Zámek v Čechách

Herecky nadupaný film. Scéna, kdy lokaj/ správce fotbalového stadionu (Karel Heřnmánek) přiběhne upozornit hraběnku, že jede doktor, ukazuje na Heřmánkův "malý velký" herecký potenciál. Silný příběh převedl Jiří Hubač do filmového scénáře věrohodně. Charaktery postav jsou přímo čitelné. Jiřina Jirásková v roli hraběnky odzbrojuje svou lidskostí. Dokonale uzavřený příběh - závěrečné vzpomínání při hře na klavír (výborná práce maskérů a střihačů) a očekávané zkušební bliknutí spínače v zámecké ložnici. (20.02.2011)

Jiřinu Jiráskou jsou nikdy neměl v oblibě (možná to bylo zapříčiněno její povahou, sarkastickým humorem, či jejími převážně nijakými rolemi), ovšem zde musím smeknout vše co mám a vzdát hold jak Jiráskové, perfektnímu Karlu Heřmánkovi, tak i všem tvůrcům tohoto televizního skvostku. Samozřejmě, mouchy by se zde dalo najít (např. proč jela hraběnka v padesátých letech vlakem z let devadesátých??), ovšem silný scénář všechny tyto drobnosti přebíjí. A přestože i já, jako zde mnozí jiní, jsem toho názoru, že šlechta si opravdu nemohla hrát na chudáčky, protože v předešlých letech zase tyranizovala ona své poddané, tak mnohem větším zlem je pro mě totalitní režim v podobě komunismu. Šlechta se sice povyšovala na úkor svých poddaných, ale byla alespoň vzdělaná a sečtělá, komunisté terorizovali, ačkoli byli hloupí a z literatury znali zřejmě pouze deníky soudruhů Lenina a Stalina, v českém případě i Gottwalda. Poslední minuty filmu jsou odzbrojující, hraběnka umírá zatímco se jí dostává alespoň malého zadostiučinění. Kéž by byly takové poslední minuty každého dobrého člověka. (06.01.2014)

Noblesa se nedá zahrát,noblesu musíte mít v sobě.čím asi byla J.Jirásková v minulém životě ? :-) Točilo se na zámku v v Liblicích Fuj,táhne z tebe rum! Jsem alkoholik... Jsem alkoholik ,paní hraběnko. Jsem alkoholik,paní hraběnko... To ráda slyším odborníka potřebuji. Směřuje sem příslušník paní hraběnko! Příslušník čeho ? Heřmánek skvělý... U Jiráskové je to samo sebou... 😉 Scénárista Hubač psal roli hraběnky pro paní Jiráskovou, produkce si ale do poslední chvíle neověřila zda bude mít herečka na natáčení čas a když ji konečně oslovila, zjistila že Jirásková má tolik aktivit že jakékoliv další pozastavila. Snažili se scénáristu přesvědčit že hlavní roli přeobsadí, ten to ale striktně odmítl a řekl tak ji dejte přečíst scénář.Když se jej Jirásková přečetla, zrušila všechna vystoupení v kterých byla i vystoupení ve Vídni a na natáčení okamžitě kývla. Syn scénáristy Jiřího Hubače, Ivan adaptoval scénář televizního filmu pro divadlo, což je docela rarita, protože ve většině případů je tomu právě naopak. (19.03.2009)

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Herecký koncert. Jiřina Jirásková ve své životní roli. Film, který nemá slabé místo a jeden z nejlepších tuzemských komorních dramat porevoluční éry devadesátých let. Nedokáži si představit, že by ho šlo natočit lépe, či že by ho dokázali lépe zahrát jiní herci. Dokonalost na celé své ploše. Bravo scénáristovi, režisérovi, hercům, všem!!! 85% (07.01.2013)