The Law and Jake Wade

Priemerny western z 50. rokov od rezisera Sturgesa /Sedm Statecnych, Cerny Den v Black Rock 1955/ s dvoma hlavnymi hercami , a to konkretne Robertom Krajcirom /Quo vadis 1951/ a Richardom Wydmarkom /Norimbersky proces 1961, Vrazda v Orient expressu 1974, Medvedi ostrov 1979/. Patricia Owens bol fajna, ale nic schopne pred tymto filmom nemala a v strede vladne dost velka nuda s casto prazdnymi dialogmi : 60 % (05.11.2016)

The Law and Jack Wade mi v určitých pasážích připomínal řadu jiných westernů, namátkou třeba Poklad na Stříbrném jezeře, Křivák, Hodný, zlý a ošklivý nebo Žluté nebe. Richard Widmark je ve westernech ostříleným hercem, ať už v kladných či záporných rolích, takže jeho přítomnost zvyšuje hodnocení i u tohoto počinu. Hlavní hrdina mi zase připomínal Deana Martina. Je pravdou, že po většinu filmu tu není skoro žádná akce, ale o to lepší je postupné směrování k finále, kde nejprve dojde na boj s indiány, který má atmosféru, podobně jako minuty před jeho propuknutím. Postupné odhalování minulosti Jakea také diváka zajímá a závěrečný střet je sice slabší (řada westernů má lepší finální přestřelku), ale přesto má něco do sebe. S mírně přivřenýma očima dám 5*, zejména za atmosféru a občasnou podobnost s jinými westerny. (21.12.2014)

Hodný, zlí a ošklivý v americkém provedení, přičemž tento snímek by se jmenoval Hodný, zlí a krásná. Zlí Widmark touží po zlatě, však si jej také osobně ukradl. Jeho polohu zná ovšem pouze Taylor, s nímž jsou veškeré přátelské vazby přetrhány, a tak aby Taylora v cestě motivoval, musí zajmout nejen jeho, ale i unést jeho slečnu Owens. A tak začíná nepříliš záživná, o to více konverzační, cesta prérií... Zatím nejnudnější Sturges (cca 14 filmů) o putování za schovaným pokladem a se závěrečným soubojem, který byl pro mě velkým zklamáním. (03.03.2016)

Po technický stránce neměl ve své době Sturges konkurenci, precizní režie a úchvatná kamera. Sturges opět sází hlavně na psychologii postav a minimalismus, především na konflikt dvou bývalých přátel socipatického Hollistera a usazeného Wadea. K plnýmu počtu mi něco málo chybělo, určitě lepší hudba, která je moc dobová a možná i obratnější rozuzlení. Saddle the wind ze stejného roku je přeci jen ještě o kousek lepší. Zaujal Widmark, kterej hraje tak přesvědčivě psychopata, že z toho člověka až mrazí v zádech. Taylor byl velkej sympaťák s charismatem, no mám ho moc rád. Škoda že ho Sturges neobsadil jako Chrise do Sedmi statečných namísto, pro mně málo snesitelného hňupa s napoleonovým komplexem, Brynnera. Bylo by to o ještě dost lepší. (30.09.2016)

Poněkud kvapně napsaný rodokaps by více přitáhl, kdyby byl lépe obsazen a poměr obou rivalů hlouběji zproblematizován. Záporný hrdina se jeví být více vraždychtivým psychopatem než zrazeným druhem z válečných či banditských let a polepšeným pistolníkem nezachvěje ani stopa zločinné minulosti – ústřední konfrontace se tedy znečitelňuje a potenciálně tvárné napětí mezi přátelstvím a nenávistí (jak je uplatnil ve vnímavěji komponované Jízdě Vysočinou Sam Peckinpah) se ruší ve prospěch jakési okamžité emoce, která vyprávění přervává v zapomenutelnou historku. Život ustupuje vteřině a zápletka se před očima rozplétá lhostejně a nezávazně. Pointa o třetím smějícím se je sice zúročena maximálně, ale indiánský útok, který všechny stmelí, mně osobně přišel jako příliš papírové klišé: ostatně jako každá fráze tmelí také jen dočasně. Klišovitě je vylíčeno i samo prostředí, vyjma některých silnějších akcí, jakou byl třeba pokus o útěk v oblacích prachu a písku. Závěrečná přestřelka, kterou má film vrcholit, je jen chladným epilogem, na nějž by vůbec nemuselo dojít: s vlastním příběhem vůbec nesouvisí, není usouvztažněna s předešlým dějem – a vzhledem k dosud sdělenému nemá žádný smysl. Spíše to vypadá – jako by náhle došel filmový materiál… (14.10.2017)