Režie:
Tom HooperScénář:
David SeidlerKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Colin Firth, Helena Bonham Carter, Derek Jacobi, Geoffrey Rush, Richard Dixon, Jennifer Ehle, Ramona Marquez, David Bamber, Michael Gambon, Guy Pearce (více)Obsahy(2)
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiální text distributora)
(více)Videa (6)
Recenze (1 922)
A já tak doufal, že Jeff Bridges zopakuje svůj loňský Oskarový úspěch. Jenomže musím říci, že tentokrát si zlatého plešouna nejspíš odnese Colin Firth, a to oprávněně. Pohled do historie, přesněji řečeno do období rozpoutání druhé světové války, kdy královna Alžběta byla ještě malá slečinka a její otec soupeřil nejen se svým bratrem, ale i s vadou řeči. Nejedná se o typický životopisný historický film, u King's Speech jsem se nejednou upřímně zasmál, hodně filmu pomáhá nejen Colin, ale velkou měrou také Geoffrey Rush. ERko filmu sluší a sprosté (pro uši) scény jsou tím nejzábavnějším na celém filmu. Jejich vystříhání by filmu hodně uškodilo, a tak jsem rád, že se nestříhalo (a snad se ani stříhat nebude, že, Weinsteini). Naprostá spokojenost, Alžbětin otec dostal ještě lepší zfilmovaný životopis, než ona sama před čtyřmi lety. A to chce plný počet. ()
Králova řeč rozhodně není žádným "velkolepým trhákem." Jedná se o poctivý a kvalitní kus britské filmařiny, který je podáván velmi civilním způsobem. Colina Firtha v oblibě příliš nemám. Možná je to dobrý a sympatický herec, hezky se na něj dívá, přijde mi však takový nevýrazný, obyčejný, nemastný neslaný. A bohužel si ani nemyslím, že jeho výkon v Králově řeči je natolik strhující a fenomenální, aby byl oceněn zlatou soškou. Ale záleží samozřejmě na názoru. ()
Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? ()
Král není mrtev, ať žije král! Aspoň pro nás zatvrzelé staromilce, kteří se vždy a všude na vlastní šálek Earl Grey rádi přesvědčí, že stiff upper lip dokáže pořád ještě porazit trembling lower lip nebo s ním aspoň důstojně remízovat v postavě hlavního hrdiny, že je pořád možné natáčet filmy ze staré školy s moderní jiskrou a poukázat na význam konzervativních hodnot v aktuálním světle a na to, že ne všichni se rodíme velcí, ale vyrůst můžeme - koneckonců každá perla byla svého času jen jedním zrnkem písku mezi trilióny podobných zrnek a před tuctem oscarových nominací tu bylo jen netuctové konverzační drama, které málokdo zaznamenal. Má nejhlubší poklona podle dvorského ceremoniálu, ladies and gentlemen. ()
Stát a státnickost zažívají v tomto pozoruhodném díle svou velkou ne rehabilitaci, ale přímo renesanci. Pro českého diváka běží o fascinující anglický vnitřní sebepohled do klíčového období novodobých dějin světové ostrovní demokracie. Jistě lze zaznamenat moment sice nepřímého, ale o to zřetelnějšího odsouzení mnichovského sebezhanobení britské politiky (pojetí Churchillovy role jako dějinného velikána, hořkost Baldwinovy demise, pohled na Hitlera a a nacismus, okrajové odbytí Chamberlainovy postavy). Skvělý scénář Davida Seidlera prozrazující hned celý seriál konzultací s historiky, se projevuje mj. v tom, jak za strohou konzervativní maskou britské monarchie, v níž zbývá mnohé z Alžběty I. Veliké i tragického Jiřího III. z hannoverské-windsorské dynastie, najednou prosvítá člověk, lidská tragédie, která by se za určitých okolností mohla stát pohromou celé velké země, nad jejímž impériem tehdy ještě zdaleka slunce nezapadalo, a s ní i celého světa. Hooperova režie prostor, který skýtá Seidlerův scénář, bezezbytku využívá. Kompozice-pojetí děje-řeky tady nachází své další nenapadnutelné zdůvodnění. Příběh života našich hrdinů je současně osou námětu i fascinujícího diváckého zážitku. Z tohoto základu mohou jen vyniknout skvělé historické výkony nejen ústředního tria, jež zabírá většinu naší pozornosti, tj. Colina Firthe, Geoffreye Rushe i zrale půvabné Heleny Bonham-Carterové, ale i těch ostatních, např. Michaela Gambona (Jiří V., otec našeho hrdiny), Dereka Jacobiho (canterburský arcibiskup Cosmo Lang), Anthony Andrewse (premiér Stanley Baldwin), pojetím své úlohy mimořádně zajímavého Timothy Spalla (pozdější premiér Winston Churchill, ve filmu posléze lord admirality) a v neposlední řadě Jennifer Ehlové (Loquova žena Myrtle). Šťavnaté dialogy, kdysi koření, dnes endemitní přísada současné kinematografie hraného filmu, demonstrují ve vyprahlém postmoderním světě přednosti zdvořilosti, slušnosti a toho, co také naši prvorepublikoví předkové nazývali vychováním a dobrými způsoby. I vulgarismy užívané cum grano salis, jsou v tomto sluncem kulturnosti a uhlazenosti prozářeném světě démanty skutečné salónnosti. Českému divákovi se nemůže nevybavit srovnání s mistrem českého historického velkofilmu, nedávným stotníkem Otakarem Vávrou, zejména jeho monumentálními DNY ZRADY. I tento dvojdílný film, pojatý jako umělecký dokument, přes limity doby a země (finance, cenzura, v některých ohledech nedostatečná nabídka české Thálie vedle několika dalších) v srovnání, jež se nemůže nevnutit, čestně obstojí. Postava Edvarda Beneše, našeho světového státníka tragické velikosti, během druhé světové války tak blízkému jak svému příteli Churchillovi, tak královské rodině Jiřího VI. a jeho rodině prostřednictvím mj. Jana Masaryka, je také pojítkem, které může za určitých okolností usnadnit cestu k pochopení jak děje ŘEČI, tak našich novodobých dějin první poloviny minulého století. V tomto okamžiku, po proslovení a vyjádření některých nosných prvků tohoto skvostu ostrovní kinematografie hraného filmu, lze naše společné rozjímání a uvažování uzavřít s přáním mnoha skvělých diváckých zážitků. Zážitků, které v naší paměti i citu určitě hned tak nevyhasnou. () (méně) (více)
Galerie (127)
Photo © Speaking Film Productions Ltd 2010 / Laurie Sparham
Zajímavosti (41)
- Colin Firth (Jiří VI.) a Jennifer Ehle (Myrtle Logue) se na scéně potkali již před patnácti lety v seriálu Pýcha a předsudek (1995). V té době dvojice tvořila pár i v soukromém životě. (Trixx)
- Anthony Andrews (Stanley Baldwin) účinkoval již dříve ve filmu Žena, kterou miloval (1988) v roli Eduarda VIII. (Othello)
- Derek Jacobi ztvárnil postavu Alana Turinga v televizním filmu Breaking the Code a také v divadlech na West Endu a na Broadwayi. Sám Alan Turing (1912-1954) je historickou postavou mající problémy s koktáním. Významně přispěl ke spojeneckému vítězství ve druhé světové válce, neboť se podílel na dešifrování nacistických kódů. Derek Jacobi rovněž ztvárnil titulní postavu v televizní minisérii stanice BBC Já, Claudius (od r. 1976). Také římský císař Claudius v řeči zadrhával. (EbiGuetta)
Reklama