Serge Gainsbourg: Heroický život

Serge Gainsbourg ? Je pro mě něco jako bůh, v opačném světě. Jeho život, jeho skladby, básně ... pro mě dokonalá záležitost. Když jsem si všiml, že má vyjít jeho biografický film, nevěděl jsem, že mě tolik uchvátí. Eric Elmosnino předvádí vskutku nadpřirozené výkony. Do toho zataženo i "upravení" Marseillaisy, nahrání mé velmi oblíbené Je t'aime... moi non plus a jak by se dalo čekat pár scének s Brigitte Bardot ! Ano, Gainsbourga miluji a tenhle film ? Ano, tenhle film také miluji. "Právě jste prodělal infarkt, co uděláte pro zlepšení stavu? Gainsbourg: No asi začnu tím, že zvětším dávku alkoholu a cigaret." (05.10.2010)

Postava Serge Gainsbourga fascinuje obrovským tvůrčím potenciálem utápěným a rozpouštěným v alkoholu, cigaretovém kouři a vůni ženské kůže. Film je v tomto směru velmi přesvědčivý, ale zároveň je dobré vědět, že není určen pro diváka, který o Gainsbourgovi nic neví. Nepodává mu po lopatě jeho životopis, nesděluje, kde umělec ku slávě přišel či které skladby jej proslavily. (Nepoučený divák se pak po filmu ptal: A ta Charlotta Gainsbourg je nějaká slavná?) Ani Je t´aime nezazní ve filmu celá, takže divák může i nadále žít v domnění, že jde o milostnou píseň, přestože to není pravda. Ani já nejsem znalec Gainsbourga a až po filmu jsem se dozvěděla, že ta pasáž z Dvořákovy Novosvětské nebyl režisérův výmysl, ale citace Gainsbourgovy písně Initals BB, do níž si část Dvořákovy 1. věty půjčil. Mně osobně moc neseděly Gainsbourgovy obsese a představy ztvárněné figurami s papírovými hlavami, ale i tak pozitiva filmu jednoznačně převážila. (05.05.2010)

Serge Gainsbourg pro mě není neznámý stejně jako Jane Birkin, oba je mám ráda a při sledování společných scén jejich hereckých představitelů jsem ani nedutala. Jak Eric tak Lucy Gordon naprosto dokonale zvládli jejich gesta zvláště pak scéna ve vaně byla nádherná. Vlastně jsem po celou dobu měla pocit, že sleduji skutečného Serge a ne jeho hereckého představitele.Ta podoba byla vážně neuvěřitelná! Eric Elmosnino v hlavní roli naprosto excelentně ztvárnil toho krásně šíleného bohéma, požitkáře, rebela, miláčka nejen Francie. Za sebe mohu říci, nebyla jsem zklamaná. Zajímavý náčrt ze života umělce, který byl jedněma nenáviděn a druhýma zbožňován. (19.07.2013)

Bigrafické filmy zrovna nevyhledávám, ale tenhle jsem si nemohl nechat ujít, jelikož mám pro hudbu Serge Gainsbourga slabost. A debutující režisér Joann Sfar velmi příjemně překvapil. Dokázal přinést velmi originální prvky do žánru, který se zdá být neměnný a zkostnatělý a zároveň si dokázal udržet svižnost a zábavnost (i když posledních dvacet minut meličko upadá, což je škoda). Trochu mě zamrzelo, že se ve filmu neobjevila moje nejoblíbenější Sergeova píseň Ne dis rien a také slavná scéna s Whitney Houston, ale to už je jen mé osobní rýpání. Málem bych měl chuť přidat i pátou hvězdu za dokonalý casting (ta podoba je neskutečná), ale to bych asi trochu přehnal. (12.10.2011)

Má oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg měla velice zajímavého papínka, jen co je pravda. Až do zhlédnutí tohoto filmu jsem o něm i jeho muzice v podstatě neměl ani tušení (samozřejmě vyjma provařeného songu "Je t´aime, moi non plus", který lze do omrzení věčně slyšet na většině českých rádií). O to příjemnějším překvapením pro mě byla premiéra tohoto snímku na obrazovce ČT2 (ve velice slušném českém dabingu - Ivan Trojan coby hlas titulní postavy byl skvělý). Mně osobně se ten film prostě líbil a bavil mě - Serge Gainsbourg je z toho rodu mně sympatických chlapíků, kteří mi odjakživa imponovali. Být všestranný umělec a provokatér z povolání - och, copak to samo o sobě nezní jako vizitka chlápka, který zákonitě prostě musí být něco jako váš vzor? Film má mimochodem skvostné úvodní titulky. (17.12.2012)