Doktor Smrt

„Toto není recenze, toto je moje osobní zamyšlení (se) nad touto problematikou, ve které si budu (možná) i (nejednou) protiřečit, což však pouze u(do)kazuje, že nemám ZCELA vyhraněný názor na tuto problematiku“. Tolik na úvod. Humanista Jack nebo vrah „Dr. Death“? Tak na tuto otázku se (ne)snaží v tomto Tv snímku odpovědět Barry Levinson. Pravda však bude někde (nikoliv „venku“ jak by možná dodali agenti Mulder se Scully), ale uprostřed. Levinson se sice snaží držet odstup od hlavní postavy a nechat si udělat roz(ú)sudek každého diváka zvlášť, nicméně nelze si nepovšimnout, na které straně jsou jeho sympatie. Barry Levinson si nikdy nevybíral obyčejná témata a nejinak je tomu v tomto Tv snímku (pod záštitou HBO) inspirovaném skutečnou postavou „Dr. Death“ resp. Jackem Kevorkianem provádějícího (ve státech) nezákonnou euthanázii. Není na světě moc věcí, které by rozohňovaly více a rozdělovaly lidi na dvě znesvářené skupiny a působily jako roznětka než tento dobrovolný (asistovaný) odchod z našeho světa. (Možná mě už pouze napadá (stejně jako pány Menzela resp. Hrabala) zda kančí se šípkovou omáčkou, či se zelím  ) Máme právo se samostatně rozhodovat, kdy ukončíme svůj vlastní život? A pokud ano, máme právo tak učinit ještě při plném vědomí, kdy nás bolesti a utrpení docela neochromilo a naše mysl je zcela čistá, schopna samostatně (se) rozhodovat nebo až v případě, kdy není jiné cesty? Zde však vyvstávají další otázky, zda naše rozhodnutí (pod vlivem utišujících prášků) jsou „právoplatná“ a s tím úzce souvisí další věc. Má právo být jakýkoliv lékař prostředníkem umožňující nám odchod z tohoto světa, či musí (za každou cenu) dodržovat Hippokratovu přísahu? Můžeme o tom polemizovat, vést dlouhé debaty, spory...., ale až člověk, který se dostane do této konkrétní situace, může mít skutečně vypovídající hodnotu. Myšlenka je to vskutku (v samém zárodku) nesmírně humanistická, ale jak už to tak v těchto apod. případech (bohužel) bývá, lehce zneužitelná. I přes striktně nastavená pravidla, hrozí velké nebezpečí (zneužití). Jsme totiž LIDÉ. Tak a co teď s tím.....?! Co se snímku samotného týče, spojením tak silného tématu, režiséra B. Levinsona a Al Pacina v roli Kevorkiana snad ani špatný snímek vzniknout nemohl. Jsem moc rád (zvlášť za Ala), že se mé předpoklady (z velké části) naplnily a on dokázal, že když dostane charakterní roli, stále umí a do starého železa rozhodně nepatří. (přesto bych byl s oscarovým oceněním (nominací) hodně opatrný). Barry Levinson si byl dostatečně Alových kvalit vědom, věděl, že mu stačí dát dostatečný prostor, nerušit režií, která by strhávala pozornost na sebe(tím pádem diváka vyrušovala v soustředění) a výsledek se dostaví(l) sám. Snímek možná pojal komorněji (čti umírněněji) než by divák (vzhledem ke kontroverznímu tématu) očekával, což se však po pravdě řečeno (z valné části) ukazuje jako výhoda (trumf). Osobně jsem potom Levinsonovi nesmírně vděčen za jeho civilně-věcný pohled na dané téma, kdy spousta scén byla přímo předurčena k (lacinému) ždímání (divákových) emocí. V jeho pojetí však ani jedenkrát na laciný sentiment nedojde. Nicméně divák by (možná) přecejenom očekával poněkud více konfrontace (úhlů pohledu (včetně argumentů) protistrany), než v podobě pár zfanatizovaných jednotlivců před budovou soudu. Závěrečný proslov soudkyně potom jasně vystihuje podstatu věci (hlavní úskalí) . Současná (zastupitelská) „Demokracie“ určitě není ideální (právní) systém. Můžeme (oprávněně) nařknout američany z jejich pokrytectví (tlaky farmaceutických společností), puritánství, dogmatismu, .... nicméně zákony platí pro všechny a je potřeba je ctít a dodržovat, min do doby, než někdo přijde s lepším řešením (systémem). To se zatím však nepodařilo. Byť to sebou (v nejednom případě) přináší absurdní odsouzení a nemusíme chodit daleko (viz nedavná kauza se semafory a přimalovanými tykadly). Osobně (na dané téma) nezastávám nijaký vyhrocený názor, ale za sebe (z vlastní zkušenosti) dodám, že není nic horšího, než když sledujete vám blízkou osobu, která se donedávna těšila pevnému zdraví (přiměřenému jejímu věku), jak postupně slábne, ztrácí chuť do života, trpí bolestmi a v myšlenkách se zaobírá přáním smrti. Přesto nejsem JEDNOZNAČNĚ přesvědčen o správnosti Kevorkianovi volby, stejně jako o jeho skutečných pohnutkách. Byl nezištným člověkem, kterého jedinou touhou a hnacím motorem (i ve světle osobní rodinné zkušenosti) bylo usnadnit smrtelně nemocným pacientům (lidem) jejich odchod z tohoto světa nebo sebestředný arogantní chlapík, co si rád hraje na boha a baží po popularitě a (věčné) slávě?! O tom však tento snímek není a ani samotný Levinson se na tuto otázku nepokouší odpověděť. Byť (jak už jsem výše zmínil) na jaké straně jsou jeho sympatie) je více než patrné..... Osobně mu to však nemám za zlé. S dovětkem, pokud bych se dostal do podobné situace, musím (si) přiznat, Jack Kevorkian (resp. někdo jemu podobný) by byl osobou, o které bych (jako o konečném řešení) více než jen přemýšlel. Co říci závěrem? Necítím se být dostatečně fundovaný, abych si dovolil vynášet nějaké ortely nad Jackem, toto není (jeho) obžaloba ani obhajoba (to je pouze můj čistě osobní a troufám si tvrdit, že i (přes pár výhrad) Levinson(ovův) názor). Pouze (si) nastoluje(i) otázky a dává(m) podněty k diskuzi. A řekněme si zcela upřímně, kolika snímkům se toto (po)daří resp. u kolika režisérů je toto záměrem? A ať už je váš názor na Kevorkiana jakýkoliv, jedno se mu upřít nedá. Jeho činy rozpoutaly vzrušené diskuze, což už samo o sobě je velkou výhrou a prvním krokem k řešení problému. 79% (11.05.2012) (méně) (více)