Něco jako komedie

Mladý nezkušený teenager má v hlavě velký zmatek a tak se rozhodně raději preventivně zajít do psychiatrické léčebny a vyřešit si to v hlavě. Mezi samými blázny nalézá silnou komunitu, která je svým způsobem snaží vyrovnat se svými problémy. Přes veškeré city ke své kamarádce přichází na to, že trochu přestřelil a naváže nový vztah se slečnou z psychiatrického oddělení.. Skvělé obsazení a zpracování. (13.04.2012)

Takovéhle filmy moc nemusím. Možná i díky tomu, že si v životě, i přes posranost dnešní doby, dokážu najít sám (drobné) radosti, takže nepotřebuju filmy, které mi sdělují, že je pro co žít. Pokud tedy nemáte deprese a/nebo se nechcete zabít jako aktéři Něčeho jako komedie, tak to pro vás bude podobně zbytečný film jako pro mne... 60% (07.12.2017)

Tohle se dalo. A to tak, že hodně... chtěl jsem vidět jenom další film s Galifianakisem, ale dostal jsem něco víc... přiznávám, že hlavní hrdina je asi tak sympatickej, jako představa péra ve včelim úlu a některý situace byly řešený podle knížky: 1000 a jedno klišé z filmového světa, ale who gives a fuck? Pokud chcete vidět toho fousatýho špeka z Pařby ve vážnější roli a nejsou vám cizí psychický choroby.. jenom do toho:) (02.08.2011)

Nebýt Zacha Galifianakise, stál by film za úplné hovno, takhle alespoň svojí charismatičností a přirozeným citem pro humor drží některé pasáže snímku nad vodou. Horší je to s hlavním hrdinou, i když on se Keir Gilchrist i celkem snaží. Veškerý jeho výkon sráží do kolen neuvěřitelně stupidní zápletka. Nezlobte se na mě, ale film, kde se hlavní, zoufalý hrdina nechá zavřít do blázince, kde potká krásnou a optimistickou dívku (typická sebevražedkyně:)) a tím najde lásku a sám sebe, nemůže být v červených číslech. (14.10.2011)

Nevýrazné drama o teenagerovi, který má na chvíli pocit, že dospívání už nezvládne a na tu chvíli ho k sobě přichýlí státní psychiatrická léčebna. Za pět dní se chlapec vypořádá s depresemi, potká nakrátko přítele v dospělém pacientovi a najde lásku. Film ozvláštňují pestrobarevné pasáže chlapcových představ. Slabý příběh a zbytečné postavy, které se v ději jenom mihnou nebo v něm vysloveně překáží, jako například terapeut, který mladíka uvede na oddělení, pak se zbůhdarma vyskytuje v pár záběrech a nakonec se s ním rozloučí, se slovy, že mu bude chybět. A to jako proč, když si řekli jen „Ahoj“ a „Nashle?“. Závěrečný večírek, kde všichni vesele tančí, završil zbytečný film ještě klišoidní tečkou. (18.01.2016)