Kvůli mně přestane (E08)

Televizní inscenace staršího data, ale s tématem, který osloví i dnes. Stokrát vyslovená klišé, že už konečně přestane, naprosto nekritičtí rodiče, hlavně matka, která by již měla vědět jak to chodí, když žila s alkoholikem. Možná je hra trošku až moc ukázková, lehce přitažená za vlasy. Ale proč ne. Asi je to také dost rozvleklé, pomalé. Ale autoři si dali opravdu hodně záležet, aby se ve snímku objevily téměř všechny hlavní rysy závislosti na alkoholu...po prvním napití dokonalá ztráta kontroly, schovávání flašek za prádlem, pití s kamarády v hospodě, pivo není alkohol, dám si opravdu poslední, už jsem přestal a není to těžké a vůbec nemám chuť! atd. No, tento mladý muž má ještě dlouhou cestu než si uvědomí co se děje, pokud si to uvědomí.Ale ten craving, když vidí pít stěhováka u nich doma! Avšak chlapík narazil na nesprávnou partii, která již má značnš přecitlivělé anténky na problémové pití po zkušenostech s otcem, tak opravdu reaguje na jedno pivo jakoby si šlehl heroin. Otec Martiny jako zasloužilý piják je ve své roli naprosto kouzelný. Nemám námitek proti tomuto filmu, ale bohužel již nemá přílišnou výpovědní hodnotu pro současnou generaci, která vyžaduje svižnější děj. Já si naopak ráda zavzpomínám na staré socialistické snímky s takovou tou škrobenou a zpomalenou atmosférou. (16.02.2013)

"Já tě mám tak hrozně ráda, že jsi s tím přestal." Notorik a nána pitomá sice nejsou zcela ideálním párem pro plození potomků, leč naprosto běžným. To je trošku smutné, ale tady jde o alkoholismus, tak to beru vážně. Mě prostě nejvíc pobavilo, když si Martina uvědomila, že je příliš málo tekutá na to, aby byla pro Jardu číslo 1. Já jsem tedy abstinent, ale kdybych měl doma hloupou stíhačka, tak bych s Jardou na jedno či dvě pětipiva každý večer zašel. (07.12.2016)

Celkem věrně zachyceny počátky alkoholismu u 18letého Jardy. Jeho milá Martina má ale otce těžkého alkoholika, tak je na každé Jardovo pití velmi alergická. Následují sliby, sliby a sliby a Jarda pořád selhává. Do věci se vloží jeho rodiče, kteří se ho snaží zachránit všemi možnými způsoby. Po dobrém i po zlém. Jenže Jarda má kamarády z práce, a na těch mu záleží mnohem víc. (04.05.2020)

Musím konstatovat, že jediný, kdo se choval pochopitelně, byl otec alkoholik. Ostatní pohádkové bytosti se chovaly spíše jako přirození. Naprosto vše chápající Augusta, Roden obklopený opičí láskou rodičů-dohazovačů, bandou pivních kámošů, jejichž jediným cílem je svést ho na scestí, a Cibulkovou štítící se alkoholu tak, že by se raději nechala popravit, než by požila byť jen hlt. Všemu nasazuje korunu Hadrbolcová, která sice chce pro dceru asi to nejlepší, ale vždy udělá spíše opak. (09.02.2013)

Příběh by se měl spíš jmenovat Kvůli mně nepřestane, protože Martina (Vilma Cibulková) přes veškerou naivitu svých osmnácti let tak nějak tuší, že Jarda (Karel Roden) je na alkoholu závislý podobně jako Martinin otec (skvěle ztvárněný Janem Teplým). Nadčasový příběh, který by klidně mohl být součástí cyklu Soukromé pasti, doplácí na rozvláčný scénář. Přes výborné herecké obsazení jsou herci chvílemi statičtí - jako by měl snímek sloužit při nějaké terapeutické instruktáži a vybízet k otázkám, kdo všechno chyboval. Nepochopitelní Jardovi rodiče (opravdu netušili, že mají doma notorika?), nemožná Martinina matka (její rady byly opravdu nad zlato...). Jarda sám je kombinací alkoholika a hlupáka, protože se nechá ovlivnit partou trotlů v hospodě - zaujme role Pavla Vítka. Překvapivě nejnormálnější je postava Karkla Vacka (Karel Augusta) - přítel Martininy matky, prostřednictvím něhož se odehraje alespoň zdařilá pointa. I role lékaře (Jan Přeučil) obstojí. "Nelžete hlavně sobě. K abstinování je třeba rozum a pevná vůle," radí Jardovi. A ten Jardův pohled na řemeslníka, který si dává panáka, dokazuje, že už ve dvaceti Roden zvládl zahrát přesvědčivě. (29.01.2010)