Producenti

Ještě ne parodie, jako spíše satira na divadelní prostředí. I když nemohu říct, že bych se nesmál, je znát že se Mel Brooks teprve rozjíždel a kadence vtipů na filmovou stopáž není nijak velká a potenciál většiny postav vyznívá do ztracena. Kdyby byl celý film stejný jako ujetý nácek Kennetha Marse, byla by to skutečná bomba. 60%. (14.01.2017)

Nejpovedenější a nejzábavnější Brooks. Tedy pro mě. Nejde se nesmát Maxovu svádění "starších" žen, Leovým neurotickým záchvatům nebo šílenému nacistickému scénáristovi. Když dojde k nejhoršímu (ano, premiéra muzikálu), zbývá už jen řvát smíchy a mlátit sebou o pohovku. "Germany was having trouble, what a sad, sad story. Needed a new leader, to restore it´s former glory..." (03.05.2009)

Za tento film dostal Mel Brooks Oscara za scénář. Není to ještě parodie, ale rozhodně vynikající satira. Gene Wilder a Zero Mostel hrají producenty, kterým hrozí, že budou nuceni zaplatit všechny strašné dluhy, a tak se rozhodnou způsobit krach své firmy - jedině tak se placení vyhnou. Zinscenují tedy nevkusem kypící muzikál o Adolfu Hitlerovi, pro jehož realizaci najmou nejhorší dostupné herce. Je to opravdu skvělá legrace, nenechte si to ujít! (20.02.2003)

První půlhodina je čistokrevný odpad. Málokdy vídané tlačení na pilu ve snaze přesvědčit diváka, že to, co se před ním odehrává, má být humor, je absolutně marné. Pak se ale všechno zlomí ve chvíli, kdy do příběhu vstoupí postava šíleného nácka-dramatika. Pointa je celkem lehce předvídatelná, ale film naštěstí dospěje ke konci bez návratu k úvodním trapárnám. Aspoň něco se tak podařilo zachránit. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1968. (01.10.2017)

První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu. Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/arbitrage-interview-male-deti-neznamy.html (02.03.2013)