13 samurajů

Vlastně bych měl být spokojen. Zase se jednou někdo pokusil natočit nadupaný samurajský film jako ze starých časů, navíc se soudobými technickými možnostmi. Ale není to ono. Zmíněný žánr má své zlaté období už za sebou a v téhle éře se mu ža na vyjímky (geniální trilogie Yoji Yamady) nedaří. Ani 13 samurajů nenabízí stylovost a šmrnc oněch filmů ze 60. let. Režie Takashi Mikeho mi moc nesedla, jakoby byla příliš moderní pro tenhle typ filmu. Humor dává tak, kde spůobí nepatřičně. Herci sice nejsou špatní, ale žádné charismatické výkony, na kterých starší filmy stály, se nekonají. Mike uplatňuje násilí tak kam se to moc nehodí (sadistické chování lorda Naritsugy vůči nevinným obětem) a tam kde by klidně mohly létat usekané končetiny (finální asi půlhodinová řež) toho až zase tolik k vidění není. Samotný závěrečný boj 13 proti 200, který je asi hlavním tahákem tohohle filmu, mě také nijak neuchvátil. Chvílemi jsou souboje pojaté realisticky (jako z vojína Ryana) a chvílemi pak zase samurajové poskakují jako na šňůrách (jako u Pirátů z Karibiku). Výsledek pak nepůsobí ani autenticky, ani bombasticky. Nudit se sice nebudete, ale nic víc nečekat. (11.10.2012)

Sedm statečných po japonsku. Tedy v tomto případě třináct statečných. Od místních uživatelů tu čtu samou chválu, proto jsem se rozhodl, že tento samurajský film zkusím. A nelituji toho. I když je začátek poměrně klidný, je důležitý pro další dění, které se posléze rozjede v efektní mlátičku plnou krve, useknutých hlav a jisker od samurajských mečů. I já jsem se ze začátku ztrácel v takžka nevyslovitelných jménech, kde mi všichni připadali stejní, nepoznal jsem kdo je kdo a kdo je hodný a kdo zlý. Postupem filmu jsem si ale zapamatovával jednoho po druhém a neměl jsem sebemenší problém s orientací. Téměř celá druhá půle se odehrává v zabijáckém tempu. I když myšlenka, že by třináct borců vyřídilo dvacetkrát tak velkou přesilu, je pouhá fikce, pro oko diváka je to pastva pro oči. Opravdu podařené bojové scény dělají 13 samurajů nadprůměrným filmem a proto dávám vyšší hodnocení. (29.05.2012)

Tak priamočiare, že som chvíľu váhal, či ísť s hodnotením tak vysoko, ale nedá sa svietiť - tá žánrová rýdzosť je dnes veľká vzácnosť. Na jednej strane partia absolútnych sympaťákov, proti nim odporný zloduch (ale všetci zahraní pekne pri zemi a načisto civilne, čo je pri ázijských produkciách vždy veľké prekvapenie) a medzi nimi 200 nohsledov. Napočudovanie ma omnoho viac bavilo prvých cca 75 minút. Niežeby to, čo nasleduje po vete "Totálny masaker! Zabite ich všetkých!", nebola veľká akčná lahoda, ale 50 minút porciovania žltého mäsa nadrobno už mi predsa len prišlo trochu priveľa. (10.04.2011)

Je to vydarený akčný historický film od Takashi Miikeho. Má výborný príbeh o skupine samurajov, ktorí spoja svoje sily, aby sa pokúsili o takmer nemožné, zlikvidovať vplyvného Shogunovho brata známeho svojou krutosťou, ale stráži ho množstvo vojakov a tak musia vymyslieť plán, aby mali proti tejto mnohonásobnej presile šancu, ale urobia to, aj keby ich to malo stáť život. So spracovaním som spokojný, film by sa dal rozdeliť na tri podobne dlhé tretiny, prvá ideálne predstaví hlavného záporáka v rôznych situáciách, v ktorých vidno jeho prílišnú krutosť a tak som si k nemu hneď získal odpor a prial len to najhoršie a samozrejme priestor dostane aj skupina samurajov, len škoda, že ho nedostalo viac kladných postáv, aspoň nejaký vzťah sa dá získať nanajvýš k polovici hlavných postáv, čo je škoda, takže tu by som kľudne uvítal viac priestoru a rozhodne mi nevadilo ani to pomalšie tempo. V strednej časti sa už aj to tempo výrazne zvýši, poteší zmena prostredí a záverečná tretina je už prakticky neustála akcia, takže v rámci žánru je dej prakticky úplne ideálny, na film sa dobre pozerá od prvej do poslednej minúty. Akcie je tu priemerné množstvo a je aj celkom slušná, ale ničím výnimočná. Treba si na ňu počkať, v priebehu filmu na nájde iba pár menších akcií, čo ale vynahradzuje celé dlhé finále. Síce to celé pôsobí pomerne stereotypne, chýbajú tu nejaké lepšie nápady alebo aspoň momenty, ktoré skutočne stoja za zapamätanie, len v jednoduchých choreografiách umierajú protivníci po desiatkach, dokonca ma prekvapila aj menšia drsnosť, očakával som omnoho viac useknutých častí tiel, ale ako celok to pôsobí dobrým dojmom, chválim aj výber prostredia, takáto uzatvorená dedina dokáže zaujať. Len škoda, že sa tu nenašiel priestor pre viac súbojov jeden na jedného, práve také mám zo samurajských filmov najradšej a v tomto ma potešili prakticky len posledné dve likvidácie. Herecké obsadenie je celkom slušné, ale ako som spomínal, väčšina z nich nemá potrebný priestor a tak si ani nemajú diváka ako získať. Zaujali ma hlavne charizmatický Koji Yakusho a Tsuyoshi Ihara, teda dvaja najlepší bojovníci z kladnej strany a postava hlavného záporáka. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, Takashi Miike je tu síce až prekvapivo komerčný, prakticky len jedna scéna tu nesie jeho rukopis, ale nemám s tým problém, práve k takejto tématike sa aj tento klasický prístup hodí. Som spokojný, mám rád samurajské filmy a síce na tie najlepšie 13 zabijakov nemá, ale aj tak je to vydarený predstaviteľ žánru. 77% (16.10.2012)

Miike se ukázal jako precizní řemeslník, který dokáže každému svému dílu v závislosti na žánru dát odpovídající formu. Po dětských rozjívenostech, komiksových macho excesech nebo fantaskní šónen romantice dává svému samurajskému eposu ukázněný rámec ctící postklasický styl šedesátých let. Počáteční klid před bouří značí úhledné ritualizované sekvence v interiérech, ale ani posléze v sekvencí příprav na bitvu a závěrečné sekanici se nekonají žádné vidoklipové orgie. Pouze místy si tvůrci dovolí odchylku jako personifikovaný pohled umírajícícho samuraje, ale vždy se jedná o postupy ladící s rámcem samurajského dramatu. V Mikeho rukách ovšem nevznikla jen reminiscence na původní film Eičiho Kudóa z roku 1963, nýbrž osobitý a doposud nevídaný pohled na kult samurajů a jejich hodnoty. Zásadní je v tomto ohledu posun postavy zvráceného knížete do podoby fanatického cvoka posedlého ideou kastovního systému a na něho vázaných práv a povinností jednotlivých tříd. Zatímco postklasické samurajské filmy jako "Harakiri" (1962) kritizují knížata za falešné a jim prospěšné výklady bušida, v Miikeho filmu se prostě celý systém ukazuje jako jedna velká zvrácenost sloužící hrstce zhýralých magorů. Proti tomu Miike a scenárista Daisuke Tengan staví svět obyčejných lidí. Famózní tečka s floutkovským banditou a medvědy staví celý hrdinský epos do pozice patetické absurdity. Samurajové neustále omílali čest, oddanost, odhodlání zemřít v boji, odvahu tváří v tvář bitvě a mistrovství meče, ale opravdoví hrdinové a tvrdí bojovníci byli lidé ze spodních příček sociálního žebříčku, kteří dokázali v době vlády samurajů přežívat a užívat si život. [Filmasia 2010] --- Zhlédnuto znovu koncem května 2013, kdy v souvislosti s nezřízeností a egocentričností prvních mocenských projevů bestie, která usedla na Pražský hrad, Miikeho pojednání o míře oddanosti autoritě tváří v tvář její nesoudnosti získává zcela nové a naléhavé vyznění i pro české publikum... (05.12.2010)