Já taky

Nemyslím si, že je tohle snímek, který se snaží někoho citově vydírat. Naopak si myslím, že z pohledu osob s Downovým syndromem je to natočeno moc dobře, akorát se mi vůbec nelíbila kamera, která mi prostě celou dobu vadila a kazila mi dojem z vyprávěného příběhu, který mě pravda, také tolik nezasáhl. (03.07.2017)

Některé komentáře okolo poukazují na to, že film diváka citově vydírá.. Já to tak nevidím, ba naopak - přišlo mi, že přestože autoři pracovali především s neherci postiženými Downovým syndromem, snímek se podařilo natočit citlivě a nevyděračsky. Pablo Pineda v hlavní roli naprosto exceluje a musím se přiznat, že po krátké chvíli už jsem si ani nevšímal toho, že je postižený - bral jsem ho jako zdravého herce v kvalitním dramatu. (20.10.2010)

Příběh Daniela, muže postiženého Downovým syndromem, který má však chuť a hlavně ducha se adaptovat ve světě žen které Downovým syndromem netrpí.To nebude sice lehké ale protože se zahledí do kolegyně tak se to bude muset zkusit.Rozhodně zajímavý snímek, který je příjemný i hořký a rozhodně za podívání stojí....jen některé scény se mi zdály trochu roztahané a zdlouhavé, přičemž na vyznění to nemělo vliv.65% (27.07.2010)

"Mám Downův syndrom od hlavy až k patě." Jestliže má být sympatický hrdina tohoto podmanivého snímku ve svém světě vyděděncem, tak tedy rovnou dvojitým. Díky svému vysokoškolskému diplomu je totiž pro ostatní lidi s Downovým syndromem prostě moc vzdělaný, avšak společnost nepostižených lidí jej stále bude brát jen jako člověka postiženého touto diagnózou. Jeho postižení tudíž není tolik mentální, ale spíš fyzické. Toto drama však v pozadí, na příkladu zamilovaného páru Pedra a Luisy, rovněž zaznamenává i problém milostných vztahů takto postižených, kteří jsou neustále považováni za malé děti, přestože už dávno překročili práh dospělosti. Proto mi tento film, především svou scénou se zahnutým banánem, nemohl nepřipomenout romantický snímek "Jiná láska", z roku 1999, který také zpracovává podobné téma. (18.11.2016)

Příjemný, hořký, tak trochu melodramatický snímek s příchutí nevnucujícího humoru. Příběh o lidech, kterým osud nepřál a jsou nuceni žít s postižením Downovým syndromem. Všichni jsme se s takovým člověkem někdy setkali a přiznejme si, že s krapet odpudivým dojmem. Ale jaký je jejich život? Napadlo někoho, jestli se takový člověk může zamilovat? Jaké problémy to může přinést? O tom a dalších věcech přináší tento španělský snímek, který se takřka svým námětem trefil přímo do černého. Hlavní roli ztvárnil Pablo Pineda. A vskutku mistrovsky. Sám je postižený, ale každým záběrem jakoby nebyl. Jeho postava byla zcela uvěřitelná a místy i dojímavá. Jeho zamilovanost (ke kolegyni z práce, která postižená není), zoufalství, trápení a hlavně boj s osudem je pro zdravého člověka až k neuvěření. A není to jen on. V pozadí příběhu je vyprávění i o chlapci a dívce se stejným postižením, kteří se do sebe zamilují, a kteří se s nepochopením okolí spolu rozhodnou utéct. Útok na city diváka? Jak se to vezme. Záleží na tom, jak se k tomu daný divák postaví. Tvůrci pouze poukázali na problém, o kterém se nijak nemluví. Realita se nedá upřít a tak tímto snímkem máme možnost nahlédnout do duše lidí, kteří bohužel nejsou jako my, kteří mají svůj trochu jiný svět, ale chtějí také to co my. Něhu, lásku, pochopení. Tvůrci snímku nijak netlačili na pilu a nechali vyprávění klidný a ničím nerušený průběh. Vše má zcela realistický podtón a tak jakoby jsme vše prožívali s hrdiny toho, pro mě naprosto dokonalého snímku. Hodnotím ho plným počtem bodů nejen za námět a odvahu něco takového natočit, ale i za vynikající herecké výkony přítomných neherců, kteří Downovým syndromem trpí a se kterými to určitě nebylo jednoduché. Ano, před takovýmto filmem klobouk dolů. (08.05.2014)