Ene bene

Alice Nellis samotná ve mě nevzbuzuje žádný zájem, spíš bych řekl pravý opak, a totéž platí i pro její filmografii. Přesto jsem se odhodlal a její filmový debut jsem si pustil. Výsledek je takový, jaký jsem očekával, i když místy jsem byl mile překvapen. Film celkově je o ničem - tři volební dny v Přibyslavi, během kterých střídavě sledujeme dění ve volební komisi (v čele Holubová) a dění v dysfunkční rodině Zachových (Janžurová + Suchařípa + Janžurová Jr.). Zatímco tedy děj je neustálá nuda a šeď, musím říct, že dialogy jsou sepsány dobře a místy skutečně pobavily. Lví podíl na tom mají samozřejmě samotní herci; politická agitátorka Janžurová, nemocný manžel Suchařípa, zapálená Holubová - je radost je všechny tři sledovat, protože jsou skutečně zábavní a dialogy neváznou (uznávám, že Leoš je vtipnej už sám o sobě, i kdyby byl jen film o tom, jak leží v posteli a čte si noviny a občas by řekl nějakou píčovinu, stejně bych se smál). Dokonce i Javorský se ukázal v novém, dosud neviděném světle -- nebyl totiž totální mentál. Opačně se stavím k Theodoře, která mě příliš nezaujala a její finální výstup mě otravoval. Celkově film působil bohužel utahaně a tak dávám 2 hvězdy jen za ty skutečně dobré herecké výkony výše zmiňovaných, kteří hráli maximum toho, co mohli. (18.05.2016)

„Tak nás napadlo, že abys tam zejtra prostě nemusel chodit, tak se tady staví…s urnou. Víš? S volební urnou. Stejně se ti tam nechtělo, je tam spousta lidí, tak…aby ses tam nemusel táhnout.“ - „Copak…já tam musím?! No jo…musíme tam všichni. Do urny.“ V mé volební komisi, jejíž jsem byl předsedou, to probíhalo trošku jinak, asi jsem měl ostatním členům též malinko dochutit pití… Ene Bene je komedie, ze které se postupně stává její příbuzná „tragi“, až z ní vykrystalizuje čistokrevné drama. Film má 2 linie, kvalitou docela nevyrovnané. Volební linka má pár dobrých hlodů, ale bohužel trpí (alespoň v mých očích) tím, že Jana je krajně nesympatická, postupně mě iritovala stále víc, až jsem ji vyloženě nemohl vystát. Za to rodičovská linie, ať už je jakkoliv hořká, má hned několik situací k zasmání, a to v podání skvěle glosujícího Suchařípy a nahrávající Janžurové, oba film táhnou nahoru. Celkově tedy dám ještě slabší 4*. „Nechceš mrkvev? Je pěkně oškrábaná.“ - „Ne, já mám okurku.“ - „Neměla bych jít za ní?“ - „S nějakou další zeleninou?“ (13.06.2021)

Celkem rozporuplné pocity. Film příliš tlačí na pilu svou přeumělkovaností, pomalostí a ponurostí. A takových máme v posledních desetiletích tolik, že bychom mohli touto nudou uspávat celý svět. Z této nudné zbytečnosti tak vyčnívají jen herecké výkony a zajímavě zpracovaný motiv starých manželů, které u sebe nedrží nic než setrvačnost. (10.11.2017)

Ene Bene si plyne stejně líným tempem, jako den ve volební komisi, ale přesně trefuje všechnu tu marnost, s jakou se všechny postavičky v české kotlině plouží za svými malými sny. Herecky skvostní Remundová, Janžurová, Holubová i Javorský a jako třešinka na dortu další lekce svérázné geniality Leoše Suchařípy. Neprávem nedoceněná konverzační tragikomedie z přelomu tisíciletí. 80 %. (26.12.2008)

Co volební místnost, to jiné osazenstvo komise. I já přemluvena matkou jsem si to tam jednou odtrpěla a zkracovala si nudu knihou od tehdejšího kluka, byť ne ženatého. Ze života to tedy bylo, a co na tom, že jsem měla smůlu na akurátní soudružky a seděly jsme celou tu dobu na suchu. Věřím a doufám, že jinde si to užili ve stylu Alice Nellis. A pokud ne, trocha nadsázky diváka nikdy nezabila. Dialogy mi byly důvěrně známé a zvlášť v podání mého oblíbence Leoše Suchařípy čišely vtipem. Navíc jsem ocenila i odkaz na překlady Čechovových děl, jimž se pan Suchařípa sám v reálu věnoval. (05.12.2012)