Pouť

Pouť je především film, který by se dal nacpat bez problému do jedné hodiny. Tady však musíme koukat na mnohé bezvýznamné záběry ruční kamery, které opravdu jen nudí. Když už bych se pouštěl jako režisér do výpravného filmu, tak by bylo záhodno ho natočit co nejzajímavěji se spoustou krásných záběrů na krajinu. Tady bylo vše jakési šedivé, scénáristicky strašně chudé a míst, kdy se člověk od srdce zasměje či trochu dojme bylo velmi málo. Pouť teda považuju za hrubě odfláknutý a zcela nevyužitý film, jehož námět si takové zpracování rozhodně nezaslouží. Navíc tu náboženskou agitku a story okolo hodných Romů, bych si odpustil. Ach jo a to jsem doufal, že uvidím další ´´Útěk do divočiny´´. Ale kdepak. 55% (09.04.2012)

Mám rád hory, turistiku a sám by som sa na takúto púť dal nahovoriť. Príbeh otca, ktorý sa rozhodne so svojím už nebohým synom vyraziť na cestu, ktorú jeho syn začal a nedokončil, je síce trochu plytký, ale pozerá sa na to príjemne. Príroda a exteriéri tu hrajú prvé husle, tiež krásne mestečká, dedinky a o tejto púti dostanete takmer vyčerpávajúce info. Výkon M. Sheena je fajn, ale strašne ma znechutil jeho trápny výstup v opilosti, kde vykrikoval "God bless America". Piesní by tu mohlo byť tiež o niečo menej, väčšinou doprevádzajú práve tie hluché miesta a nebolo by na škodu film i trochu skrátiť. Ten 90 minútový director´s cut by bol tak akurát. Inak spokojnosť. 70%. (11.10.2013)

233. Pouť, cesta na níž se lidé vydávají s různými pohnutkami, s rozdílnými úmysly a očekáváním, pěšky, jen s tím nejnutnějším sebou, někdy po důkladných přípravách, jindy naprosto spontánně, z náhlého podnětu, třeba tak, jako se ve filmovém příběhu rozhodl jeden již postarší muž, řadu let vdovec, žijící sám, jen pro práci, právě až otřes ze smrti syna na jedné z jeho mnoha dalekých poutí se pro něj stává tím závažným důvodem, vyjít také na cestu, pokračovat jakoby za něj do míst, kam on již nestihl dosáhnout, završit sám jeho pouť v naději, že právě tak najde v sobě sílu ke smíření, že zahladí v sobě žal a bolest z jeho nečekané ztráty. Společně s ním se tedy vypravujeme i my na mnohadenní pochod, vzdorovat obtížím, únavě, do nejistoty, jen jít a otevřeně vnímat, nechat na sebe volně působit moc doširoka se rozprostírající krajiny a poddat se sílícímu zážitku, nechat se prodchnout proměnou, kterou v nás taková pouť trvale zanechává. Nádherné a přitom prosté dílo, s myšlenkou hlubokou tak, jak jen jí my sami dokážeme do svého nitra vpustit, sugestivní tak, že bych se na takovou pouť vydal s chutí také. Zajímavý komentář: Fridecka (11.12.2014)

Tenhle snímek jsem si sehnal hlavně kvůli Martinu Sheenovi v hlavní roli, ale musím přiznat, že jsem čekal víc. Tím tedy nemyslím ani tak od něj, jako od filmu samotného. Vytknul bych nedotažený scénář (nebyl od základu špatný, námět byl dokonce velmi zajímavý, ale místy to prostě skřípalo) a především absenci většího počtu scén, které by vyvolaly nějaké hlubší emoce. Protože snímek si tak v poklidu běží po známé poutní stezce, atmosféra je navzdory našlapaným kilometrům příjemně pohodová a uvolněná, zazní několik moc pěkných písniček (např. Thank You od Alanis Morissette), ale v hlavě toho příliš mnoho neutkvělo a film ve mě nezanechal slibovaný zážitek. (10.12.2012)

Pro mne nejkrásnější road movie. Neuvěřitelně silný příběh o putování otce, který při postupném pohřbívání syna nalezne více, než by kdy čekal. Martina Sheena upřímně nemám v oblibě a nebyl jsem si ho schopen představit v roli zhrzeného muže. Od prvního kroku už jsem jen sledoval bez hlesu každý jeho pohyb. Pouť by ovšem nebyla tím, čím je, nebýt režisérského kompromisu na všech frontách. Mohl zvolit dlouhou cestu samotářského vlka, nebo veselé putování s přáteli. Mohl díky teskné hudbě natočit smutný a emocionální film, nebo se povznést přes vážnost děje a sázet humor kde se dalo. Mohl se zaměřit na střet kultur a lidí, nebo zabírat úžasné exteriérové scenérie. Estevez do snímku zakomponoval vše. A nevznikla žádná amatérská směska čehosi, ale velmi podmanivý snímek atakující veškeré spektrum emocí a pocitů. Člověk je během zasnění nad celým příběhem vytržen humornou vložkou, aby za chvíli uronil nějaké to zrnko sentimentu. Protikladné pasáže se střídají a dvě hodiny tak utečou rychle jako měsíční cesta s pravými přáteli. Volba dalších protagonistů dopadla taky na úrodnou půdu. Vždyť koho by nezajímala cesta uzavřeného starce, přátelského a bodrého dealera z Holandska, protivné, škodolibé Kanaďanky a trochu vyšinutého spisovatele? Subkulturní vložka by se mohla zdát nejsilnější okamžikem, pro mne jím však i po opakovaných projekcích paradoxně zůstává scéna v hotelu. Čím dál tím častěji tento snímek vidím, tím více mám chuť do těch Pyrenejí vyrazit. Prostě si zabalit a na pár měsíců zmizet. A když se pro vás film může stát skutečností; copak může být něco lepšího? Edit. Tak pouť vykonána. Když vás film inspiruje k vykonání největšího životního zážitku, přestává být pouhou obrazovou sekvencí. Je tam všechno. Všechno. Nejlepší soundtrack z filmu 100 % (10.11.2013)