Děti moje

Opět film, který mě utvrdil že letošní nominace Oscarů nebyla nikterak oslnivá. Alexander Payne u mě rozhodně více zabodoval Bokovkou. George Clooney rozhodně dokazuje jak skvělým hercem dokáže být. Je bez debat že Děti moje mají své sdělení a svou hloubku. Ale místy jsem dost nepříjemně při jeho sledování poposedával. Chybělo mi více napínavějších scén. Trošku více tahu na bránu. Jinak zrežírováno a zahráno je to bez debat skvěle. (16.03.2012)

Skákal pes přes oves přes zelenou louku......Říkáte si, že jsem se definitivně pomátl?! To již dávno, nicméně tímto jsem chtěl pouze říci (poukázat na to), že to, co je milé a hodno obdivu u 4 letého děcka, působí (jemně řečeno) poněkud rozpačitě u renomovaného herce (režiséra). The Descendants jsou dalším potvrzením (si) faktu, že tato (apod. témata) za velkou louži nepatří, čti neumí je (všechna čest všem vyjímkám). Chtělo by to mít „koberečkové“ ambice a jít cestou „nezávisláku“, zůstává však u tuctové (mainstreamové) (pod)průměrnosti. Víc se mi ani nechce rozepisovat, snad s dovětkem, že osobně by mě ani nepřekvapilo, kdyby to (alespoň v nějaké kategorii) cinklo. Pouze by to podtrhlo zaoceánský pohled na dané téma. Na jedno ocenění však snímek aspiruje (to bych mu zase křivdil). NEJotravnější a NEJnepřirozenější (to včetně napsaných replik a následného podání) s dovětkem: nikdy bych si nepomyslel, že tato slova vyřknu zrovna ve spojení s G. Clooneym, ale tohle bylo scénáristické, režijní a hudební Waterloo, jehož 70min sledování mě stálo 5 let života. Na zbytek jsem neměl dostatek sil. Zase tak otrlej (jak jsem zjistil) nejsem! Když už si někdo (kdokoliv) k zfilmování vybere takovéto téma, musí zákonitě počítat s tím, že jeho snímek bude podroben nejednomu zevrubnému srovnávání. O to víc záleží na následném zpracování. A výsledek? Tentokrát bych si vypomohl názvem jiného snímku. Georgi (resp. Sašo) vypadá to, že jste (v tomto případě) byli http://www.csfd.cz/film/32453-u-konce-s-dechem/ Typický příklad toho, jak nenaložit s daným tématem a polehčující okolností nemůže být ani fakt, že mnohé tvůrce by daná látka sváděla k (ještě) většímu patetizování (když pominu samotnou skutečnost, že to není hlavní úskalí snímku). WTF, to má být jako omluva (čti alibi)?! P.s. upřímně řečeno, snímku dvakrát nepomáhá ani skutečnost, že je zasazen do „prosluněnných palmových pláží“. Při těch „překrásných záběrech na místní krajinu (stejně jako srdceryvných scénách (roz)loučení se protknutých libozvučným vybrnkáváním“) jsem si více než jen pohrával s myšlenkou prohnat si kulku hlavou (resp. vydloubnout oči a propíchnout ušní bubínky). Ne, nejsem cynik, nechám se občas dojmout, ale ne za každou cenu! Anebo možná jsem.... Sašo, zkus se (propříště) zavřít (min na měsíc) doma a jako „studijní mat.“ stále dokola sjíždět http://www.csfd.cz/film/253275-biutiful/ či http://www.csfd.cz/film/159-magnolia/ Třeba potom natočíš (znovu) i něco podobného jako hořkosladkou http://www.csfd.cz/film/134519-bokovka/ ze života nebo Ti definitivně jebne a dočkáme se třebas žánrové lahůdky ve stylu Roba Zombie(ho). Ať tak či tak, v obouch případech to (pro nás diváky) bude výhra! P.p.s. zajímalo by mě, zda i knižní předloha dosahovala „vysoké kvality“ filmového zprac. nebo se chybička vloudila až při následném nešťastném zásahu scénáristického dua Saša Payne – J. Rash. Něco mi ale říká, že pídít se potom (tentokrát) raději nebudu..... (16.02.2012)

"Dojemné", nechutně vykalkulované drama podtrhnuté nejotravnějším soundtrackem roku. Námět sám o sobě má něco do sebe, film ale drhne ve všech směrech. Hroznej omyl, hrozně blbě zrežírovanej. Film se veze na havajské vlně pohody a bezpečně se vyhýbá jakýmkoliv konfliktům či ostrým hranám. Dětem umírá matka a manžel zjišťuje temná tajemství své ženy, ale přesto je film naprosto sluníčková pohádka, ve které si stačí promluvit s psychologem, dát si zmrzlinu, a nikdo si ani nevšimne, že se stalo něco špatného. Díla, jako je tohle, mě znechucují. A nesmíme zapomenout na dějovou linku s postavou Sida, idiotského kamaráda Alexandry, který se od prvních minut chová jako největší spratek, ale rodina ho s sebou bere na cesty, aby se mohlo ukázat, že to teda takovej kretén přeci jen není. (15.02.2012)

Znázornenie reality po americku. Chápem, ale už nezdieľam, už som vyrástol:). Ale nie, dojímať sa stále dokážem, to tu zakrývať nebudem. Niekedy návnadu zožeriem, niekedy okolo nej len preplávam a neskôr sa po ňu vrátim, niekedy ju vôbec nepotrebujem. Najprv ma odrovnal "Nezabudnuteľný okamžik", potom ma rozkúsalo "Umierajúce zviera" a následne ma dostihli "Následky lásky." Všetky tri tituly vypovedali o prežívaní určitého utrpenia a aj keď by sa na adresu prvých dvoch dalo namietať, že moc tlačili na pílu, tak ma ich vyznenie na rozdiel od Clooneyho havajského zotavovania sa vtedy proste zobralo, nehovoriac o poslednom menovanom klenote od Sorrentina, ktorý patrí do úplne inej ligy a mám ho v tomto zameraní zatiaľ najradšej. O čo sa však pokúšate vy, "Deti moje?" Tváriť sa drsne a pritom byť poslušné, mať veľké reči, ale k ničomu veľkému sa neodhodlať, plávať po hladine, no do hĺbky sa neponoriť? Máte na to právo, stále ste len deti, ale na Oscara si nárok nerobte-nezaslúžite si ho, rovnako ako niekoľko chybne ovenčených predchodzov. Po opustení sály, max. pár dní potom som to mal za varchlaté 3*, ale keď som si dneska vybavil tie príšerné domorodecké pobrumkávania, pajdavého Georgeho a WTF voľbu terapeutky, tak to utnem na 2*. "These kids are not allright as well..." (18.01.2012)

Krásne prostredie Havaja len mierni to bolestné a ťažké čo geniálne stvárňuje George Clooney v roly otca dvoch dcér, ktorého manželka sa po nehode ocitá v kóme. Rodinné a priateľské vzťahy sú nosnou témou v tomto filme a aj keď ide o drámu, vtipné momenty sú príjemným odľahčením od množstva sentimentu. Vo filme je mnoho citlivých momentov, no úplne najvyššie hodnotím herecký výkon Clooneyho, ktorý si zahral "obyčajného" otca. (23.04.2012)