Něco jako komedie

Takový den otevřených dveří v blázinci i s delegátem (nepovedený klon Keanu Reevese), který nás krom svých bolístek, co trápí každého druhého adolescenta, seznamuje s chorobopisy spolunocležníků, vstřebává jejich životní moudra a balí neteř Julie Roberts - vše se záměrem oduševnělé osvěty, ale bohužel i s dávkou hypnotik... (05.08.2013)

Něco jako komedie rozhodně není něco jako komedie, tohle je prostě příběh, možná v jádru lehce dramatický, ale v zásadě to je příběh jednoho kluka, který trochu postrádá emoce (ten příběh). Vidět Galifianakise v roli ve které neaplikuje svůj lehce fekální humor je nezvyklé a skoro až nepřirozené. Jedná se o celkem příjemný film, který se špetkou emocí a humoru navíc mohl být jednou z nejlepších komedií roku. (07.02.2012)

Všichni jsme blázni, co mívaj deprese a milujou telefonování, pizzu a Boba Dylana. Nějak mi tahle bláznivá verze psychiatrický léčebny nesedla. Herci jsou úžasní, o tom žádná (Zach G. a Viola D.), ale ten hlavní týpek, co čeká, že za ním všechno přijde, mi byl nesympatickej. Jak role, tak herec. Film je snímek s dobrym poselstvím, ale dost průměrnou formou. Takovou - jednoduchou, jasnou a hlavně očekávatelnou. Ne že by to bylo špatný, ale zřejmě si tenhle snímek dlouho pamatovat nebudu. (03.04.2012)

Bože těch prvních dvacet-třicet minut! Přesně jak když člověk s náznakem úsměvu čeká na vtip a okamžiky očekávání střídají okamžiky zklamání (tímto vyjadřuju dík, že nám cimrmani vymysleli tenhle geniální obrat). Hlavní postava taky ze začátku nepůsobí zrovna jako ten druh chudáčka/sympaťáka. Ale po skončení byl dojem spíš pozitivní. Konec docela naladí a pozvedne, postavy se časem stanou zábavnějšíma, opravdovějšíma a trocha toho vtipu se najde (pro mě scéna, jak si Egypťan na konci trsnul). Kdo chce vidět, jak asi vypadá umírněný projev Zacha Galifianakise, aniž by pronášel fekální proslovy nebo něco fekálního prováděl, má jedinečnou příležitost (jo, celkem milý překvapení). Doporučila bych to asi těm, co nechtěj vidět nic moc vážnýho, ale takovej klidovej film s pár fajn momentama. Na druhý zhlédnutí bych to ale neviděla. (29.01.2012)

Trochu jsem se musela nutit k dokoukávání, nijak výrazně mě neoslovily herecké výkony, ani žádné kultovní hlášky se nekonaly, děj to nemá téměř žádný, ale stejně se mi to celkem líbilo a název tomu vlastně odpovídá-vtipné je to jen místy a trochu. Taková odpočinková úsměvná záležitost z psychiatrické léčebny, kde vlastně nejde o žádné drama, ani komedii. Těžko se takový film zařazuje, ale oceňuju originální nápad-hlavně tedy prostředí.S hlavním hrdinou jsem občas soucítila (ony i ty malicherné problémy někdy člověku vážně zatopí),líbila se mi postava Bobbyho,který je tak trochu nejchytřejším z celé "psycho"rodinky, jinak byli zajímaví i Muqtada, který nikdy nevylézal z pokoje nebo Noelle se sebevražednými sklony. Režisér nijak netlačil na pilu,takže se žádných sociopatických výlevů nedočkáme, bohužel by to chtělo přibrat trochu toho humoru nebo naopak dramatu,takhle film neví,čím být.Ale určitě se jedná o zajímavý film.. (06.03.2012)