Začátky

„Zůstat sám je velmi snadné“ I banality, podávané s citem, dokážou udělat dojem. Začátky, interiérová freudiánská tragikomedie, formálně ani obsahově nenabízejí nic radikálně nového, přesto působí svěže. Fragmentarizace zacykleného vyprávění, vystihující životní zkušenost v postmoderní době bez začátku a konce, a absence většího dramatu i menšího konfliktu, film odlišuje od přímočařejších, k cíli směřujících vztahových dramat (stejně tak „indie“ look s podzimně melancholickými barevnými tóny). Triviálně nejsou pojímány ani vztahy mezi postavami. Zamrzí jen, vzhledem k autobiografické podstatě scénáře pochopitelné, soustředění veškeré pozornosti k Oliverovi. Ostatní, otec, matka, otcův milenec i nová přítelkyně, jsou v důsledku jenom klíčem k pochopení jeho osobnosti. Pochopení jím samým i námi. Ústředním tématem filmu, od něhož Mills poněkud roztěkaně (ovšem v souladu se zvolenou formou vyprávění) odbíhá k politice, občanské angažovanosti a starým filmům, je možnost, potažmo schopnost sebevyjádření. Po smrti otce, který dlouho nemohl dát najevo svou homosexualitu, se Oliver uzavírá do sebe, namísto toho, aby dal světu na vědomou, že je tady, a že je osamělý (kvůli povaze), smutný (kvůli minulosti a vzpomínkám) a plný obav (kvůli budoucnosti). V tom, aby si nahlas zařval, mu oproti gayům, jejichž hlas byl desetiletí umlčován, brání jen vlastní neschopnost přijmout posun, jenž v jeho životě smrtí otce nastal. Zpátky do světa mluvících (tzn. ne psích) hlav ho – psychoanalytikové, zpozorněte – vytáhne dívka bez hlasu, převlečené v okamžiku prvního setkání za muže (čili je zpočátku jenom náhradou za otce, výplní uvolněného prostoru). Navenek prosté až tuctové sbližování Anny a Olivera se vyhýbá řadě romantickým klišé s rozcházením a opětovným scházením a ve světle dvojnásobně iracionálního vztahu mezi Oliverovou matkou a otcem nastoluje otázky, jimiž se tuctové romance nezdržují. Například tu zcela nejzákladnější – proč 2 lidé zůstávají spolu? Na vztahové rovině je znát, nakolik osobním filmem Začátky pro Millse jsou. Stěžejním slovem je „citlivost“ a význam mu dávají herci. Ewan McGregor, jehož utlumený projev výborně odpovídá Oliverově rozpoložení, tudíž pro jednou padá podezření, že herec svůj part odehrál pod vlivem valia. Veterán Plummer, který si svého „starého teplouše“ užívá stejně jako Mélanie svou půvabnou ochranitelku, o níž můžete vědět všechno, a přesto bude budit dojem kohosi tajuplného. Je tak trochu bytostí z jiného světa, navenek nezatíženou žádnými vážnými starostmi, ale opět se nabízí ona lehce alibistická omluva – Anna slouží výhradně tomu, aby protagonista našel sám sebe, pročež její pečlivější prokreslení není žádoucí. Začátky se dokázaly vyvarovat debilně optimistického, všechno bude v pohodě, všichni jsou šťastní feelingu, přesto a přes určitou nevyrovnanost, zanechávají veskrze příjemný pocit. Pocit, za který se nemusíte stydět. 80% (18.11.2011)

Lidské, vztahové, o životě, o lásce, o smrti, o boji, o smutku × trošku delší závěr. Tyhle filmy se m líbí. Film o životě a o lidských vztazích. Dobrá hudba, herecké výkony, prostředí, prostě taková typická klubovka, co vás chytne, v něčem se najdete, uroníte slzu, dvě a víte, že konec bude svým způsobem optimistický. ..Arthur byl dokonalým společníkem.. (25.11.2012)

Synonyma pro tento film jsou hořkost, smutek, osamění, bolest.. Hodně lyricky pojato, mistrně natočeno, božsky zahráno.. Do krve se pomalinku rozpouští a přímo do srdce putuje skrz playlist skvělé hudby.. Ewan McGregor je králem "divňouských" movieček.. Mélanie Laurent ještě povyrostla od "Hanebných panchartů".. (17.12.2012)

Nic nádhernějšího jsem nemohla v tento den získat. Něco, co Vás může zabít, ale hlavně pochopit. To všechno je tady. Tady kolem mě. Nemohu v tuhle chvíli myslet na to, jaký film byl ze strany filmového hltače. Mohu jen myslet na to, co ten film pro mne znamenal. Znamenal pro mne vše. Tak jako jiné nemohou. To je důležité. To je primární. Chápejte. (30.01.2012)

Taká pomalá romantická dráma. On je osamelý suchár a ona tajuplná kráska, ktorá má tiež nejaký problém sa naplno partnerovi otvoriť. Pomaličky sa dávajú dokopy a popritom sledujeme spomienky hlavného hrdinu na jeho detstvo v ktorom ho vychovávala hlavne jeho matka a zároveň na posledné roky života jeho otca, ktorý sa po smrti manželky priznal, že je gay a rozhodol sa, že si to na staré kolená užije, lenže ho napokon postihla rakovina a tak sa o neho musel syn starať. Behom tých chvíľ sa konečne trochu viac spoznali. Je to taký strašne pomalý film. Tie spomienkové scény síce vysvetľujú povahu hlavného hrdinu, ale radšej by som bol, keby sa film naplno venoval romantickej línii v súčasnosti. Postava Mélanie Laurent mohla byť menej tajuplná. To že sú obidvaja z páru vlastne dosť uzavretý má za následok celkom časté nudné pasáže. Najviac ma nakoniec asi bavili McGregorove rozhovory s vlastným psom, ktorý mu v duchu odpovedá, čo je pre divákov otitulkované. Výsledkom je vlažný priemer na jedno pozretie. P.S: Oscar pre Christophera Plummera za postavu starého gaya bol fakt mimo. Zase vyhrala téma nad kvalitou. Rozhodne si ho viac zaslúžil Nick Nolte za Warriora. 5/10. (09.06.2019)