Milosrdné lži

Guillaume Canet Milosrdné lži nazval filmem svého života. Ve scénáři popsal nejednu scénu, kterou zažil, do hlavních rolí obsadil lidi jemu srdci nejbližší (také jim party po obsazení zčásti přepsal na míru) a promítnul tak jejich skutečné vzájemné vztahy na plátno, a také to celé zrežíroval. Jeho opravdové city se ovšem tak trochu staly kamenem úrazu snímku. Canet totiž pro lásku a obdiv k lidem na plátně někdy zapomíná na občasnou nutnost scénu střihnout a popojet v ději o kousek dál, a to nemluvím o tendenci se opakovat. Film tak narostl do pro mě jen stěží snesitelné délky dvou a půl hodiny, a ano, musela jsem se na něj podívat nadvakrát. Délka je ale v zásadě jedinou výtkou, kterou mám, a to, že ze snímku vzájemná láska a úcta vyzařuje je nakonec i jeho největší devízou. Podle mě film svého života Canet opravdu natočil. P.S: Pozitivně hodnotím výborný soundtrack, s Maximem Nuccim (hudebník Franck), frontmanem skupiny Yodelice, si Marion Cotillard zazpívala i na jeho albu. (23.11.2013)

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) (11.04.2012)

Námět, obsazení i režisér znějí opravdu sympaticky. Jenže výsledné dílko nemá až takové kvality. Herecké obsazení je luxusní Cluzet (novodobý hit Intouchables), Dujardin (čerstvý držitel Oscara) a také Marion Cotillard, kterou rozhodně nemusím nijak dlouze představovat. Jenže dohromady to nějak nefunguje. Vypadá to až strašně moc televizně a lacině. Jako levná italská či německá telenovela na nedělní dopoledne. To všechno ještě podtrhává hodně brutální dvou a půl hodinová stopáž. (06.04.2012)

Když se chce, tak to jde aneb Frantíci vždycky uměli nejlíp. Hořkosladká komedie s bezva mňůzik a nepřehlédnutelným jižanským šmrncem. Troufám si tvrdit, že název filmu je dost zavádějící - těch lží bylo prachbídně málo. Trošku (velká) škoda, že oscarový herec Jean Dujardin měl roli neroli (fuj a fuj a fuj). 80% (13.07.2012)

Kdo chce, tak si v té olbřímí stopáži najde pětihvězdičkovou záležitost. Jen se musí obrnit trpělivostí a přežít Canetovu úchylku na nadužívání songů (v jeho mysli pravděpodobně náladotvorných), které do toho cpe co deset minut a zásadně je nechá zahrát celé. A přitom nic nikam neposouvají. Ano jsou zbytečné a ano zabírají (ne)pěkných pár desítek minut; a ne ani navzdory otravnosti celkový dojem zkazit nedokáží. (15.09.2013)