Režie:
George ClooneyKamera:
Phedon PapamichaelHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Ryan Gosling, George Clooney, Marisa Tomei, Evan Rachel Wood, Paul Giamatti, Philip Seymour Hoffman, Max Minghella, Jeffrey Wright, Michael Mantell (více)Obsahy(2)
Stephen Meyers (Ryan Gosling) je mladý idealista, který je skvělý v komunikaci s lidmi, je druhým mužem ve vedení prezidentské kampaně guvernéra Mika Morrise. Kromě toho opravdu věří tomu, co dělá.. Uprostřed primárek v Ohiu požádá vedoucí kampaně Morrisova protivníka Meyerse o schůzku a nabídne mu práci. Má pomoct v kampani pro třetího muže, senátora ze severní Karolíny. Do hry vstupuje i mladá praktikantka. Stephen je asi příliš důvěřivý a zákulisní intriky jsou mu cizí. Stane se obětí kariéry, anebo zvítězí ctnost? (JOJ Cinema)
(více)Videa (7)
Recenze (694)
Ryan Gosling zažívá neuvěřitelný rok, je to právě on, kdo The Ides of March silně táhne kupředu. I ten výborný George Clooney mu tady dělá spíše druhé housle. I přes vynikajícího Goslinga jsem však čekala více. První polovinu jsem měla strach, že půjde o klasické politické drama, ve kterém se budou vést dlouhé a odborné politické dialogy, které ale divák, který se až tak politice nevěnuje, zapomene už po pěti minutách. Po určitém zvratu film začne nabírat na obrátkách a postavy, kterým z počátku fandíte, se zcela promění a začnou chodit přes mrtvoly. Scénář, režie, herci, to všechno je naprosto v pohodě, přesto mě však film vůbec nepohltil. Snaží se toho říct hodně, jenže řekne jen to, že politika je špína, ale to přece všichni víme. Velmi nejisté 4*. ()
v prvej polovici sa cudujete, ze kde su tie vsetky reci o tom, aka je politika tvrda a je len pre bezchrbtakov, ale v druhej polovici dostanete presne to, co od politiky cakate. Z dvoch miluckych chutnuckych ludi sa razom stanu bezcharakterne bestie, ktore si idu presne, to znamena cez mrtvoly, za svojim cielom. A ano, o tom je politika. Dlho mi tu chybal dobry politicky filmik, uz od cias skveleho serialu West Wing. Som rada, ze som sa dockala. Ustredne trio, plus Rachel boli vyborni, dialogy absolutne skvele a hudba takisto nezaostava. ()
George Clooney opět ukázal že umí a to jak před tak za kamerou. Nemám jediný problém si jej představit jako prezidentského kandidáta. Ten chlap to prostě s lidma umí. Tady navíc k sobě získal objev roku 2011 Ryana Goslinga. Je s podivem jak si tento ještě donedávna ne moc výrazný herec dokázal ukrást v posledním roce všechny filmy v nichž se objevil jen pro sebe. Den zrady se rozhodně moc líbil. Zákulisní praktiky, špinavé dohody a v neposlední řadě pomstychtivost dokáží solidně zamíchat kartama. Více filmů s takto zajímavým scénářem. ()
Politické ťahanice, intrigy a špinavé hry tých, ktorí ťahajú za nitky. Skvelý scenár, pod ktorý sa podpísali ostrieľaní parťáci a ktorí premietli na plátno herci s vyšperkovanými výkonmi. Mal som pocit, že aj posledný komparzista hral akoby mal vo filmu hlavnú rolu. Túto tému, s tak nadupanými hercami a s tak neskutočnou gradáciou deja, by som dokázal pozerať ešte hodinu navyše. A i keď je to miestami trošku prekombinované, tak to bolo vcelku uveriteľné. Samozrejme, že to nie je typická mainstreamovka a som rád, že podobné fajnotky ešte stále vznikajú a že sa pod ne radi podpisujú také zvučné mená. 80%. ()
Vnímat Den zrady pouze jako politické drama par excellence, jako jeden z mnoha těch sžíravě kritických filmů, které analyzují mocenské mechanismy v zákulisí politického veletoče, to je přece veliká škoda, to se člověk o mnohé zbytečně ochuzuje. Jako jsme každý nějaký v rovině osobní a jako se každý nějak jevíme svému okolí, nějak se jevit toužíme, čemuž posléze uzpůsobujeme svůj - moderním slovníkem vyjádřeno - mediální obraz, tak i Den zrady má dvě pomyslné tváře či fasety, totiž privátní (osobní, tudíž nejednoznačnou) a politickou (obecnou, tudíž vystavenou), dvě tváře, o kterých, jak už napovídá povedený plakát, také v jistém smyslu vypráví, pojednává. <> <> Ústředním tématem snímku tedy, jak soudím, není politická pleticha, to by snad bylo příliš průhledné a prvoplánové, nýbrž cosi mnohem abstraktnějšího (a přesto jaksi naléhavějšího), totiž otřesení daného smyslu, ztráta důvěry v ideály, jež jsme považovali za neotřesitelné, pevné ve svých postojích; budu-li prozaičtější, pro někoho možná střet idealismu s pragmatismem. Postava George Clooneyho, již od počátku nápadně upozaděná, není ničím jiným (viděno Meyersovýma očima) než právě tímto Ideálem, pouhou abstrakcí, konstruktem. Guvernér-ideál, slibující dalekosáhlé společenské změny, lepší svět, (nejen) rétorickou utopii, guvernér-ideál, k němuž poradce Meyers upíná své naděje, do nějž projikuje svou víru, svá očekávání. Ideál však zklamává, lépe řečeno, ukáže se, že za přívětivou politickou maskou se ukrývá „obyčejný“ člověk, morálně relativní charakter. V oné nesmírně klíčové chvíli je smysl Meyersova počínání od základů otřesen, všechny jistoty se mu rázem obracejí vniveč, berou za své, pojednou je postaven před volbu, jak s touto ryze negativní, přesto však zcela zásadně prospěšnou, zkušeností naloží, jakým směrem se budou ubírat jeho kroky, nyní, když nahlédl za iluzivní oponu, jež byla spřádána kolem jeho "naivního" zraku. Zkrátka, zda v krizi otřesného okamžiku zahlédne možnost upevnění v nové, reflektované, smysluplné perspektivě, zda se tedy posune dále, aniž by jednak ztratil smysl úplně, jednak morálně poklesl, nebo naopak propadne tomu nejhrubšímu nihilismu, nakazí se cynismem druhých, stane se dalším z nenasytných vlků, jimiž pohrdal. (Možná že jedna z nejožehavějších politických otázek zní: Je přípustné dopouštět se jistých morálních ústupků, abych se přiblížil proklamovaným slibům?) Nabízí se tedy otázka, z mého pohledu nesmírně zajímavá, natolik (a zda vůbec) je možno najít vyjednání mezi již zmíněnou rovinou osobní, o níž víme, že zdaleka nenaplňuje vysněný ideál a rovinou veřejnou, politickou, která však může vykazovat zcela opačné charakteristiky. Jak vnímat toho, o kom vím, že zdaleka není morálně bezúhonný, že kupříkladu není spravedlivý otec či manžel, ačkoli navenek vykonává (nebo alespoň) deklamuje zásady a principy, jež je hodno následovat? Jak vnímat, abych byl konkrétní, Heideggerovo dílo ve světle filosofova lidského pochybení? Mohu vůbec činy jakékoli problematické osoby jednoznačně odsoudit a zavrhnout, když neznám její nejniternější pohnutky, nakonec možná dobré, míněné v dobré víře? <> <> Člověk, jak říká Jan Patočka, nemůže žít beze smyslu, nemůže žít v "jistotě nesmyslnosti". Stejně jako tento velký český myslitel jsem stále více přesvědčen o tom, že je-li nějaký celkový smysl možný, musí nutně existovat mimo nás; jako věčné, neuchopitelné tajemství. A právě takový je smysl ideálního, právě takový je smysl božského. Být nedosažitelné, věčně na dosah natahující se ruky, aby o něj mohlo být usilováno, aby stálo za to o něj usilovat, neboť smysluplnost všeho konání je právě v tomto usilování, v tomto pohybu, v této stále se obnovující snaze o život vedený v pravdě. Zkušenost ztráty smyslu, v níž se nabízí šance uvidět jinak, nově a snad také lépe, je proto nutno brát se vší vážností. Budiž toho rozuzlení Dne zrady dobrým příkladem. () (méně) (více)
Galerie (97)
Zajímavosti (20)
- Roli Paula Zary měl původně ztvárnit Brad Pitt, později jej ale nahradil Philip Seymour Hoffman. (oje)
- Na rozdiel od filmu je Ryan Gosling v skutočnosti od herečky Evan Rachel Wood starší o necelých 7 rokov. (MikaelSVK)
- Marisa Tomei a Ryan Gosling se spolu objevili již ve snímku s názvem Bláznivá zatracená láska (2011). (Chris Masters)
Reklama