Režie:
Terence FisherScénář:
Anthony HindsKamera:
Arthur GrantHudba:
Edwin AstleyHrají:
Herbert Lom, Heather Sears, Thorley Walters, Michael Gough, Patrick Troughton, Michael Ripper, Edward de Souza, Jane Merrow, Sonya Cordeau, Harold Goodwin (více)Obsahy(2)
Z legendární dílny studia Hammer (nesmrtelné série o Draculovi a Frankensteinovi) a jeho dvorního režiséra Terence Fishera pochází adaptace slavného díla Gastona Lerouxe. Londýnská opera chystá pod vedením šéfa souboru Harryho Huntera a za dozoru vychytralého majitele lorda Ambrose d'Arcyho nové představení Johanky z Arku. Pro titulní roli je vybrána půvabná a mimořádně talentovaná dívka Christine, která však ještě netuší, že na ní za zdmi Opery čeká tajemný „Anděl hudby“. Muž s maskou místo obličeje, jenž v sobě skrývá staré křivdy. Křivdy, které právě nyní vyjdou na povrch. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
Ano má to atmosféru a zřejmě se jedná o jedno z těch povedenějších zpracování, ale ani tak mi to úplně nestačí. A nemůže to stačit přece nikomu, kdo četl knihu. Takový masakr do filmu zatím nikdo nedal... ()
Gaston Leroux by byl pyšný. K jeho "classic gothic tale of horror" byl konečně natočen film, který tomu popisu i odpovídá. Jako u každé filmové adaptace Fantoma, i zde si tvůrci překroutili nejrůznější detaily. Příběh se odehrává v Anglii, nehraje se Faust, nýbrž Johanka z Arku ... Fanoušci se však nemusí děsit, neboť jde o vcelku zdařilou adaptaci. Fantom konečně hraje na varhany a to dechberoucí Tokátu a fugu d moll od Bacha, postavě Raoula (zde Harry) konečně věřím, že je tak inteligentní a schopný, jak se ho tvůrci vždy snažili podat. Jen Hearther Sears je v roli Christine trochu nemastná, neslaná. Je sice správně plachá, ale chybí jí přirozený půvab Emmy Rossum či Susanny Foster. Občas se setkáme s nesrovnalostmi v příběhu (záhadná smrt Krysaře či odmaskování při pádu lustru), ale nechybí humor ani napětí. Největší chybou ale opět je... Erik nemiluje Christine, jen chce ospravedlnit své dílo. ()
Jediná slabá stránka tohoto filmu jsou operní árie, které běžného diváka nemohou zaujmout. Stejně přehnaný a nezajímavý byl i soundtrack. Film mě začal bavit až, když Henry objevil fantoma. Líbil se mi fantomův příběh a chtěla bych vědět na kolik je podobný knižní předloze rozhodně je to zajímavější než když se jenom zamiluje do Christiny. ()
Místo pařížské opery tu máme Londýn, z původního díla se ztratil smysl a adaptace se spíš jen volně inspiruje, než aby opravdu adaptovala předlohu. Ta inspirace pak vyústila ve film plný lapsů a klišé, kde i jinde dobrý Lom nějak ztrácí lesk. Postavy příběhu, archetypální zloun, hodňous, nepochopená zrůda a krásná trpitelka jsou předvídatelné, nezajímavé a ploché. Dalo se na to koukat, ale podruhé určitě vidět nemusím. ()