Boy

Velmi mile mě tento snímeček překvapil. Děti zde vyrůstají v moc krásném novozélandském prostředí, které je plné prudce inteligentních a velice milých lidí. Poklidnou venkovskou idylku naruší příjezd jednoho moc hodného tatínka, kterému se po jeho dětech velice stýskalo. A taky trošku po zakopaném pytlíku peněz. Celý příběh je divákům servírován z dost zkreslené a extrémně naivní dětské perspektivy, takže místo pocitů zděšení převládají spíše pocity pozitivního ražení. I když snímek vskutku nepojednává o ničem moc krásném, tak v rámci možností vyznívá pozitivně a navozuje po drtivou většinu stopáže pozitivní atmosféru, která je velice nakažlivá a snadno ji podlehnete. Velkou pochvalu skládám dětským hercům. Hráli jako o život. Dost jsem se před zhlédnutím snímku bál a opět úplně zbytečně. Luxusní záležitost, která vám ukáže, že Nový Zéland není jen krásnou přírodní destinací a posledním rájem na Zemi, ale v jeho srdci se denně odehrávají i dost drsné osudy nejchudších vrstev tamějšího obyvatelstva. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (14.10.2016)

Kdo že to dělá na Novém Zélandu tak kouzelné děti? Podle rozkošně ohrnutých horních rtíků patrně jeden a tentýž člověk... ;-) Ani Alamein není ledajaký taťka, takového rozhodně nemá každý - umí nabudit fantazii, dodá potřebné sebevědomí a na pozemku má schovaný poklad, který ne a ne najít. Škoda, že mu při hledání poněkud uniká, že ty největší poklady má přímo před nosem... O smutných věcech zvesela - to je Vozvraščenije podle Taika Waititiho, naprostá pohoda v novozélandské angličtině, z jejíhož akcentu prý místní velmi snadno určí, z jaké společenské vrstvy pochází jejich spolubesedník :-) (08.09.2015)

"Ok, you can see my dick, but I won't make you a baby." ____ Již retrospektivně paralelní prolog předznamenává, že tenhle snímek bude neskutečná komediální prča z pera novozélandského Wese Andersona se vším všudy. A kdo je signifikantním rukopisem a intonační scenáristickou rešerší majstra Taiky již políben, evidentně ví, že jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek sledujeme - samozřejmě, 'Králíček Jojo' je takřka bezchybná protiválečná satira parodující nacistickou ideologii, ale právě zde Taika tento aspekt etabloval k nefalšovanýmu perfekcionismu.... Krom toho, že 'Boy' je jeho nejosobnější projekt, funguje jako zábavná sociologická sonda do maorské subkultury. Nejenže zde Taika nostalgicky vzpomíná na své rošťácké dětství, exaktně zde vykresluje dysfunkční peripetie vztahu mezi otcem a synem a jejich vzájemné interakce, perfektně kuchtí empatie s domorodými neherci, ale zároveň zde taktně implementuje přívětivý rustikální humor (slovní hříčky bizarního novozélandsky-britskýho dialektu nevyjímaje), který vás bezprecedentně zahřeje u srdíčka a náramně pošimrá na šulínku - ale v mnoha ohledech je zároveň dynamicky nekorektní, a nebere si jakýkoliv servítky - to vše pod ladným závojem malebné poetiky.... Ve výsledný rezoluci je 'Boy' naprosto boží žánrovkou, respektive nejzábavnějším autobiografickým celovečerákem co jsem doposud viděl, který diametrálně změní vaši perspektivu na Křováky ze země protinožců, a v neposlední řadě taky exemplární příklad nízkorozpočtového snímku, který lukrativně využívá své konceptuální nápaditost a scenáristické hravosti.... Snad Taika v budoucnu napíše a natočí něco tak autorsky originálního a intimně osobního a vykašle se na opulentní blockbustery, o který fakt nemám zájem, a radši bude preferovat další minimalistické projekty - tahle senzační oslava E.T.ho mimozemšťana a Michaela Jacksona mě prostě nadchla, a společně s Králíčkem Jojem pro mě 'Boy' symbolizuje jakýsi etalon Waititiho svérázný tvorby. Je navíc taky trošku ironický, že Taika si již zde sarkasticky utahoval z nacistů a kultovních marveláckých hrdinů (zejména pak z Hulka) - aneb Jolanda má prsty všude! .... Verdikt: 9,1 klacků baobabu z 10. Taika je bezkonkurenční kiwi král! ____ "People call me a dumb honky all the time. But I don't go round punching them." "Why not?" "Because they're usually children, or sheeps which have AIDS." (16.07.2020)

Milý sympatický snímek o klukovi, který vyrůstá bez rodičů a jejich nepřítomnost a celkově nic moc vyhlídky si nahrazuje zbytnělou fantazií. Matka zemřela, otec kriminálník, o práci se v místní dědině prakticky nezavadí, takže dosahuje hodnot, které u nás známe jenom v podání romské menšiny, k tomu tradiční chlapecká rivalita, kdy ten bez rodinného zázemí má holt větší smůlu. Jednoho dne se ale objeví auto s několika suverénními pány, kteří evidentně nepřijeli poslouchat vážnou hudbu nebo kochat se krásami místní krajiny. Jedním z nich je i otec hlavního hrdiny. Jenom to, co následuje, tak dalece neodpovídá tomu, co si náš kluk vysnil. Smutná komedie nebo veselé drama, režisér se zkrátka dokáže na trápení svého malého hrdiny dívat s nadhledem. Příjemný kousek, který má jen tu vadu, že nemá takovou sílu, aby natrvalo utkvěl v paměti. Zkrátka jeden z těch filmů, na které si za rok či dva nejspíš nevzpomenete. Celkový dojem: 70 %. (17.08.2013)

Boy velmi těží z dvojího pohledu na příběh. Jednu stranu pohledu nabízí Chlapec, tedy hlavní postava, a jeho kamarádíčci, zatímco druhý zprostředkovává v menší míře několik vedlejších jedinců. Divák, jakožto vševědoucí pozorovatel, má možnost sledovat názory obou stran zároveň. Mezitím co se plátně odehrává, díky Chlapcově interpretaci a naivitě, radostná událost (návrat otce k rodině), publikum si uvědomuje nešťastnost celé této situace a vnitřní zranitelnost sympatických hrdinů. Ačkoli se nejedná o příliš inovativní přístup, nelze mu upřít v jeho jednoduchosti výbornou funkčnost. Zvlášť, když je poměrně vtipným způsobem zdvojnásoben (Rocky). Jako jednohubka docela dobré, ale kvůli slabé přidané hodnotě a odmítnutí vybočit z vyšlapané cestičky bych si přeci jen nepřidal. (26.03.2011)