Quo Vadis

Tento film určitě není pro děti a vzhledem k žánru ani pro každého diváka. Ale komu nevadí nějaká ta "milostná zápletka" jako z Romea a Jůlie na pozadí skutečných a krutých historických událostí, ten touto filmovou verzí určitě nepohrdne. TIPseznam dalších křesťanských filmů. (24.10.2014)

Z knihy boli síce hlavné udalosti ponechané, ale osudy postáv boli viac či menej pozmenené - čo je v niektorých prípadoch škoda (nedostatočné vykreslenie charakterov a vzťahov medzi postavami), v iných to však zvýšilo účinok na diváka (smrť Nera). O výkonoch hercov sa tu zväčša nemáme o čom baviť - slabota (z chudáka Petra spravili senilného blázna a Nera ešte prihlúplejšieho ako ho zobrazil Sienkiewicz), ale o to tu ani tak nešlo, všakže. Oplatí sa pozrieť. (28.06.2009)

Kdyby poslední třetina / hodina nebyla jenom o likvidaci zajatých křesťanů v aréně, referoval bych o filmu spokojeněji. Jinak dokázal historický příběh probouzejícího se křesťanství a podlamování majestátu Říma vnitřní zkažeností a "bezbožností" své myšlenky a rozpory (Kristovo milosrdné učení x pragmatičnost starého vojevůdce-dobyvatele) podat poutavě i na dnešní dobu, přestože se nevyhnul toporným zkratkovitostem (především v zahoření a vyjadřování milostných citů). Přes neošizenou výpravu (a davy komparzistů) představoval hlavní hvězdu poblouzněný, dětinský, dekadentní tyran / pseudoumělec Nero ve skvělém podání Petera Ustinova. (09.01.2020)

Sienkiewiczův román jsem si oblíbila, stejně jako jeho hlavní postavy a stejný vztah jsem si kupodivu utvořila i k tomuto filmu. Při prvním zhlédnutí jsem sice měla nějaké výhrady, ale postupně se vytratily. Ke kladům filmu - ženy byly velmi krásné a Nero působil díky vynikajícímu Peteru Ustinovovi jako skutečný šílenec, výprava byla perfektní, a tak mi ani statické vzpomínky Petra (pěkná stylizace do Da Vinciho obrazu Poslední večeře) ani úvodní nástin událostí, jež se staly před 30 léty, vůbec nevadily a i předchůdce dnešních Poláků, Ursus, u mě vzbuzoval svou silou ten správný respekt. Ze začátku mě sice iritovalo obsazení hlavních mužských rolí - Marca Vinitia a arbitra elegantiae Petronia - ale nakonec jsem si na ně více než zvykla, zvláště na Vinitia... A zápory? Nad historickými nesrovnalostmi (podrobnosti v mém milém Deníčku) mhouřím oči; a změny oproti předloze a vypuštění některých postav nebo alespoň snížení jejich důležitosti považuji vzhledem k možnostem a délce filmu za šťastné. Nebyli jsme svědky stětí Pavla z Tarsu a bohužel si nevyslechli ani Neronův charakteristický výrok „Qualis artifex pereo“ a také k opanování Říma Galbou došlo za poněkud zkreslených okolností. Celkově byl ale film přesně takovým, jak jsem si povedenou adaptaci románu představovala. (05.02.2012)

Hollywoodské výpravné velkofilmy z dob starověkého Říma (nebo Řecka) patří k zárukám kvality a k těm vůbec nejlepším ve filmov historii - přičemž ty filmy z Říma byly vždycky o něco lepší, páč tam je víc důvodů k velkoleposti. A ačkoliv Ben Hur zůstal v mých očích nepřekonán, Quo Vadis mu šlape na sandály. Majestátní podívaná s fantastickým Peterem Ustinovem v roli krásně šíleného Nera, lahůdkové herecké výkony, ohromující, dechberoucí záběry a monumentální záběry s milionem lidí, velkolepou hudbou a neskutečnou výpravou. Tři hodiny fakt nejsou problém, tenhle film jich využil naplno. Tyhle padesátkové spektákly dosud nikdo nepřekonal, protože fakt překonat nejsou. Tak moc jsou dobré. Nesmrtelné. Nezapomenutelné. Možná stejně jako sám císař Nero. 100%. (08.01.2018)