Dívka, která si hrála s ohněm

Hlavně v závěru má tenhle snímek už podobnou mrazivou atmosféru jako předchozí díl. Potíží ale je velká nepřehlednost, kdy pro někoho neznalého předlohy, musí být orientace v ději a postavách natolik nejednoduchá, že to musí kazit zážitek. Ostatní složky filmu jsou na stejně vysoké úrovni jako v předešlém filmu, ale díky nepřehledné adaptaci již nemá Dívka která si hrála s ohněm takovou svižnost jako předchůdce. (27.08.2013)

Horší, než jednotka. To je bez debat. Celé je to už dost přehnané a dost překombinované. Hlavní dvojice záporáků jsou karikatury až bondovských rozměrů - spálenej důchodce a blonďatej namakanej kolos s genetickou vadou, že necítí bolest. A z Lisbeth se stala div ne superagentka. Zahraný to je ale skvěle. Hlavně Noomi Rapace má megacharisma. Stejně to má ale svoje syrové momenty, kvůli kterým to vyčnívá nad ostatní nudnou šedí dnešních thrillerů (pěstní souboj s árijskou horou svalů, nebo finální ostřelování z kůlny). Těším se na třetí díl a asi si přečtu i ty knížky, když maj bejt tak dobrý. (19.11.2010)

Muži, kteří nenávidí ženy fungovali jako samostatné filmové dílo (knihy jsem nečetl, pravda). Měli uzavřený příběh a neměli náběh a pokračování. Zásadním problémem dvojky (a trojky) je tak znovnakopnutí děje skrze postavu Lisbeth Salander. S tím souvisí vymyšlení nových zápletek, spikleneckých pozadí apod. A tato dodatečně vymyšlená mytologie a pozadí nefungují. Působí nepravděpodobně, až do extrému vyhnaná nepravděpodobnost konspirací tluče do očí... Na vině je pak i režisér Aflredson, který, na rozdíl od Opleva, nedokáže filmu dát něco ze sebe. Jen rutinně odškrtává scény ze scénáře a sune příběh konstantním tempem, bez zájmu... Finále pak sice potěší svojí brutalitou, tempo v něm ale definitivně chcípne. A otevřený konec už působí jako výsměch... Hudba je super, ovšem... (17.01.2011)

Spoilery! Nedoporučuji si dopřávat mezi prvním a druhým (tímto) dílem příliš dlouhou pauzu. Ta moje trvala skoro 7 let a bylo to znát. Děj prvního dílu jsem si osvěžil krátkou četbou a navíc tento díl nabízel více než dost flashbacků vracejících se k prvnímu dílu. Přesto bylo k vidění tak brutální množství postav (nebyl jsem si vůbec jistý, zda nových), že jsem měl problém se v tom celém zorientovat. Po určité době se mi to podařilo, ale objevil se zase jiný problém - nějak mě to celé závratně nebavilo. Chaotický začátek pouze vystřídal neatraktivní zbytek. Dost mi vadila celá řada umělých zvratů. Nejvíce asi to, když se blonďatý pán pokoušel upálit v dřevěné chaloupce pár lidí, které předtím pouze mírně omráčil a jaksi se neobtěžoval řešit možnost, že je více než pravděpodobné, že kouř lidi vzbudí a nebude až takový problém prorazit dřevěnou zeď a uniknout na svobodu. Byl opravdu neřešitelný problém je k něčemu v rychlosti přivázat. Značnou část stopáže mě to celé opravdu dost vydatně nudilo. Netuším, zda byla knižní předloha opravdu o tolik horší než v případě vynikajícího prvního dílu, nebo zkrátka jen na celé čáře selhalo zpracování. Stopáž je neúměrně dlouhá žalostnému obsahu. Já to zkrátka nevidím ani na ty tři hvězdy. (08.03.2017)

A pořád ještě dobrý. Sice jde o ultradlouhou milostnou předehru před třetím, gordický uzel roztínajícím dílem, ale stále lepší než sledovat Hotel duševních paraplegiků. Vytřeštěná frndomilka i novinář s obličejem zvrásněným pozůstatky dramatické puberty se opět činí, do toho jim přihrávají již ne tak zcela uvěřitelné postavy ožehlého ruského bohatýra a jeho ústřiku, dvoumetrového hovada s bojovým a hereckým nadáním, přirovnatelným snad jen k umění Pomejeho. Dozvídáme se, že švédská politická scéna i zákulisí tajných služeb jsou napadeny korupcí, překrucováním faktů a prorůstáním organizovaného zločinu. Děs a bída, co se v těchto zdegenerovaných demokraciích děje! Ještě že žijeme v čistém a průhledném prostředí českém, kde každý z nás ví, co, kam, komu a za kolik teče, kurva. (10.05.2012)