Letní válka

Jasně, ke kritickým aplikacím, který by vůbec neměly bejt online (včetně odpalování jadernejch hlavic a ovládání dopravy veškerý městský infrastruktury) i prezidenti přistupujou přes virtuální realitu Oz, takže inteligentní virus napadající účty uživatelů může způsobit totální chaos, zabít spoustu lidí a zničit svět. Linie ve virtuálním světě je naprosto nerealistická a svět zachraňuje rodinka složená ze spousty Mary Sue + jeden kluk/geniální hacker, kterej měl jakože chodit s jednou holkou z rodiny a přijel na návštěvu do rodinnýho sídla. Hádejte jak to dopadne... BTW jde nejspíš o jednu z nejvlivnějších rodin na celém světě. Ve VR dostala logika pořádně na prdel a luštění nerozluštitelný šifry během pár minut s papírem a tužkou (nakonec i z paměti) už bylo totální WTF. A prozradím vám, že to bylo pro příběh hned několikrát naprosto zásadní. Děj je naprosto nezajímavej, hloupej a je jen obzvláštněnej prostředím, ve kterém se odehrává. Animaci a hudbě každopádně nemám co vytknout. (12.07.2013)

Byl to až příliš dobrý film. Postavy a celý příběh mě po zhlédnutí docela odrovnaly, naprosto jsem nevěděl, co mám dělat. Nic mě nezajímalo a nebavilo, dokázal jsem jen sedět a sledovat titulky na konci, byl to konec. Jen jediná věc mě mohla zachránít, zvolil jsem balíček nejvyšší nouze, galactik football. Proti tak promyšlenému a neskutečně vtahujícímu příběhu, který se z minutaý na minutu dramaticky mění, se po zhlédnutí musí bojovat jen tím nejjednoduším, co najdete. Potřeboval jsem něco nenásilného, co mě uvede zpět do reality. To je můj největší strach, strach z vynikajících filmů a tento film byl jeden z těch nejlepších. (pozn. nevím proč, ale Oz mi připadalo jako Boshovo peklo) (28.03.2013)

Ze tří dosavadních setkání s režisérem Hosodou mi připadá tento kus jako nejslabší. Animace je sice skvělá a také hudební stránce nemám co vytknout, film přináší pozitivní poselství a vyzdvihuje úlohu rodiny, ale problém je, že ač svým tématem se Letní válka zdánlivě nejvíce blíží realitě (oproti vlkodlakům v příběhu o Ame a Yukim, či oproti dívce proskakující časem, je zde hlavní zápletka v dnešní době docela dobře možná), svým zpracováním je ale hodně neuvěřitelná, přehnaně naivní a místy už i dost infantilní (a to i na Japonce). Celkový dojem tak zůstává někde mírně nad průměrem. (02.01.2015)

Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. (10.02.2011)

Děj v reálném světě celkem zajímavý, děj na internetu doslova na pikaču. Mě fascinuje, že některým režisérům nevadí točit po logické stránce naprosté kraviny, já bych to nedal. (Bohužel bych nedal ani točení krásných logických filmů, ale to sem nepatří.) Také vtipů se zde moc nevyskytovalo, nejlepší byl asi ten, jak do konce Japonska zbývají dvě hodiny a hrdinové místo snahy s tím něco udělat zasednou k obědu, aby tím splnili babiččinu poslední vůli. (02.08.2012)