Daleká cesta

Syrové drama z terezínského ghetta. Pokud někdo uměl vytvořit napětí a dusivou atmosféru, byl to bezpochyby Alférd Radok. Velmi moderní pojetí s tehdy novátorskou kamerou a prostřihy, použití dokomentárních záběrů k umocnění výpovědi. Ostré světlo a skoro noirová atmosféra společně s dramatickou hudbou podtrhují už tak vyhrocenou atmosféru. Ojedinělé dílko v dějinách československé kinematografie. (17.12.2014)

Jeden z největších zločinů, který se bolševikům podařil, bylo zasypání tohoto přímého formálního nástupce Ejzenštejna a Wellese do útrob trezoru s takovou důkladností, že ani dnes se filmu nedostává takové pozornosti, jakou by si zasloužil. Zejména ve srovnání s tehdejšími znárodňovacími opusy, ve kterých po mezích skotačili Buchvaldek se Švorckou. (29.05.2020)

Top 10 českého filmu. Asi a ne-li určitě první český film který v sobě zacyhcuje zcela otevřeně genocidu a všechny ty hrůzy a zvěrstva páchané na židovském obyvatelstvu a to nejen v Terezínském ghettu. V určitých částech doplňovaný stylizovaným dokumentárním materiálem. Jinak by to snad u podobných filmů ani nešlo. Určitě zcela jistě vyjímečný film který v mnoha ohledech s užitými prostředky a složitou formou a také ve srovnání s jinými filmy té doby předběhl svou dobu o několik let. Expresionistické vidění vyjadřuje psychiku lidí, jež německý nacismus odsoudil k fyzické likvidaci. Mimořádný filmový zážitek a skvělý filmový debut režiséra a dramatika A. Radoka který také po tomto filmu byl pronásledován pro tzv .formalismus. Jinak si myslím že toto dílo by se všude jinde ve světě setkalo s velkou odezvou a nadšením, ale tady s ním měl režisér problémy a s politických důvodů bylo diskriminováno. Po roce 1968 však režisér emigroval. Po dlouhá léta šlo o trezorový film a mě se ho podařilo shlédnout až teď po prvé a to sice zásluhou vydavatelské společnosti DiViDi-edice, která se tady u nás specializuje převážně na staré české filmy. (28.09.2006)

Měl jsem pocit, že sleduji nějaký politický nezávislý film z 80. let. Kamera je tak šokující, že se člověk obává, že za ní sedí Milota. Symbolismus holocaustu je propracován do nejmenšího detailu. Žid si připíná kříž za statečnost, žid se sbalí, má číslo 402 a spáchá sebevraždu, nic není ukázáno, každý pochopí. Děvčata v Terezíně si zpívají popěvek Osvětim Majdanek, Treblinky. Těch netradičních postupů Alfréda Radoka je tolik, že to vypsat nelze. Herecké výkony Blanky a Otomara a ostatně všech jsou tak famózní, že v r. 1948 by to člověk nečekal. Na filmu se mi ale něco velmi nelíbilo: To, že je to pravda....byl by o moc hezčí, kdyby to byla jen Radokova katastrofická vize. (09.12.2012)

Připadá mi, že ten film byl natočený jako vzpomínka pro lidi, kteří si válečnou (i předválečnou) éru dobře pamatovali. Význam mnoha situací a detailů mi v prních okamžicích většinou unikal. Způsob, jakým se některé scény odehrávaly byl nejasný. Jistě máme každý o této době nějaké povědomí a znalosti, ale k dešifrování drobných konotací poskytuje Daleká cesta příliš málo vodítek. Např. po ulici jde muž a žena (oba mají na kabátě Davidvou hvězdu), odněkud se v noci objeví muž - ukáže odznak - zřejmě je gestapák - muž i žena mu uakzují obsah kabelky - muži z ní něco vypadne - zřejmě cigareta - muž odchází s gestapákem, žena jde domů. Nedostatek znalostí pravidel života židů za války a nedostatečné konstrukce průběhu času způsobuje přílišný zmatek v orientaci v ději. (08.01.2010)