Suddenly!

Lewis Allen je neumětel, který nedokáže pracovat s herci a o postupně budovaném napětí nejspíš nikdy neslyšel. Námět a Frank Sinatra přitom slibovali mnohé - pokud by to do rukou dostal tvůrce formátu Williama Wylera, nepochybuji, že by šlo o výjimečný počin. Takhle zůstáváme u promarněné šance, které dává punc výjimečnosti pouze ona událost z Dallasu roku '63. (28.09.2010)

Byla by to obyčejná propaganda o tom, že na prezidenta, a zvlášť na americkýho, se prostě nestřílí, ale postava psychopatického atentátníka a zvláště její představitel, Frank Sinatra, ten film vyzvedají strašně vysoko z bahna. Sinatra je výbornej. Místo obvyklého vyšilujícího magora, co podřeže, koho může, a zbije, koho může, a znásilní, koho může, tady máme naprosto chladnokrevný stroj na zabíjení. Nemusí křičet, rozhazovat rukama a šermovat s bouchačkou. Naopak chodí klidně po pokoji, připravuje atentát na prezidenta a chvílemi se chová i jako docela milý chlapík. Ale můžete si být jistí, že jak se o něco pokusíte, zabije vás. Jeho postava je tak zajímavá (podezření z komunismu vyvrátí tím, že je mu úplně jedno, kdo platí, což je taky fajn, na východě by atentátník zlým imperialistou prostě MUSEL být), že patrně byla vystřižena dvě nebo tři místa, kde Sinatra zřejmě pronášel tak ožehavé myšlenky, že musely pryč. Škoda. (06.01.2014)

Komorní filmy, jejichž scénáře připomínají spíše divadelní hry, jakkoliv jsou čas od času některými puristy vypuzovány z hájemství hraného filmu, nalezly a nalézají své početné přemýšlivé publikum. Společenská zjitřenost, která je zpravidla provází (HÁDEJ, KDO PŘIJDE NA VEČEŘI, DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ), je základem jejich vtahující přitažlivosti, strhávají překotným, na zvraty bohatým dějem a tématem, které směřuje do středu nejpalčivějších problémů doby, k níž se vztahují. Jejich žánrové zařazení bývá nesnadné a současně je tím, co je na nich nejméně podstatné. Fakt, že tento film jakoby předjímá dallaský atentát z listopadu 1963, je pro pamětníky této ponuré události americké demokracie zřejmý od prvních záběrů. Nejen Sinatra, ale i hlavní ženská postava a její představitelka si zaslouží naši podrobnou pozornost. Živé je i téma a námět díla a jeho mravní rozměr. A nadčasový je také vhled do kuchyně tak řečené vysoké nebo velké politiky. Na ZNENADÁNÍ tedy upoutává právě jeho nadčasová všednost a její prolnutí s všelidským mravním rozměrem a objevný způsob, který tento mravní půdorys krok za krokem s archeologickou důsledností, která nezanedbává žádný, ani sebemenší detail, postupně odkrývá a obnažuje. ZNENADÁNÍ prokazuje klasickou pravdu: méně lesku a více hloubky znamená i více diváckého ohlasu a zvýšenou pravděpodobnost skutečné - ne barnumsky proklamované - nadčasovosti. (22.06.2011)

Spoilery Frank Sinatra ve své určitě životní roli. Kam se hrabe jeho oskarový Angelo Maggio z Odtud až na věčnost. Tady je opravdu vidět, že mu nešlo o to jen "hrát ve filmu", ale skutečně hrát. Jeho psychopatický (nebo psychotický? občas se tu rozdíl stírá) vrah je jedním z nejlepších psychovrahů, jaký jsem kdy viděl. Tady ještě chtěl hrát co nejrozdílnější a nejdramatičtější postavy a daří se mu to. Hraje každým pohybem, každým pohledem, ale nepřehrává. A i všechny další hlavní postavy (celkem 5) jsou skvěle vykreslené, a to je při tak krátké stopáži docela úspěch. Téměř celý děj se odehrává v jedné větší místnosti, ale nijak to nevadí, protože je to hlavně kecačka odhalující nitra postav, doslova je pitvající a rozmělňující na viditelné elementy. Rozhovory Franka se Sterlingem jsou občas docela ostrý a někdy se člověk nemůže ani ubránit úsměvu. Co platilo tehdy, platí i dnes. Konec nasadí celýmu filmu korunu, všechno snažení všech postav, umírání, zabíjení, všecko bylo následně zbytečné. (24.09.2006)

Do malého městečka, kde se nikdy nic neděje, má nečekaně zavítat prezident a v tu chvíli se začnou dít věci.. Sterling Hayden v roli šerifa ohromně sympatický, Frank Sinatra mě příjemně překvapil, zvládnul to na výbornou, šel z něj strach.. Příběh připravovaného atentátu má několik velice zajímavých momentů, dost podnětů i myšlenek k pozastavení a jako psychologická „hra“ funguje skvěle.. (07.02.2023)