Lepší svět

Tento Susannin film dostal Oscara. Pred Biutiful a Incendies a Kynodontas ... takže chápete moje rozčarovanie. Toto je totiž film, ktorý akoby vykradol všetky ostatné s podobnými príbehmi. Je tam toho veľa a zároveň nič. A pritom to písal Jensen. Šikana, vydieranie, nevera, klamstvá, slabosť a predovšetkým pomsta. Uznávam ale, že herci, všetci do jedného, hrali výborne. Lenže to niekedy na 5 hviezd nestačí. 3,5* (01.03.2016)

Zajímavý snímek dotýkající se historicky dlouhodobě řešeného, avšak pravděpodobně nevyřešitelného problému: Jak vzdorovat zlu?. Ústředními postavami tohoto krásně nasnímaného snímku jsou chlapci Elias a Christian, kteří tvoří jakousi "alianci pomsty" (Elias je obětí šikany a Christian nenávidí příkoří hájené nečinností). Třetí důležitou postavou je Eliasův otec, který je pojítkem mezi "běžným zlem" vyskytujícím se v typickém euroatlantickém světě, tj. šikanou, hulvátstvím, nesnášenlivostí, lží, agresivním pablbstvím a mezilidskou lhostejností, a "zobecněným zlem", které je zde modelováno konfliktem v nejmenované africké zemi. V dojemném příběhu obou chlapců může divák sledovat možné způsoby řešení zmíněného problému a současně se zamýšlet nad úlohou každého z nás ve světě zla, tj. jak se podílí na jeho tvorbě či naopak na jeho řešení; jak by sám řešil nastíněné situace.__ Lepší svět využívá typické prostředky filmů zacílených na diváckou většinu (není to "artový" film): Příběh je přímočarý bez nutnosti složitě domýšlet motivace postav a nelze si nevšimnout i určité hry s city, některým klišé (např.: Lékař mučený dilematem, zda léčit tyrana, nechce akceptovat smrt pacientky na operačním stole a dál zoufale provádí oživovací pokusy) či určité předvídatelnosti (viz ta věc s autem nebo ta věc se střechou sila...). Ovšem to, co považuju za drobné vady, se nijak neodráží na celkově velmi silném zážitku umocněném velmi dojemnými scénami (rozhodně ne kýčovitými).__ Nemyslím si, že by film končil happyendem. Tím skončí jedna konkrétní událost. Zlo, které se prolíná tímto filmem i životem samotným, nezmizí - Sadističtí vojáci budou dál rozřezávat těhotným ženám břicha (mimochodem: toto mi okamžitě připomnělo dokument Dětští vojáci z r. 2002, kde byla popisována stejná věc praktikovaná dětmi) a Lars si tu věc s autem také nenechá líbit... P.S.: Ono zmíněné pojítko mezi "běžným zlem" a "zobecněným zlem" je dobrým připomenutím toho, že zlo nepochází především ze symbolických postav jako byli např. AH či JVS, ale ze zcela obyčejných lidí, mezi kterými žijeme... (11.07.2011)

Umění nastavit idiotům tvář a zachovat si svoji čest nezvládá každý z nás. Ovšem i to nejde donekonečna, jak zjistíme v utečeneckém táboře kdesi v Africe. A pak je tu ta druhá skupina lidí, u kterých k rozdmýchání vášní stačí malá jiskřička, ze které ovšem může vyšlehnout ohromný plamen obracející se proti nim. (02.08.2013)

Prvú hodinu som mal dojem, že ide o film roka 2010, avšak akási nerozhodnosť, kam to celé nasmerovať a ako to ukončiť toto moje nadšenie tretia tretina rýchlo zmrazila. Keď sa dve postavy rozprávajú o tom, že o siedmej ráno v nedeľu nebude nikto vonku, tak hádajte ako to dopadne. No a čo na to svoje auto Lars, na ktorého sa pri rozuzlení úplne zabudlo, pričom práve on by to tuctové finále mohol poriadne okoreniť? Áno, myšlienkami Bier rozhodne boduje, aj paralelnými príbehmi, kde si jednoducho odvodíte, ako vlastne tie vojny začínajú. Lenže my vojny chceme, za chyby ich ako ľudstvo nepovažujeme, a tak nemôžeme ani hovoriť o neschopnosti poučenia sa z vlastných chýb. (10.08.2021)

Motivy viny, odpuštění nebo nenávisti si bere za své renomovaná dánská autorka Susanne Bier, která opět staví své izolované a v pasti lapené postavy před složité volby. Využívá k tomu dva zcela odlišné světy, uprchlický tábor v Africe a na první pohled zdánlivě klidné Dánsko. Zatímco v Africe se děje nevýslovné násilí praktický každý den, v Dánsku takové momenty vybleskují občas, ale s o to větším dopadem. Bohužel v druhé polovině snímku Bierová působí spíš jako manipulátorka bez ostřejších hran, neviděl jsem tentokrát takové skvostné pasáže jako třeba v případě Otevřených srdcí nebo Po svatbě, dialogy nejsou tak úderné, dilemata ohledně pozice násilí řeší postavy až příliš za diváka, kterému autorka stále víc podlézá – a to dobře asi není.. 70% (26.04.2011)