Dívka, která si hrála s ohněm

Pokračování napínavé krimi ze Švédska. Na první díl přímo nenavazuje a je poněkud slabší. Není tak dějově poutavý a detektivní hlavolamy jsou poněkud strohé. Celkově se tu po ničem příliš nepátrá a vesměs jde o přímou akci. Nicméně jde opět o zdařilý a originální kousek, který ani přes svou délku nenudí. Trochu jsem se pousmál při scéně s hrobem, která vypadá trochu přehnaně, ale i tak si film udržel vysokou úroveň a bavil. Hodnotil bych to tak mezi třemi až čtyřmi hvězdami, ale jako součást trilogie dávám vyšší. 75% (13.03.2012)

Na evropskou kinematografii - tohle slovo neumím vyslovovat, ani psát a vždycky, když ho dokážu přečíst, tak bouchnu rychlým špuntem - nadstandardní snímek. Přidám se k většině, což obvykle nedělám => ano, oproti jedničce to je citelně horší, ale na druhou stranu proti ultrachujovinovinám s Cagem, Jolie a reklamou na Max factor je to bomba - 9.2.2011 - hrubky v tomto komentu byly opraveny po duchaplné, leč lehce trapné konzultaci s Mysickou (02.02.2011)

Nudný a dokonale neinvenční thriller. Duo Alfredson Frykberg naprosto rutinně osekalo předlohu a bez větších zásahů tohoto okleštěnce převedlo do filmové podoby. Vzhledem k faktu, jak komerčně silný materiál se jim dostal pod ruky je jejich znuděný přístup řekněme až šokující. Místo aby si užívali svou chvilku slávy, zahazují možná poslední možnost ke kariérnímu stoupaní. Většinu stopáže zabírají konverzační scény sloužící k seznámení diváka s potřebnými fakty. Snad jen u jedné jediné autoři pracují i s flashbacky, ostatní jsou soustředěné kolem dvojice posluchač-vypravěč a jedinou dynamiku tak poskytuje buď chůze (případně vložka s květinou), nebo urputné soustředění poslouchajícího (v lepším případě skok pro zbraň). To co v předloze díky absenci vizuální složky funguje velmi dobře, v adaptaci až bije do očí. Film Dívka, která si hrála s ohněm je kniha zbavená většiny svých silných stránek, která v některých momentech připomíná karikaturu sebe samé. (14.03.2011)

Úvodní díl jsem neviděl a snad proto mne tohle nijak výrazněji nenadchlo. Od seveřanů jsem si již zvykl na jistý standard a tohle mne zkrátka nijak nechytlo. Nesympatičtí herci s nevyslovitelnými jmény, podle nichž jsou pojmenovány skříně v Ikee, nudný táhlý děj a i sama zápletka... Nevím. Slyšel jsem na to ódy a při sledování jsem se musel bránit klimbání. Musím si pustit jedničku a trojku abych viděl zda je to tak geniální jako celek nebo nikoliv. Tohle jsou hodně slabé rány elektrošokem. * * * (27.10.2013)

„S tímhle případem nasazujeme krk. Ovšem jdeme do toho. Ale to je asi podstata Milénia, ne? Proto jsme tady.“ Nečekal jsem to, ale oproti jedničce je dvojka stále dobrá, i když už ne tak pečlivá. Prostě jiná. Alfredson sice pokračoval zhruba tam, kde Oplev původně skončil, ale už to není to pomalé, postupně budované atmosférické detektivní vyšetřování starého zločinu. Nový případ je pro Lisbeth nicméně dost osobní a jde jí o krk, takže o napětí není nouze. Zároveň se tím splácí staré dluhy, protože tentokrát Mikael zachraňuje zadek jí, a ne naopak. Film má každopádně tempo, šťávu, opravdu démonického záporáka…ale bohužel taky závěrečných 10 minut, které se prostě nepovedly. Film u mě klesnul už po „hlíně“, která mi přišla tak zoufale nereálná, až mě rozesmála, a pak to jen pokračovalo až do konce. S hodnocením tedy končím na slabších 4*. „Co chcete?!“ - „Chci umožnit zákazníkům komentovat fakta v našem tematickém čísle o obchodu s bílým masem.“ - „Uvědomujete si, že mi zruinujete život, když to otisknete?!“ - „Jo.“ (25.08.2023)