There Be Dragons

Ukázkový příklad jak špatně může dopadnout mnohonárodnostní produkce. Film s nádherným půdorysem, který ukazuje smíření národa na obraze jedné rodiny, který mohl ukázat krutost a nesmyslnost války a krásu lidského humanismu. Celý potenciál je zabitý nudným a rutinním úvodem, jenž kdyby byl zkrácen ze 40 minut na 2, řekne vše a nezdržuje, mohlo se pak věnovat více času i soustředění válečným událostem, jenž jsou hodně epizodní, nevyrovnané (dočkáme scén a dialogů alá jihoamerická telenovela) a bez koulí. Film také zabíjí angličtina, hergot, španělský národní epos si představuji v jejich jazyce a s jejich slavnými herci a ne se 4. ligou z holywoodu a pár evropskými herci. Navíc za 36 mega má Joffé dost odfláklou výpravu, kdyby u filmu nebyly popisky, mohlo to být klidně v Itálii, jak se mu nedaří pracovat s atmosférou. Snad jen Charlie Cox sahá nadprůměr.¨ V občanské válce většinou není žádná strana ta správná a rozhodně nikdo není bez viny a všichni do jednoho trpí jejími následky... 40% (26.12.2011)

Barbastro ve Španělsku. Městečko v Aragonii, městečko v mnou tolik milovaném Španělsku. Městečko, bohaté na pohnuté osudy. Právě zde se na samém počátku Španělské občanské války odehrál jeden z nejbrutálnějších masakrů duchovních i laických křesťanů. Mimo jiné je i rodištěm katolického kněze Josemarii Escrivary, zakladatele hnutí Opus Dei – jemu, jeho cestě ke službě Bohu, ke kněžství a jeho pojetí služby Bohu, je věnován tento snímek. Jako jiné snímky o Španělské občanské válce užívá formu retrospektivy. Syn prostřednictvím otce, který byl dětským přítelem budoucího kněze Josemarii Escrivary, proniká do atmosféry válečných let, do osudů svého otce a osudů jeho přítele. V podstatě sledujeme osudy tří lidí. Chlapce, který si vybere kněžství, cestu pomoci bližním, zahrnující i nelehký úkol pochopit a odpustit těm, kteří za své krédo zvolili nenávist a násilí. Budeme svědky napadání jeho osoby, jen z důvodu, že je „kněz“ (a tedy automaticky „buržoust“), svědky nezbytného skrývání se před rudými milicemi, jeho očima sledujeme vraždu kněze a jsme svědky odpuštění – to když varuje své spolubratry před pocity zášti vůči levičákům, před tendencí nepokládat je za lidi, ale za „svinské bestie“. (Nepokládat levičáky za „svinské bestie“ je rozhodně těžké.) Chlapce, který si vybere světskou cestu, cestu boje a cestu pomsty, pomsty vůči všem těm, kteří způsobili smrt jeho otce (jak on věří) a kteří ničí Španělskou zemi (to je ovšem fakt). Jeho osud bude jistým způsobem těžší – o onu nenávist, to on si ponese rány z války, kdy působil jako vyzvědač mezi rudými, do konce života. A konečně chlapce, který již válku nezažil, ale její stín jej také ohrozí. Snímek je z těch na něž se lze podívat znovu. Nedal by se ovšem nazvat životopisným, z osudů později svatořečeného Josemarii Escrivary se nedozvídáme o moc více, než nabídnou i základní informační zdroje. Oceňuji podání dusivého ovzduší občanské války, kdy jsou hranice mezi lidmi zřetelné a takřka nepřekonatelné. (13.01.2021)

Nuda, hrozná nuda. První hodina je přímo ubíjející, že jsem u toho skoro usnul. A nejhorší na tom je, že je úplně nineříkající, nemá to vůbec tu výkladovou váhu, kterou by to mělo být. Asi je to tím pohledem víry a boha, protože tato problematika je mně naprosto vzdálená, takže jako neznaboh jsem se s tím vůbec neztotožňoval. Potenciál to mělo velkej, události občanských válek jsou dobrá studnice nápadů, ale ne v tomhle filmu. (23.11.2015)

Film se na první pohled tváří jako životopis zakladatele Opus Dei, ale ve skutečnosti staví "hlavního" hrdinu na druhou kolej a rozehrává úplně jiný příběh. V praxi to vypadá tak, že v momentě, kdy už si říkáte: "Tak, teď už se konečně budeme věnovat Josemariovu životu a dozvíme se, jak to s ním bylo dál," přijde střih a do popředí se dostává příběh "vedlejší" postavy a jeho syna, který snad původně měl dát příběhu rámec a větší hloubku. Jsme tak svědky jakéhosi propletení dvou velice odlišných historických filmů, z nichž ani jeden nedostane dostatek prostoru, protože na to zkrátka nemají potřebný čas. Možná by bylo zajímavé rozdělit film podle těch dvou příběhů a podívat se na ně nezávisle. Není to špatný film, ale jako životopis to na celé čáře projelo a nebýt na začátku a na konci text týkající se Josemaria, asi byste se ptali, proč do toho válečného filmu cpou příběh kněze. (Btw. Tohle že má na svědomí člověk, který natočil dechberoucí Misii? No, ani zázraky se nedějí na požádání...) (17.05.2015)

Takže po shlédnutí tohoto jsem mírně zkoprnělá, užaslá a místy zasněná. Zasněná proto, že mě samozřejmě jako ženu okouzluje Charlie Cox svým hnědojantarovým pohledem. Zasněná také proto, že si má starodávná duše libuje v příbězích, kde kněz, popřípadě nějaký jiný dobrý člověk, rozdá vše, co má, potřebným a chodí po světě bez ničeho, v děravých botách, skoro bos. Užaslá, jak moc je tento příběh silný, přesto, že se ve skutečnosti asi neodehrál právě přesně takhle. Výborný scénář. Výborný Wes Bentley! A zase krásná kamera, hezké barvy. Jo a supr muzika! No a zkoprnělá jsem kvůli Opus Dei, neb dumám o možnosti, že režisér a scénárista v jedné osobě možná chtěl ukázat člověčí, lidskou, pokornou a zranitelnou tvář zakladatele Opusu, této pro mnohé znepokojivé, kontroverzní, přesto (nebo právě proto?) Janem Pavlem II. ustanovené osobní prelatury katolické církve. To je složitá věta a těžká otázka, ale nechám jí tady….:), podumejte. Každopádně, je to příběh o lidské slabosti, síle, krutosti, tuposti, nenávisti, odpovědnosti a odpuštění. Dávám mu za pět. PS: to je stejně super, že tady je za pět nejlepšíííí. (29.04.2015)