Fantom opery

Dej je misty nesmyslny a kvalita dialogu, slusne receno, nevyrovnana... ale brakove kouzlo, jake filmu umelo dat studio Hammer je nenahraditelne! __ Z peti zatim videnych adaptaci nechava za sebou Terence Fisher bez zavahani komedialniho Arthura Lubina (1943), kycoviteho Joela Schumachera (2004) i srackovniho Daria Argenta (1998), temným Dwightem H. Littlem a jeho fantomem Englundem vychází nerozhodně. A i kdyz Herbert Lom potesil, Claude Rains byl jen jeden. Uvidim, co na to Lon Chaney... (07.02.2010)

Hammer. Pozici nejlepšího fantoma opery Lonu Chaneymu asi nikdo nesebere, i když v Hammeru k tomu měli nakročeno dobře - zhruba první polovinu filmu. Do té doby jsem sledoval sice úplně jiný příběh, než jaký Leroux napsal, ale nebyl špatný, bavilo mě to, dokonce jsem i fandil kladnému hrdinovi (jižansky vyhlížející rodilý Angličan Edward de Souza byl sympatickej, i když hlavně proto, že v něm bylo "něco" neklaďaského - úplně bych si ho dokázal představit jako záporáka v tehdejším Bondovi), ne právě okouzlující zpěvačka Christine měla prostoru dost málo, takže nevadila, a komorní příběh se navzdory několika logickým dírkám slušně rozjel. Pak se to ale zadrhlo: snad od chvíle, kdy se ukázalo, jak to s fantomem bylo. To už bylo trochu odbyté. A celý ten závěr... Já nevím, no, můžu se mýlit, ale fantom by měl být šílený blázen, magor, operní fanatik, ne jenom nešťastný člověk. Celé to vyústění mi prostě trochu vadilo, což je důvod, proč chybí hvězda a chvíli jsem uvažoval, že seberu ještě jednu. Film je to dobrý, vážně dobrý. Atmosféra, studiové kulisy, prostě paráda, všechno přesně takové, co člověk od Hammeru očekává a chce. Navíc fantomova maska je temně strašidelná a okamžik, kdy sedí za varhany a hraje Bacha, je jednoduše lahůdkovej. No jo, jen ten překotně uspíšený závěr... P.S.: Viděl jsem film pohříchu s českým dabingem od Řitky. Nevím, koho to napadlo, ale to si vážně ještě nikdo nevšiml, že navzdory tomu, jak se na ni hezky kouká, tak Lucie Vondráčková neumí nejen hrát, ale ani dabovat (hlavní hrdinku Christine)? (28.09.2015)

Tohle bylo mé třetí setkání filmové zpracování románu Gastona Lerouxe, které jsem měl možnost vidět a „bohužel“ musím říct, že klasika z roku 1925 je stále nejlepší. Byl jsem hodně zvědavý, jak se s tím popasuje zřejmě nejvytíženější režisér studia Hammer Terence Fisher. Přestože to nedopadlo vyloženě špatně, přece jenom očekávání bylo mnohem větší. Netradiční způsob zpracování známého příběhu byl na jednu stranu velmi zajímavým tahem, nicméně si myslím, že na druhou stranu ona „jalovost“ tomu ublížila asi nejvíc. Tedy hlavně z pohledu milovníka hororového žánru. Přece jenom dávám přednost ponuřejší atmosféře. Tím však rozhodně nechci říci, že by zdejší atmosféra byla vyloženě špatná. Byla prostě jiná, než jsem byl zvyklý u předešlých Fantomů. Dramatických scén tu bylo k vidění docela dost, dokonce dojde i k několika úmrtím, ale přesto jsem se nemohl zbavit pocitu, že ze scénáře cítím jistou naivitu. Zvláště co se minulosti samotného Fantoma týká, požáru tiskárny a následného úkrytu ve stokách. Přestože mě studio Hammer vždy uchvátilo svými nádhernými kulisami, kostýmy (tady tomu nebylo jinak), tak Fantomům úkryt byl tentokrát trochu odfláknutý. Tedy ve srovnání s jinými filmy. Abych ovšem jen nehanil je tu i celá řady pozitivních prvků, které určitě stojí za pochvalu. (herci,hudba)60% (08.09.2015)

Studio Hammer vyrobilo daleko lepší horrory a od T.Fishera mám osobně radši všechny Draculy a Frankensteiny. Nejen gotická atmoféra - mlhy, hřbitovy, kobky, pavučiny - , ale i strašidelnější příběh zde jaksi chybí. Na jedno podívání dobré, ale pak si film říká o založení mezi podvečerní jednohubky.... (20.02.2011)

Tajermný hlas, temné chodby v podzemí, děsivý fantom hrající na varhany, zkrátka klasika. I když tentokrát spíš tragický příběh než horror, přesto má kouzelně klasickou horrorovou atmosféru, za kterou vděčí klasickému rukopisu studia Hammer a práci jeho "hammer boys". Úžasná atmosféra, která hravě zahalí všechny možné lapsy v logice příběhu. Výborný tah je změna charakteru hlavní postavy a také závěrečná oběť, která příběhu dodává nečekanou sílu. Možná právě proto je pro mě Fisherův Fantom nejlepší filmovou adaptací klasické předlohy. (02.04.2013)