Zámek v Čechách

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Hrůzy nacismu a komunismu znají všichni, bohužel do detailů. Pokud jste se však domnívali, že výroba kabelek z lidské kůže, je původní německý vynález, jste na omylu. Už občan Joseph Fouché se svými spolupracovníky zaregistroval, že mužská kůže je hrubší a pevnější, zatímco ta ženská je jemnější. A protože v revoluční Francii byl tehdy nedostatek skutečně všeho...Dál nemusím pokračovat...Myslím, že v našich dějinách jsou asi tak dvě nejhorší vývojové události. Velká francouzská revoluce, a Velká říjnová revoluce které smetly všechnu šlechtu v jednom velkým krvavým zadutí a díky nim to prošlo i v dalších zemích, a pak určité tzv.znárodňování (kradení) šlechtického majetku .Asi malokdo ví že obnovu a modernizaci Královského hlavního města Prahy udělal právě třeba ten ohavný Hrabě Karel Chotek.Jinak já jsem taky monarchista a jsem proti feudalismu Feudalismus je už přežitý, stejně jako otrokářství za republiky, pokud vím. (09.10.2010)

S klidným srdcem dávám pět hvězd, protože tento film nemá výraznější nedostatky. Ačkoliv jsem nikdy nemusel Jiřinu Jiráskovou, role hraběnky ji sedla jako ulitá. Zejména chválím úžasný scénář a promyšlené dialogy. U naprosté většiny současných českých filmů jsou dialogy nezajímavé, nudné a ani moc nevnímáte jednotlivá slova. V případě tohoto filmu však postavám visíte na rtech a jste zvědaví na každou další větu. Příjemná podíváná a na televizní film i kvalitní práce s kamerou. Jsou filmy, u kterých si říkáte, že v kině nemají co dělat. A pak jsou takové, kterým by velké plátno slušelo. Tohle je ten druhý případ. 85% (01.09.2019)

Paní Jiráskovou moc nemusím a úplně to u mně projela svou snahu se politicky angažovat (což navíc skončilo totálním krachem). Jestli bych měl ale jmenovat nějaký film s ní, který se mi nesmazatelně zapsal do duše, tak je to její hraběnka ze Zámku v Čechách (nikoliv Sestřičky). Pan Holý opravdu perfektně převedl na plátno tu obludnou dobu, kdy se z panských sídel často perel jinak stereotypního venkova dělaly chlévy JZD, sklady sena, kasárna či opravny traktorů atd... Kdy původní majitelé byli vyhnáni a jejichž dětem zůstaly většinou na meziválečné časy jen idylické vzpomínky na domov a na dobu, kdy slušnost a dobré vystupování byly standardem... Po ztrátě majetku, práv, často po dlouhém žalářování a nápravách v různých pracovních táborech pak tito často velice vzdělaní lidé končili jako manuálně pracující dělníci na těch nejspodnějších pozicích a dělnických profesí aby poznali jaké je to být dělník a ne vykořisťovatel... často museli při příjmech na hraně životního minima přihlížet podobně jako majetní sedláci rozkrádání či totální zkáze svých majetků, vlastněných často několik staletí a přihlížet nekompetentnímu a často zlému a mstivému jednání nových správců z řad lidu... Paní hraběnka si chce ty dávné časy připomenout a tak i přes zákaz pohlavárů a státní bezpečnosti jede své narozeniny oslavit na vyrabovaný zámek... Ať to bylo paní Jiráskovou a Karlem Heřmánkem, nebo tou látkou, která se mne velmi dotýká, nevím. Nemohu ale jinak a dávám 5 hvězd. * * * * * (09.09.2015)

Kombinace režisér Hollý a scénarista Jiří Hubač st. je předpokladem, že se odehraje něco mimořádného. Oba pánové uměli a dokázali bez ztráty kytičky i za bolševiků, kteří jsou zde předvedení bez přehánění a tvůrčí "hysterie" takoví, jací byli (a ještě jsou leckdy dodnes). Nejsem příliš příznivcem děl Jiřího Stránského, ale k němu jedním dechem dodávám, že se s komunisty nikdy "nenamočil", zato by mě zajímalo, co třeba na tohle dílo řekne nejodpornější představitel rudé, reformistické a disidentské fronty Pavel Kohout, jehož pětadevadesátiny nám ČT neopoměla připomenout jeho zfilmovanými "díly"... (25.07.2023)