Reklama

Reklama

Jeden ze skupinky přátel středního věku se ocitá po nehodě v nemocnici. Navzdory této události se jeho blízcí rozhodnou vyjet na tradiční, každoroční společnou dovolenou na pláži nedaleko Bordeaux. Jejich vztahy, přesvědčení, pocity viny i přátelství jsou v zápětí podrobeny těžké zkoušce. A nejen proto, že k sobě nebyli vždy zcela upřímní, jsou nakonec nuceni přiznat se k několika více či méně Milosrdným lžím. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (100)

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Propletenec vzájemných vztahů nesourodé party dlouholetých přátel poskytl celkem dost zajímavou sondu do našeho současného světa, vnímání (přátelství, lásky, rodiny), hodnot a priorit. Za mě jsou tu jednoznačnými tahouny François Cluzet, Marion Cotillard a Benoît Magimel, jen se dívat a užívat si je, stálo za to.. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Herecké obsazení výtečné - sešla se zde elita současné francouzské kinematografie. Ovšem jak vidno, bohužel to nestačí. Dialogy postav jsou nesnesitelné a šustí papírem. Ždímání emocí a slz je příliš okaté. Příběh kamarádů je natolik vyumělkovaný a peripetie vycházejí z klišoidních jednání. Je to škoda, s takovým hereckým obsazením se mohlo udělat hodně, ale neudělalo. Z některých scén je divákovi až stydno, jak jsou čitelné a předvídatelné. Závěrem nutno dodat, že stopáž byla opravdu přepálená, zbytečně.. ()

Reklama

lennyd 

všechny recenze uživatele

Celá parta se jako každý rok chystá na dovolenou k moři na východ Francie. Přípravy ale naruší nemilá událost - jeden z nich, Ludo, je těžce zraněn při autonehodě. Zbytek party řeší zda dovolenou zrušit, přesunout na později či co. Nakonec se shodnou, že v tento okamžik Ludovi nemohou pomoci, a k moři společně odjedou. Tato dovolená ale bude rozhodně ta, na kterou nikdy nezapomenou... Když jsem se asi po dvaceti minutách filmu podíval, že mne čekají ještě více než dvě hodiny, zježily se mi vlasy hrůzou. Říkal jsem si - tohleto ne-e. Ale postupem času jsem jak filmu, tak i celé partě přicházel na chuť, a ke konci jsem měl dojem jako bych je znal odjakživa. Někdo může namítat, že se většina z nich chovala jak sebestřední bastardi, ale nechováme se sami taky tak? Spousta více či méně milosrdných lží nás provází dennodenně - a kdo říká že ne, ať hodí kamenem (nebo jak se to říká). Každopádně se mi na film moc docela dobře koukalo, jen samotný závěr (ač jsem jej - bohužel - dle textu distributora - očekával) mi moc neseděl. Fakt jsem moc chtěl aby tento film skončil nějak hezky. Fakt jo.. ()

plechulka 

všechny recenze uživatele

Mám ráda tenhle typ filmů, do kterých se člověk může ponořit a nechat plynout čas a přitom se seznamovat s jednotlivými hrdiny (většinou spíš "hrdiny") a jejich příběhy a poklesky.... A zbaběle se přiznávám, že bych také chtěla mít za kamaráda hoteliéra, který mne každý rok v létě nabídne své pohostinství na jihu Francie! ()

mat.ilda 

všechny recenze uživatele

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) ()

Galerie (52)

Zajímavosti (8)

  • Režisér vybíral představitele rolí mimo jiné také podle toho, zda se jednotlivé osoby navzájem znají, což měla být záruka toho, že to mezi mini bude "fungovat". (cleir)
  • Prvý zostrih filmu trval štyri hodiny. (Arsenal83)
  • Scenár vznikal päť mesiacov. (Arsenal83)

Reklama

Reklama