Zámek v Čechách

Tento TV film ma okamžite upútal vďaka hereckému koncertu Jiriny Jiráskovej v úlohe hrabienky z Landsdorfu.Skvelý je aj Karel Hermánek ako jej bývalý sluha.Je to doba,keď na stene predsedu Vinklara visí obraz prezidenta Antonína Novotného,teda 50. a 60. roky.Tieto ťažké časy sa podarilo veľmi citlivo natočiť slovenskému režisérovi Martinovi Hollému. (20.02.2011)

Citlive natoceny film o absurditach doby komunisticke. Melo by se na nej podivat hlavne 18-20% obcanu CR, kteri uz bud zapomneli anebo neumi, nechteji nebo jsou lini podivat se do historie a chystaji se ty rude paka zase volit. Po formalni strance je na filmu vse v poradku, scenar je dobre napsany, je zalozen na kratkych, ale vystiznych dialozich (s vyjimkou jedne sceny (hadka dvou hlavnich predstavitelu .."stare casy skoncily, mame socialismus, jestli jste si neracila vsimnout..."), po Ikarove padu a Taznych ptacich asi nejlepsi Hubacuv kousek. Kamere by sluselo filmove platno. Kazdy si na prvni pohled vsimne vynikajicich roli Jiriny Jiraskove a Karla Hermanka, i ja se pridavam k rade tech, kteri povazuji jejich vykony v tomto filmu za zivotni. Hlavne diky hercum divak sleduje celych 95 minut s otevrenou pusou. (13.02.2006)

Jiří Hubač patrí medzi mojich obľúbených autorov, ale Zámek v Čechách nepovažujem za jeden z jeho vrcholných počinov. Iste stret dvoch svetov, grófka a jej lokaj, noví páni a noví lokaji, to všetko je v poriadku. Asi som na niektoré veci precitlivený, ale niektoré scény a dialógy mi pripadalo neprirodzené, násilné a snažiace sa posolstvo odovzdať aj menej chápavým divákom. Na druhej strane herecké výkony oboch boli bezchybné a scény s rozjímajúcou grófkou, ktorá si dobre uvedomuje nevratnosť času a napriek tomu to nedáva najavo mi pripomenuli Viscontiho Geparda. (23.03.2011)

".....ale já si vás nevážím..." nikdy jsem nebyla nadšenou obdivovatelkou herectví Jiřiny Jiráskové, ale tahle role jí byla ušitá na tělo. Hraje zase pořád stejně, ale zde je to zcela na místě. Karel Heřmánek se svým civilním herectvím jí sekunduje více než dobře, jeho postava je ještě zajímavější než postava hraběnky.. Příběh je napsaný hubačovsky skvěle, lidé zde nejsou ani hodní ani zlí, ale jsou pokroucení dobou. Proto zde tak vyčnívá hraběnka, která se zlomit nenechala. Vybavil se mi Jiří Voskovec ve filmu Dvanáct rozhněvaných mužů - " proč se pořád chováte tak slušně? Ze stejného důvodu jako vy ne. Je to dáno výchovou." (05.11.2014)

„Kachyňovský“ televizní film, který stojí na námětu a opravdu skvostnému herectví Jiráskové a Heřmánka. Scénář se uchyluje ke smíření a nostalgii i tam, kde mohl nastat přímý střet a konflikt, který by šel až na krev. Z tohoto hlediska si Hubač práci na závěr hodně ulehčil: hraběnku nechá - zcela dle očekávání - zemřít (právě ve „vhodnou“ chvíli – předtím na umření rozhodně nevypadala) a než se tak stane, spustí se celá lavina klišé: venkovská kapela v černém, zapomenutý zahradník s kytkou, oživlé vzpomínky z mládí hraběnky včetně předčasně zemřelého milence, vzdorovitě vztyčená černá vlajka a chátrající zámek jako němá výčitka. Scénárista jeho formátu se měl alespoň pokusit takovým klišé vyhnout. (20.02.2011)