Drahé tety a já

Klasická československá komedie ze 70. let, která mi velice připomíná filmy Petra Schulhoffa jako Zítra to roztočíme, drahoušku, Co je doma, to se počítá, pánové, Příště budeme chytřejší, staroušku. I zde vidíme reálný socialismus a především s posledně jmenovaným filmem i nějakou tu kriminálku. Ve spořitelně je přepadení a po lupiči se rozhodnou pátrat dvě svérázné důchodkyně. Mimojiné jedna z nich Nataša Gollová, pro kterou to byla podle mého nejlepší role od Císařovýho pekaře. A jak se dívala skrz přepážku, hodně mi to připomínalo scény z Eva tropí hlouposti. Nakonec obviní roztržitého Herzána ala Pierra Richarda s hlasem Waldemara Matušky nebo kdo to vlastně zpíval. [8497. hodnocení, 167. komentář, 66%] (04.03.2019)

Nataša Golllová se snažila seč mohla, Hrzán s loknami v široké kravatě také, ale u obou jsem měl nutkavý pocit, že neustále přehrávají. Jako by sami místy cítili tu nevtipnost textů, které pronášeli. Nejpřirozenější asi byla I. Janžurová. Celá ,,krimi'' zápletka byla jasná od prvopočátku a sama VB zde na diváka působí jako banda blců snad vyjma kapitána kriminálky O. Skleničky.. Nechápal jsem situaci, kdy příslušník VB najde hledaného psa, identifikuje jej dle fotografie vydané k pátrání v souvislosti s krádeží ve Spořce, psa zajistí, najde dokonce jeho majitele, ale místo aby jej sebral - dá mu pokutu, že pes běhal sám bez vodítka a košíku... Z této normalizační rádoby komedie však na mne dýchla doba, kdy skutečně na některých náměstích čepovali ze stojanu benzín, náměstích odkud odjížděly autobusy místní i dálkové a kde vždy na nepřehlédnutelném místě stála červeně natřená plechová orezlá bouda s nápisem PNS. Doba kdy jsme v těch oranžových hundrtech a stodvácách jezdili na chalupu a za babičkama na venkov... Nevím jak, ale závěrečná Hrzánova píseň zabíraná ve sluncem zalitém embéčku jedoucím jihočeským večerem ve mně na tyto časy probudila vzdálenou hloboko zasutou vzpomínku ... Víc než dvě tety ale nedám. * * (13.09.2013)

Jedna z mých nejoblíbenějších komedií z předrevoluční éry. Podskalský risknul absurdní spojení řehtandy s kriminální zápletkou a částečně s muzikáem a podle mě do sebe všechny tyhle ingredience skvěle zapadly. Herecký koncert předvádějí všechny hlavní postavy. Může být pro film větší pocta, než že si ho člověk s chutí pustí několikrát ročně? (21.01.2008)

Po shlédnutí tohoto filmu vím už naprosto přesně, co znamená termín „ambivalentní pocity“. Pro letní atmosféru maloměsta a pro něco neidentifikovatelně příjemného však převažují ty pozitivní a proto se na něj vždy ráda podívám. Nemalou roli hraje rovněž i skutečnost, že některé scény jsou natočeny v roce 1974 v Českých Budějovicích a tak se vracím domů a do doby, kdy jsem možná některým okolo v kočárku jedoucím miminkem… (08.07.2010)

Herecké koncerty prakticky všech protagonistů. Zajímavé mi přijde, že zde hraje ve vyšším věku N.Gollová, která se ale pár let poté odmítala už nechávat fotografovat s vysvětlením, že chce, aby si ji diváci pamatovali z filmů v první republiky a za vlády nacismu. Pro J. Hrzáně jeden z posledních filmů. Výborný je i S. Beneš v roli vedoucího prodejny, a lupiče v jedné osobě. Na jeho obhajobu je třeba říct, že potřeboval peníze, víc než ostatní, tak se uchýlil ke zločinu. Ale díky dobré práci postavy vyšetřovatele, kterou hraje O. Sklenčka a titěrné práci všetečných starších žen je zločin odhalen a taky si postupně oblíbí nastávajícího manžela jejich drahé neteře (I Janžurová). (04.09.2010)