Pouť

Púť je špecifická zameraním na cieľovku, z ktorej mnohých osloví ešte výraznejšie, než možno Estevez dúfal. Martinovi Sheenovi sa vo filme pripletajú do cesty mnohé bizarné postavičky, Estevezovi sa nepriek tomu podarilo zachytiť podstatu a svoje posolstvo na diváka preniesol. Svätojakubská púť je určite niečo, na čo by som sa nechal nahovoriť. 3/4* (06.03.2021)

3* Film potvrzuje staré moudro, že není důležitý cíl, ale cesta samotná. A na této dlouhé pouti musí snad každému něco dojít. Ale ať nesejdu z cesty, tak se vrátím k filmu samotnému. Je to sentimentální výpověď stárnoucího doktora, který se snaží vyrovnat s nečekanou smrtí syna. Někteří ho přirovnávají ke křesťanské agitce, což má podle mě k ní hodně daleko. A i když v některých momentech tlačí na emoce a přehání, tak se to dá ještě překousnout. Znovu se k němu nevrátím, ale ty dvě hodinky poklidně utekly a pokochal jsem se při tom krásnými záběry … a citlivější uroní určitě slzu ne-li dvě. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (16.04.2016)

Emilio za kamerou a jeho táta v téhle pocitovce před ní. Společně stvořili road movie, které je na jednu stranu nenápadným kusem, ale dokáže docela solidně inspirovat. Místy ruší ne úplně sympatičtí spoluvýšlapníci, kteří jsou v několika scénách poměrně nepříjemní a uřvaní. Atmosféra je místy hodně silná, tempo kolísavé, Martin Sheen překvapivě nevýrazný. Nicméně netvrdím, že podobná cesta nemůže být v dnešní uspěchané době hodně osvobozující. Ač všichni zúčastnění mají k vykonání pouti jiný důvod. Obyčejní lidé, obyčejný svět, obyčejný život? Mnohem víc mi ale chutnalo s Bokovkou (2004). (29.11.2016)

233. Pouť, cesta na níž se lidé vydávají s různými pohnutkami, s rozdílnými úmysly a očekáváním, pěšky, jen s tím nejnutnějším sebou, někdy po důkladných přípravách, jindy naprosto spontánně, z náhlého podnětu, třeba tak, jako se ve filmovém příběhu rozhodl jeden již postarší muž, řadu let vdovec, žijící sám, jen pro práci, právě až otřes ze smrti syna na jedné z jeho mnoha dalekých poutí se pro něj stává tím závažným důvodem, vyjít také na cestu, pokračovat jakoby za něj do míst, kam on již nestihl dosáhnout, završit sám jeho pouť v naději, že právě tak najde v sobě sílu ke smíření, že zahladí v sobě žal a bolest z jeho nečekané ztráty. Společně s ním se tedy vypravujeme i my na mnohadenní pochod, vzdorovat obtížím, únavě, do nejistoty, jen jít a otevřeně vnímat, nechat na sebe volně působit moc doširoka se rozprostírající krajiny a poddat se sílícímu zážitku, nechat se prodchnout proměnou, kterou v nás taková pouť trvale zanechává. Nádherné a přitom prosté dílo, s myšlenkou hlubokou tak, jak jen jí my sami dokážeme do svého nitra vpustit, sugestivní tak, že bych se na takovou pouť vydal s chutí také. Zajímavý komentář: Fridecka (11.12.2014)

Pouť je především film, který by se dal nacpat bez problému do jedné hodiny. Tady však musíme koukat na mnohé bezvýznamné záběry ruční kamery, které opravdu jen nudí. Když už bych se pouštěl jako režisér do výpravného filmu, tak by bylo záhodno ho natočit co nejzajímavěji se spoustou krásných záběrů na krajinu. Tady bylo vše jakési šedivé, scénáristicky strašně chudé a míst, kdy se člověk od srdce zasměje či trochu dojme bylo velmi málo. Pouť teda považuju za hrubě odfláknutý a zcela nevyužitý film, jehož námět si takové zpracování rozhodně nezaslouží. Navíc tu náboženskou agitku a story okolo hodných Romů, bych si odpustil. Ach jo a to jsem doufal, že uvidím další ´´Útěk do divočiny´´. Ale kdepak. 55% (09.04.2012)