Zámek v Čechách

Herecký koncert. Jiřina Jirásková ve své životní roli. Film, který nemá slabé místo a jeden z nejlepších tuzemských komorních dramat porevoluční éry devadesátých let. Nedokáži si představit, že by ho šlo natočit lépe, či že by ho dokázali lépe zahrát jiní herci. Dokonalost na celé své ploše. Bravo scénáristovi, režisérovi, hercům, všem!!! 85% (07.01.2013)

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Konec starých časů přinesl začátek nových, bědných a pustých... Tragický příběh noblesní aristokratky ve zmaru éry, v níž vládla dělnická třída a která nenavrátila ztacenou čest lokajům, ale udělala lokaje ze všech. Vynikající scénář Jiřího Hubače a životní role Jiřiny Jiráskové... Krásný neskonale smutný film... (17.09.2017)

S odstupem času docházím k závěru, že tenhle skvost předběhl svoji dobu. Dneska by to byl průměrný televizní film, tehdy to byl nedoceněný špíl reagující na téma tehdy teprve zvolna otvírané. Výborný scénář Jiřího Hubače. Skvělý projev Jiřiny Jiráskové, kterou samotnou poznamenal bývalý režim omezenou účastí ve filmu v 70. a 80. letech (byť mnohdy nebylo o co stát). Jirásková zde poprvé v roli skutečné dámy, aristokratky, které její morální profil dovoluje s nadhledem a nenuceností shazovat socialistický póvl, v němž musí žít, a pokřivené charaktery, s nimiž musí jednat. (19.02.2011)

Jiřinu Jiráskou jsou nikdy neměl v oblibě (možná to bylo zapříčiněno její povahou, sarkastickým humorem, či jejími převážně nijakými rolemi), ovšem zde musím smeknout vše co mám a vzdát hold jak Jiráskové, perfektnímu Karlu Heřmánkovi, tak i všem tvůrcům tohoto televizního skvostku. Samozřejmě, mouchy by se zde dalo najít (např. proč jela hraběnka v padesátých letech vlakem z let devadesátých??), ovšem silný scénář všechny tyto drobnosti přebíjí. A přestože i já, jako zde mnozí jiní, jsem toho názoru, že šlechta si opravdu nemohla hrát na chudáčky, protože v předešlých letech zase tyranizovala ona své poddané, tak mnohem větším zlem je pro mě totalitní režim v podobě komunismu. Šlechta se sice povyšovala na úkor svých poddaných, ale byla alespoň vzdělaná a sečtělá, komunisté terorizovali, ačkoli byli hloupí a z literatury znali zřejmě pouze deníky soudruhů Lenina a Stalina, v českém případě i Gottwalda. Poslední minuty filmu jsou odzbrojující, hraběnka umírá zatímco se jí dostává alespoň malého zadostiučinění. Kéž by byly takové poslední minuty každého dobrého člověka. (06.01.2014)