Tváře v davu

U Milly Jovovich mě takový film jako je tento vůbec nepřekvapuje. U ní jsem si zvykla už téměř na cokoliv. S podobným nápadem si pohrává film Proměna, i když v Mlliině případě jde o trošku něco jiného. Trpět tím, čím trpěla Milliina postava, tak by mě určitě odvezli rovnou do Bohnic a nechali si mě tam pěkně dlouho. Samozřejmě ona za to nemohla. Nějak nechápu žánrové zařazení horor. Vždyť se tady nic děsivého nedělo a ani se tu nepohybovaly nadpřirozené bytosti. Tohle je jen obyčejný thriller s vězdou v hlavní roli. (26.10.2011)

Film je postavený na veľmi originálnom nápade, ktorý je však miestami sabotovaný prácou pána scenáristu. Popri škrípajúcej logike však snímok našťastie disponuje aj decentnou atmosférou, ktorá mi občas evokovala 16 rokov starý Copycat. Rozhodne nadpriemerná zábava. (16.10.2011)

Další film s mou oblíbenou Millou Jovovich, který jsem si nemohla nechat ujít a stal se jedním velkým překvapením. Jde o krimi thriller vhodný k odpočinku doma na gauči. Zápletka je postavená na nezvyklé poruše; žena po úderu do hlavy není schopna rozpoznávat jednotlivé tváře. Na radu psycholožky hledá jiné dominantní znaky, které jí pomohu odhalit identitu osob, což je velice důležité. Je totiž nutno rozpoznat vraha, kterého ale může identifikovaz jen tato žena. Milla byla skvělá, příběh byl obstojný a ani nachvilku jsem se nenudila. (21.07.2017)

Docela povedené dílko se zajímavým námětem, které ale doplácí na svou vlastní uhlazenost a nemožně infantilní konec. Samotný příběh sice není z nejoriginálnějších, ovšem byv okořeněn o netradiční prvek tvářové slepoty, povznáší se na úroveň mírného nadprůměru. V hlavní roli působí sympaticky Milla Jovovich, která má sice půvabu na rozdávání, ale řekl bych, že tyhle role křehkých, zranitelných dívek pro ní nejsou úplně to pravé. Film je zručně natočený, snaží se diváka do poslední chvíle držet v napětí, i když přiznejme si, že to finální odhalení totožnosti pachatele zase takové překvápko nebylo. Škoda té naprosto zbytečné romantické linky a vrcholně nepovedeného závěrečného dovětku, který soudného diváka vyfackuje z obou stran. Přesto mě film docela pobavil, byť o nikterak přelomový titul ve filmografii Milly Jovovich se určitě nejedná. (16.10.2011)

Každá zajímavá nemoc by měla mít svůj film a tak se ho dočkala i prosopagnosie. Taková obličejová slepota je zkrátka chuťovka, při které bych se asi zbláznil, když bych v televizi nerozeznal Ronalda od Messiho, ale pak bych si bystře všiml drobných detailů, jakými jsou rozdílná barva dresů či inventární číslo na zádech a vše by se v dobré obrátilo. Horší však je, že mne ten film zkrátka nebavil a dost mne otravovalo, že slečna nemocná si nedokázala pomoci s identifikací osob ani za pomocí hlasů či vůně a takovou abnormalitu by vyřešil snad jedině Dr. House zasunutím teploměru do rekta. (19.05.2014)