Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Sven NykvistHrají:
Gena Rowlands, Mia Farrow, Ian Holm, Blythe Danner, Gene Hackman, Martha Plimpton, John Houseman, Sandy Dennis, David Ogden Stiers, Philip Bosco, Harris Yulin (více)Obsahy(1)
Marion má právě rozepsanou knihu, a chce-li ji někdy dokončit, musí si pronajmout kancelář, kde ji nebude nikdo rušit. Jednoho dne zjistí, že v jejím sousedství sídlí psychiatrická ordinace. Slyší každé slovo, jež je v ní proneseno. Díky jednomu vyslechnutému příběhu záhy procitá a zjišťuje, že zdaleka ne všichni lidé ji mají tak rádi, jak se tváří. Pozná pravdu o svém manželovi, o nejbližších přátelích. Stejně tak ale konečně pochopí sebe samu. Režisérské taktovky u pro něj netradičního psychologického dramatu se chopil Woody Allen, do hlavních rolí pak obsadil skvělé Miu Farrowou a Genu Rowlandsovou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Tak trochu Allenovy Lesní jahody, aspoň mně je to dost připomínalo... A musím říct, že se Jiná žena povedla, jen Victor Sjöström byl krapet lepším Isakem Borgem, než Gena Rowlands Marion Postovou. Hlavní rozdíl však vidím v tom, že Jiné ženě chyběla určitá laskavost Lesních jahod. Přesto výbornej film... ()
Režijními postupy, kdy se hlavní hrdinka, padesátnice Marion, vrací v retrospektivách do minulosti a vstupuje do ní se současnou vizáží a věkem, se tento film velmi podobá Lesním jahodám Ingmara Bergmana. Stejně tak i námět je dosti podobný. Přesto by se Jiná žena nedala označit jako plagiát. Woody jako by vzdával hold svému "idolu" a přitom stále zůstává svůj. Je to taková chuťovka pro oprvdové milovníky Allenových filmů. ()
Woody Allen opět drnká na vážnou strunu a humor nechal humorem... Tentokrát ovšem (alespoň z mého pohledu) drnká mnohem přístupněji a přívětivěji než v chladných a nezáživných Interiérech. Je to určitě také zásluha fantastické Geny Rowlands v hlavní roli. Velmi citlivá podívaná s krásnou hudbou (jak také jinak). ()
Tíživé a osobní... U Allena se ovšem těžko dají směšovat oba tyto jevy samovolně a byť znějí osudově až běda, jsou vlastně velmi prosté. Tíživé jsou většinou Bergmanem načichlé (zde dvorní mistrův kameraman Stan Nykvist) příběhy na neosobním místě, kde se iluze vytrácí při melancholickém bloumání nespokojených osob. Je tu jeden podstatný rozdíl, zatímco z Bergmanových postav mám většinou pocit potlačovaných emocí, co pouze čekají na výbuch, u Allena se nic neskrývá, protagonisté jsou zkrátka unavení a tak ani na maskování ve společností nemají moc sil. Potud tíživost, s osobním vkladem je jiná práce. Osobní jsou podle mě také filmy, kde se WA vysmívá světu, pouze u depresivněji laděných se možná zdá být otevřenější (dle mého klam, niternost přece nesouvisí s depresí). Takže v zásadě typický Allen, jen humor vynechal... Film nenudí, ale fanoušci klasik asi budou děkovat za vstřícnou stopáž. Vše je daleko pozvolnější, s umírněným hudebním doprovodem a minimálním glosováním typicky allenovských situací. Ona „jiná žena“ mi pak připadá jako osoba u Allena typická, co si v jeho filmografii zasloužila vlastní spin-off, protože její chování a postavení je mi moc povědomé. Bylo poučné v jejím deníkovém vyprávění procházet a hledat příčiny všech těch skleslých obličejů (zásadní se mi jeví slovo sebeklam → užité opakovaně, vztahuje se k přehnaným očekáváním v životě a následné kocovině). Nejsem milovník duchovnem prostoupených postav, což symbolizuje Mia Farrow. Naopak se mi zamlouval flashback á la popis fotografie. Vzpomínky jsou v pohybu (víří v nás), i když jen na fotce... Těch nápadů by se našlo víc. Jen mě mrzí, že v tomto období Allen vnímal cokoliv pozitivního vlastně jen, pokud se vrátil do minulosti, třeba éry rádia.... ()
Upraveno v říjnu 2020. Jiná žena, to je klaunovo zúčtování se snobstvím vyšší střední třídy. Klaunova zlomyslnější nátura jest zachycena ve způsobech procesu sebepoznání, životní krize se stává jedinečnou příležitostí k vyhodnocování všech doposud dosažených a společensky uctívaných úspěchů a do první linie se hlásí pochybnosti o plnohodnotném intimním naplnění a uspokojujícím pocitu osobního štěstí. Vyšší střední třída je zbavena ctihodné přetvářky, její intimita je poté bez zbytečných rozpaků svlečena donaha a vystavena do reklamní výlohy broadwayské kabaretní produkce. Bergmanovské vnímání života je vyztuženo kameramanem Svenem Nykvistem, přesto se klaun ani nadále nechce za žádnou cenu zbavit svého nejcharakterističtějšího znaku a trochu škodolibě si dobírá vyšší střední třídu. Její nároky a očekávání, intelektuální povýšenost, citovou chladnokrevnost, empatickou neochotu, snobskou jízlivost. Společenský úspěch je vždy nadřazován niternému naplnění, vášeň s bezprostředností jsou nevhodnými, až zakázanými životními radovánkami. Prohlédnutí často přichází až v pokročilém věku, kdy se spěje k pochopení o promarnění nejuspokojivějších životních příležitostí. Hrdinkou s úspěšnou kariérou je Marion Post (velmi dobrá Gena Rowlands, jako mladá Margaret Marx a jako dítko Heather Sullivan), vedoucí katedry filozofie a žena mnoha úspěchů. Náhoda otevírá hlubokomyslnější přemítání nad střípky vlastního života. Realita se prolíná se vzpomínkami a sny, připomíná si těch několik málo poznaných dotyků vášně, ze které se točí hlava a proto jsou pro spořádanou vyšší střední třídu naprosto nevhodné a nepřijatelné. Sebejistota je umem sebeklamu, mysl se zpočátku brání alergickou reakcí, ale uvědomění se stejně nevyhne. Hlavní mužskou postavou je Ken Post (zajímavý Ian Holm), Marionin manžel, ctihodný kardiolog a společensky úspěšný a všemi vážený muž. Přirozená snobská nadřazenost není schopna upřímnosti ani ke svým nejbližším. Z dalších rolí: křehká pacientka psychiatra se zásadní obavou o podstatě a upřímnosti života Hope (Mia Farrow), Kenova dcerka z prvního manželství a Marionina nezkušená obdivovatelka Laura (Martha Plimpton), Marionin společensky neúspěšný bratr Paul (Harris Yulin, jako mladík Stephen Mailer a jako dítko Dax Munna), Marionou přehlížená Paulova žena v manželské krizi Lynn (Frances Conroy), Marionin první manžel a univerzitní učitel filozofie Sam (Philip Bosco), Marionina kamarádka z dětství a divadelní herečka s nezapomenutelnou bolestí Claire (Sandy Dennis, jako mladá Jennifer Lynn McComb), choť Claire a divadelní režisér Jack (Jacques Levy), Kenova bývalá manželka Kathy (Betty Buckley), Marionin nejvášnivější okamžik jejího celého života Larry Lewis (Gene Hackman), velmi stařičký Marionin náročný otec a úspěšný historik (John Houseman, jako mladší David Ogden Stiers), soused a psychiatr (Michael Kirby), či nejbližší přátelé manželů Postových Lydia (Blythe Danner) a Mark (Bruce Jay Friedman). Jiná žena je nahota vyšší střední třídy, kde společensky preferovaný úspěch a též přirozená očekávání stavu jsou vykoupeny niternou nenaplněností. Život na nikoho nečeká se svými příležitostmi a pocity nejuspokojivějšího intimního štěstí. Klaunova trochu zlotřilá náruživost bortí zažité představy a stereotypy úspěchu. () (méně) (více)
Galerie (21)
Photo © Orion Pictures Corporation
Zajímavosti (3)
- Narozdíl od většiny herců ve filmech Woodyho Allena si Gena Rowlands mohla přečíst celý scénář předtím než vzala roli. (ČSFD)
- Jiná žena je prvním ze čtyř filmů, kde Woody Allen spolupracoval s oblíbencem Ingmara Bergmana kameramanem Svenem Nykvistem. (ČSFD)
- Původně měla hrát Marion Mia Farrow, ale její těhotenství jí to znemožnilo. Gena Rowlands vzala roli místo ní. (ČSFD)
Reklama