Pod jednou střechou

Klasická romantika s pěknou Heigl a v pohodě Duhamelem, která spoléhá taky na roztomilost děcka jakožto obměkčujícího nástroje mýho hodnocení. No, stejně je to průměr, tak co se s tím srát, mě jenom tak něco neobměkčí. Každopádně najdou se tam i dobry momenty, ktery pobavijou, ale jinak je to těžce předvídatelny a tudíž né moc zajimavy... (06.01.2015)

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

A mně se to hrozně líbilo:)Co tu každému vadí?Že je to ze života a na nic si to nehraje?To mně právě imponuje... Vedeme svůj obyčejný život,se kterým jsme jakž takž spokojení,ale najednou přijde osudová rána,která přinese zároveń něco dobrého i špatného a my se musíme umět přizpůsobit.Naše plány do budoucna jdou do postraní,ale přesto všechno není tak ztracené,jak se na první dojem zdálo.Může to být fajn,i když jsme nic takového neplánovali a ani nechtěli? Nepřeslazená,realistická,sem tam vtipná podívaná o životních hodnotách,rodině a lásce.Přesně na něco takového jsem už dlouho měla náladu. (03.03.2011)

Ani ryba ani rak, v popisu filmu je napsáno komedie/drama/romantický, ale platí jen to poslední. Od komedie čekám, že mě rozesměje, od dramatu čekám, že mě donutí k zamyšlení, ale ani k jednomu nedošlo. Film se líně vleče (proč 110 minut?!!), od první scény je jasné, že se dva hlavní protagonisté dají dohromady, Katherine Heigl hraje zase stejnou zoufalku jako pokaždé (začíná mi vrtat hlavou, jestli to jenom hraje?) a zbytek filmu je pouze vata, která se marně snaží vyvolat napětí tím, že těm dvěma staví do cesty různá předvídatelná protivenství. Udělil bych 1*, ale deset minut ve filmu hrála Christina Hendricks, kterýmžto geniálním tahem to casting vytáhl na druhou hvězdu. (10.08.2016)

Life As We Know It je jedním z těch filmů, na které se příjemně dívá a rychle zapomíná. Existuje mnoho variací na dané téma (nejvíc mi utkvěl BabyBoom) a tato ani-ne-komedie trpí několika scénáristickými nešvary. Vtipné scénky o dětských plínkách jsou v každém druhém filmu, kde se miminka objevují, takže úsměv na tváři loudí jen těžko (čestnou výjimkou je kšiltovka). Milostná linka je těžce předvídatelná - (Je pravda, že u takového filmu s předvídatelností nelze nepočítat, ovšem jednou bych na takový námět viděla pořádné drama.) - scéna na letišti je jedno z největších klišé. Proč si vždy hrdinové musí všechno uvědomit na poslední chvíli a pak rychle spěchat, než druhá osoba odjede/provdá se/ ožení se. Přesto s hodnocením mířím vysoko a to hlavně díky sympatickému Joshi Duhamelovi a Katherine Heigl, která protentokrát nepřehrávala. (08.02.2011)