Něco jako komedie

V súčasnosti je mladý človek vystavený väčšiemu vplyvu stresových situácií, než ako tomu bolo za čias našich rodičov. Možnosti, ktoré sa vo svete otvorili sú ako pasti, ktorých jedinou úlohou je zmiasť a zneistiť. Craig prežíva niečo podobné. Pocity úzkosti, depresie sa u neho prejavujú častejšie ako by sa mu páčilo a pomyslenie na samovraždu nedokáže už niekoľko týždňov dostať zo svojej hlavy. Tak príde na psychiatriu a žiada aby ho vyliečili. Film je príjemnou tragikomédiou zo života ľudí, ktorých reálny svet udupal a ktorý sa nevedia, alebo nemôžu znova postaviť na nohy. Craig ako inteligentný mladý človek, ktorý sa zaujíma sa stáva pozorovateľom rôznych osudov, s ktorých sú pre neho niektoré dôležitejšie ako ostatné. Za veľmi krátky čas si dokáže nielenže vybudovať na psychiatrií autoritu, ale aj spoznať spriaznenú dušu a postaviť sa na vlastné nohy a čeliť priamej konfrontácií so svetom. Viem, znie to jednoducho a predvídateľne a ja to tu ani nemienim vyvracať. Boden a Fleck si ale každopádne zaslúžia niekoľko mojich úctivých slov, pretože pri ich filme som sa bavil. Vyvarovali sa patetickosti, do ktorej to mohlo každou sekundou skĺznuť a aj trápnosti. Scény sú pospájané v dokonalej súhre a vytvárajú príjemnú, uvoľnenú atmosféru, ktorá sa nesie celým filmom. Na tom majú veľkú zásluhu aj pacienti psychiatrickej liečebne, ktorý boli vtipný a uveriteľný. Hlavne Galiafianakis, ktorý predviedol jednu z vážnejších svojich postáv a ktorá mu kupodivu veľmi sedela. Priemerný príbeh, v nadpriemernom spracovaní. (16.10.2011)

Tohle se dalo. A to tak, že hodně... chtěl jsem vidět jenom další film s Galifianakisem, ale dostal jsem něco víc... přiznávám, že hlavní hrdina je asi tak sympatickej, jako představa péra ve včelim úlu a některý situace byly řešený podle knížky: 1000 a jedno klišé z filmového světa, ale who gives a fuck? Pokud chcete vidět toho fousatýho špeka z Pařby ve vážnější roli a nejsou vám cizí psychický choroby.. jenom do toho:) (02.08.2011)

Well, this wasn't funny at all. Spíš mi to přišlo jako drama o klukovi, kterej propadá depresím a chce spáchat sebevraždu a tak se nechá na pár dní zavřít do "Blázince" a tam se toho jako zázrakem zbaví a i když tvrdí, že ještě neni v pohodě, mě teda příjde, že jo. A přišlo mi, že příběh Bobbyho byl docela slušně rozjetý a nakonec to tam nebylo vyřešený. Ale bylo to v podstatě to co jsem očekávala, že to bude. Takovej průměr, 3* (31.07.2011)

Zápory: Docela trapné, nesympatická hl. postava v podání K. Gilchrista, který neumí hrát a vyjadřovat emoce, prostě tam jen je; hodně nudných pasáží, kdy jsem měl chuť posunout film o něco kupředu, trapná moudra, hodně klišé. Klady: Emma Roberts, občas zajímavé nápady a obrazy (kupříkladu pěvecké vystoupení/ztvárnění hitu od Queens), pár lepších momentů; Emma Roberts (abych zdůraznil, jak moc prozářila tenhle průměrňák, uvádím ji podruhé). Celkově 50%, spíš podprůměr. Já už to vidět podruhé určitě nechci, ostatním to příliš nedoporučuji, snad jen fanouškům Emmy R :-) (08.01.2014)

Jo, dneska bych tomu dal pět, ať si říká kdo chce co chce. Někdy se mi zdá, že uměním je i vidět správný film ve správný čas. A to se mi s It's Kind of a Funny Story povedlo a od toho tady filmy jsou. Jako celek to pro mě fungovalo - kreslený vložky, Vanilla Ice song a lá 2011, dialogy, tempo... Plus fantastický výkon pro mě zcela neznámého Keira Gilchrista (*1992), kterému role skvěle sedla. Thumbs up. Favourite quote: "Instead of trying to trace maps of Manhattan, why dont you just make up your own maps, of imaginary places." (07.10.2011)