Letní válka

Summer Wars obsahuje dvě roviny. Ta první se týká zpracování vztahů v rodině, která je oblíbeným tématem Hosody a ani zde nepřekvapí, že se mu ji podařilo zpracovat na výbornou. Tato rovina dominuje během první půlhodiny a nabízí všechny kvality, které od Hosody očekáváme. Pak se ale film přehoupne do roviny sci-fi dystopie, kterou se Hosoda zřejmě snažil pojmenovat problém závislosti lidstva na IT technologiích a umělé inteligenci, snad i upozornit na bezpečnostní riziko jaderných elektráren, ale učinil tak způsobem extrémně hloupým, nebál bych se říci přímo vyloženě nablblým, u nějž neprojde ani to, kdybychom tuto rovinu brali jako zjednodušenou alegorii nebo pohádku. Snímku nelze upřít nápad, stejně jako lze ocenit u Hosody tradičně výbornou hudbu a animátorské hrátky ve světě virtuální reality, ale ten zbytek je jen horko těžko usledovatelná slátanina v čele s Gary Stu hrdinou. Za povedený začátek a jakž takž zdařilý konec, který to předchozí nadělení aspoň trochu kvalitativně pozvedl, dávám velmi slabé 3* a rychle odsud mizím, než si to rozmyslím. (14.05.2021)

Moje pocity bych shrnula asi takto: dobrý úvod, postupné upadávání, relativní nuda, nuda, návrat pozornosti, závěrečný souboj, který mě dokázal překvapivě odpálit, konec. Nápad je rozhodně zajímavý, animace i soundtrack moc pěkné, ale vůbec to nemuselo být tak dlouhé. Docela zklamání. 6/10 (23.02.2015)

Nakonec mám pocit z filmu velmi dobrý a svérázná početná rodinka mi přirostla k srdci; jejich spojení a odhodlání se k závěrečnému souboji má tu úžasnou motivační sílu, kdy fandíte málem nahlas. :-) Jinak zde ale spousta věcí nefunguje a působí strašně zkratkovitě a uměle. Navíc představa celého virtuálního světa Oz (mix sociálních sítí, informačních systémů, obchodů, online her ad. - víceméně komplet internet) a jeho fungování se vyrovná představě tvůrců Trona o procesech uvnitř počítačů. Ale rozhodně zavdává animátorům možnost rozpoutat bezbřehé a ničím neomezované vizuální orgie. (27.03.2012)

Mamoru Hosoda v časem skákající dívce předvedl odlehčenou lovestory řízlou sci-fi s hrdinkou plné nezodpovědné, ale sympatické žábovitosti, milostně mile nezkušenou, v sobě se nevyznající. Oč to bylo svěžejší než pevně soudržná rodina tmelená babičkou jež donekonečna opakuje větu: "Ty to dokážeš!" To samo stačí, aby všichni nabyli nekonečnou sebedůvěru, jež jim umožní vyřešit problém, který nezvládají nejlepší mozky všeho světa. Inu, řečeno slovy neklasikem doplněného klasika: "Rodina je základ státu." A celého lidstva. V tomto ohledu se tedy Summer Wars nijak neliší od všelijakých jiných plytkých filmů, jež nutí člověka těmi nejprimitivnějšími prostředky k všeobecnému semknutí, přičemž právě tím, že ono semknutí samo o sobě je vznešené, omlouvá svou sladkobolnou kýčovitost. V druhé rovině film vypráví o zranitelnosti informační společnosti, v níž všemu vládnou navzájem propojené počítače. Pokud se člověk dívá na ztvárnění a fungování zdejšího virtuálního světa jako na jeho metaforu spíše než realistické zpodobnění, nemůže být vyloženě nespokojen. Křídově bílé pozadí vytváří iluzi nekonečného prostoru, křiklavě barevné objekty v něm umístěné pak dávají představu o informačním bohatství a pestrosti binárního univerza. Jen se divák asi neubrání pocitu: "Kde já jsem už něco takového viděl?" A přijde na to, že šlo o záhyby prostoročasu z Dívky, která skákala časem. Nu, podruhé, to ještě není tak docela vykrádání sebe sama. Ale čirá originalita již také ne. Slabé ***. (10.05.2010)

Jasně, ke kritickým aplikacím, který by vůbec neměly bejt online (včetně odpalování jadernejch hlavic a ovládání dopravy veškerý městský infrastruktury) i prezidenti přistupujou přes virtuální realitu Oz, takže inteligentní virus napadající účty uživatelů může způsobit totální chaos, zabít spoustu lidí a zničit svět. Linie ve virtuálním světě je naprosto nerealistická a svět zachraňuje rodinka složená ze spousty Mary Sue + jeden kluk/geniální hacker, kterej měl jakože chodit s jednou holkou z rodiny a přijel na návštěvu do rodinnýho sídla. Hádejte jak to dopadne... BTW jde nejspíš o jednu z nejvlivnějších rodin na celém světě. Ve VR dostala logika pořádně na prdel a luštění nerozluštitelný šifry během pár minut s papírem a tužkou (nakonec i z paměti) už bylo totální WTF. A prozradím vám, že to bylo pro příběh hned několikrát naprosto zásadní. Děj je naprosto nezajímavej, hloupej a je jen obzvláštněnej prostředím, ve kterém se odehrává. Animaci a hudbě každopádně nemám co vytknout. (12.07.2013)