně omlátit o hlavu. (03.11.2010)

Takové sladké ňuňu, příjemně koukatelné, občas (v závislosti na divákových ne/závazcích) zábavné, občas satisfakční. Hrozně mě bavila paní ze sociálky. Nevím, myslím, že kladem filmu je, že se na něj různí lidé budou dívat různě a bude jim poskytovat různé uspokojení. Bezdětné možná pobaví, dětným způsobí deja vu efekt "Jo, to znám". Hlavně film dobře operuje s jedním faktem a to tím, že jakmile máte jednou na starost a zodpovědnost dítě, přestáváte být jedincem, individualitou. A jen malé procento lidí se s tím nedokáže poprat. Ona je to příběhově technicky tak trochu blbost, ale jinak je to takový ten zlatý střed, přijatelný, neznechucující s příjemným obsazením. Heigl tyhle role hrozně jdou (tak nějak se při nich moc nepředře, ale zase je dokáže vystihnout), Duhamel byl takový průměr. (02.09.2015)

Využít romantické komedie, abych se při jejím sledování mohla současně věnovat i jiným, zajímavějším činnostem jako je třeba žehlení, není zase tak špatné. Příběh osiřelého mimča je to sice pěkný, ale zároveň klišoidní od začátku do konce - společná starost dvou přátel, sblížení, rozchod, letadlo ... nicméně ten konec jsem zhodnotila jako otravnost na entou. Člověk by mohl zcela přesně odhadnout, co bude následovat. Typicky americký zvyk se jet stíhat na letiště, omluvy, usmíření a happy end. V rámci žánru ale celkem skousnutelná záležitost. 2,5* (06.01.2015)

Tahle srágorovina přesně zapadá do šablonky "klišovitá ufňukaná melodráma pro pitomé přežrané Američany". Patří sem přehlídka dalších přívlastků jako povrchní, přízemní, primitivní, přehnané, prostě příšerné. Jediné uspokojivé herectví bylo působivé řvaní dítěte a jediná smysluplná scéna byla kolem slavnostního dortu na počest 1. výročí. To je sakra nedostatečné na dobrou komedii.☻ (06.11.2012)