Blue Valentine: Milostný příběh

Nuda. Chápu, že se najdou tací, kterým tento inovativní, indie styl aneb bez varování skáču z přítomnosti do minulosti a všechny scény působí, jako by dokumentarista zapnul kameru, natočil běžný den průměrného páru z ulice a výsledek následně nijak nesestříhal, bude sedět. Chápu, že takoví lidé žijí, ale já mezi ně nepatřím a nebudu na ČSFD předstírat, jak jsem z Blue Valentine přišla domů okouzlená, když jsem ve skutečnosti první půl hodinu přemýšlela, proč děj nedává smysl (obsah jsem nečetla, tak jsem o více časových rovinách neměla ani ponětí), následně jsem počítala dlaždičky a světýlka na stropě kina a v závěru jsem se dokonce vykašlala na další film, na který už jsem měla lístek, protože mi došlo, že další filmové zklamání už bych za jeden den neunesla. To, že ten film má asi dvě zajímavé scény a že je hezké, když se člověk v druhé polovině filmu dozví, co ovlivňuje hrdinovo chování v úvodu, prostě nijak nevyváží to, že to je nuda. Možná je to umění, možná to hlavní herecká dvojice zahrála výborně, možná to posbírá všechny ceny kritiků... Možná jsem Blue Valentine prostě nepochopila. (19.01.2011)

Film má několik časových linií a těžko říci, která je horší. Rozhodně jako celek to prostě nefunguje a ani nedokáže zaujmout. CITÁT - Je to holčička. Jste ráda?......... Chlap je tu, alespoň většinou, jako klaďas. Náš mužský hrdina se snaží být realista. Sice bručí, ale maká. Snaží se vychovávat (co máš dělat až začne děda chrápat?) a je tak trochu nad věcí. Žena jen hrčí, odsekává, chodí pozdě a přetvařuje se. Neměla kousat do jablka. CITÁT - Víš, myslím, že muži jsou větší romantici než ženy......... Kamera se mnohdy chová otřesně. U spousty záběrů je moc blízko ke snímanému objektu a kameraman musí zaostřovat a oddalovat. Hudba je jak z vánočního filmu a příběh samotný docela nudí. No jo, no jo, i chlap je v tomhle příběhu pěkně protivnej. Možná jen žárlí. CITÁT - Plácám pitomosti......... Nuda, strašná nuda, nedokáže mě to vtahnout do děje. Je to prostě horší než mrtvej pes na začátku. (08.11.2012)

Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Akční a zajímavé jsou hlavně pod domácí pokličkou. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? Nebude nás málo. Já už to ale nedělám. Buď je to tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já. (17.02.2011)

║Rozpočet $1milión║Tržby USA $9,737,892║Tržby Celosvetovo $14,913,000▐ Tržby za predaj DVD v USA $2,896,100 //počet predaných kusov 182,957║ rozporuplné, necelistvé, nekompaktné, niekoľko pekných zaujímavých scén, hlavne ked príde na počiatočné zoznamovanie, ale zas tie ako že dramatickejšie tam vôbec nefungujú /40%/ (22.08.2012)

Why do I save all of this madness / In the nightstand drawer / There to haunt upon my shoulders zpívá Tom Waits v písni, podle které je film pojmenovaný, a skvěle tak vystihuje nečekanou hloubku postav, jejichž některé pohnutky známe a jiné ne, a v jejichž životě se mnoho nemění a přesto je všechno jinak. Brilantně napsaný a natočený celovečerní debut (!) Američana Dereka Cianfrance (*1975) - který tak svou vymazleností připomíná jiný bravurní první film, a sice Single Man (2009) od Toma Forda - sleduje ve dvou časových rovinách vzestup a pád jednoho vztahu, který diváka uhrane svou opravdovostí a upřímností. Cianfrancův portrét "obyčejného" manželství se obejde bez tradičních berliček (smrt, nevěra, nemoc,...) a velmi přesvědčivě zachycuje nuance každodenního života, lásky, hádek, práce v příběhu, kde se jako v životě postav mnoho neděje, ale na jehož konci je všechno jinak (analogie se psem v úvodní scéně - tušíte, že tam byl, ale najednou tam není, a nikdo neví proč, jen víme, že chybí). Dlouhodobá autorská (Cianfrance film chystal 10 let) i herecká (oba protagonisté spolu měsíc žili) příprava se bohatě vyplatila, film je ve výsledku neuvěřitelně realistický (přirozené dialogy - viz báječná zpívací a stepovací scéna na ulici či rozhovory stěhováků o ženách atd. atd.) a v detailech skvěle propracovaný (funkčně opodstatněný asynchronní střih nebo natáčení scén z mládí na 16mm v kontrastu s chladnou digitální kamerou současnosti, aj.). Nelze nezmínit omračující výkony jak Michelle Williams (nominace na Oscara i Zlatý Glóbus), tak Ryana Goslinga (nominace na Zlatý glóbus), jejichž postavy jsou jak samy sobě, tak divákovi sympatické i nesnesitelné (to je umění!), ale přesto nám na nich záleží, protože se v nich poznáváme. Navrch může Cianfrancův snímek sloužit jako pocta filmům, co se obejdou bez efektů. Kdybych tomuhle filmu nedal pět hvězd, tak už nevím kterému jinému. Favourite quote: "How can you trust a feeling when they disappear like that?" "I guess the only way to find out is to have feelings." PS: Zdá se, že kritika většiny uživatelů tu směřuje k tématu, méně ke zpracování. Jistě, deprese není pro každého a navíc - chce to čas. (19.11.2011)